Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČarodějky nemusí být vždycky ohavné
Autor
trojort
Stačí mi umyvadlo čerstvě natočené vody.
Jednou dlaní v ní plavu.
Cítím dotek rybníka na celém těle.
Přičichnu k té vodě a ona krásně voní.
Voní jako svět před čtyřiceti lety.
Zní to hloupě, ale souvisí to jen s tím, že se člověk dožije.
Bylo báječné skočit do rybníka, kde se usazovaly šmanty ze šachty.
To obestírající mokro.
Jak návrat do plodové vody.
Ze dne na den spršky malérů.
Duhové krajíce, které jsme počapli z matčiných dlaní v letu.
Jak svobodné ptactvo, abychom neztratili ani minutu pro hry.
O víře jsme věděli hodně, protože jsme o ní nemluvili.
„Tak tedy, jestli tomu správně rozumím, ty nám chceš něco sdělit,“ oslovil mě člověk, co vypadal jako nenafouknutý míč na kopanou.
Zauvažoval jsem.
Ten člověk by si měl pořídit solidnější ventilek.
„Jen jsem si tak povídal pro sebe,“ řekl jsem.
PS.
Šťastlivci, kteří se vyznají jen pramálo v historii.
Vlastní pak pocit, že to co se právě děje se ještě nikdy nestalo.
7 názorů
Zeanddrichu, já si takto opravdu vedu rozhovory s Bohem, je o autentické. Ta odpověď je ve smyslu, čím méně toho víš (čím jsi hloupější), tím jsi šťastnější :)
Historie je nekonečné bludiště, proto mě tak fascinuje. Čím více odborných historických knih mám přečtených, tím více připadám na myšlenku, že o ní vlastně nic nevím. Nepochybně se mnohé opakuje, ale přece jen zbývá dost neopakovatelného. To podotýkám jen proto, že se s názorem o onom (věčném) opakování setkávám velmi často, ale nemohu se s ním plně ztotožnit.
Zeanddrich E.
před 6 měsíci... .
(Lído, znám to podobně; - jen se slovem ,,hezčím" na závěr... :) )
Jo. Prostě se dožít.
Nedávno jsem v práci vzpomínal film s Pierem Richardem jak řiká že sebevraždy páchá od svých patnácti let... Taky jsem měl mnohokrát takové myšlenky. Naštěstí jsem odolal a tak se teď můžu dívat zpátky na to co bylo. Prostě proto že jsem se toho dožil... A díku Bohu za to.
Já bych si vypíchnul například:
Duhové krajíce, které jsme počapli z matčiných dlaní v letu.
Jak svobodné ptactvo, abychom neztratili ani minutu pro hry“
Ptala jsem se Boha, proč nejsem chytřejší, třeba zrovna tady bych ráda něco chytrého napsala, dílo by si to zasloužilo. Odpověděl mi: "Nikdo nemůže mít všechno, tak buď ráda, že patříš k těm šťastnějším."