SNY vs. REALITA

Jsem já a ZLATOHNĚDÁ. Stojíme u vchodu obrovského hotelu. A někde v budově má své autorské čtení KOČKODAN. Všem přítomným pak věnuje autogram do sbírky jeho howadin! A to už prostě stojí za tu námahu!!! Vcházíme dovnitř a jdeme dlouhými chodbami a spoustou nekonečných schodišť. Mezitím dveře. Mraky dveří! A pak zase chodby a pro změnu opět schodiště... Zpočátku se šineme spolu se ZLATOHNĚDOU jen tak vedle sebe. Ale jak stoupáme výš a výš mrakodrapem náhle jdeme ruku v ruce!!! Cítím teplo Její dlaně a taky tep srdce. NEUVĚŘITELNÉ!!! Nakonec přijdeme do místnosti kde je na stolku vprostřed velké terárium. A v něm... Obrovská žába! Zelenohnědá... Hledáme KOČKODANA a náhle žába promluví jako že to je On! A sakra! Tohle nikdo nečekal! Chvilku spolu mluvíme ale už newim o čem......

V realitě... Sotva vím jaké je teplo Její dlaně. Ale vím. Ve skutečnosti jsem Jí když ne odporným tak zcela evidetně bezmála téměř sotva TOLEROVATELNÝM. Ještě když jsem Ji vozil do a z práce stalo se to na co často myslím a ještě jsem to nikomu nikdy neřekl a ani nikam nenapsal. Když jsme si tak při cestě řekli svá možná největší vnitřní tajemství a trápení navzájem_! Chytil jsem Ji za ruku. Jako že na znamení sounáležitosti. A TO! S JAKÝM ODPOREM MNE ODVRHLA...!!! TO NELZE PROSTĚ ZAPOMENOUT...!

Vím. Jsem hloupý. Šest let si na ni myslím a přitom jsem pro Ni míň než vzduch. Možná jsem ještě tak smrduté hovno na podrážce Jejích střevíčků do kterého omylem šlápla. A jak jen já se snažil/snažím!!! Abych... Co vlastně? Ji zaujal nebo tak. Aby... Ále. Škoda slov. Včetně těch SMSkových. Nestojím Jí ani za to aby odepsala. Stačilo by třeba: Miri! To je hrozné!! To už mi nepíš!!! Nebo: Jsi iba len taká trápka. Nechaj ma byt prosím. Už mi nepíš! Ale to ne. Nic. Ani čárka... 

Vieš Miri: Mám stále veľa roboty...

A čo robíš?

Napríklad včera tri vaničky zmrzliny a mesko na obed a...

Samé jedlo. Nuž a potom kde asi môžem byt ja... :)

No... Tak aspoň že jsme spolu ve snech že......

TPČ VOLE JO.

To stojí za to!!!

ROZHODNĚ!!!!!!

Jo.

Nasrat.

Tfuj!