DVĚ DUŠIČKY

zamlžené okno, které neustále lže
ohání se pochybnými vzkazy psaných prstem
venku na ulici se probouzí drogová lůza
vyplížila se z liščích doupat, jakmile zavolaly hodiny
je 0 : 00 nějakého dne, nevím jestli včera nebo dnes
ve sklenici vody plave moucha, je ta sklenice poloprázdná nebo poloplná?
nevím, neví to nikdo, protože jsem tu sama mezi stěnami
i pavouci na zdi mi dali košem, jen ohořelá zápalka v popelníku kreslí kudrnaté hieroglyfy do zatuchliny pokoje
tvarohový měsíc připomíná nálepku, nášivku na dece, záplatu na duši
noc si odřela koleno a já si chci hrát
nemám s kým, tak dobrou noc, zase zítra