Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDěvčátko
08. 07. 2002
2
0
1002
Autor
Nio
DĚVČÁTKO
Možná, že se teď hezky usmívá
možná chci si to jen přát
spíše teď bolest přijímá z místa
kde čekalo na lásku snad
vidím ji, jak v stínu stromů
co pamatují slunce mladší
sedí na staré lavičce a cítí
jak vánek čistí její duši
přijímá ticho s přejemnou ctností
a neslyší nic, jen listy. . .
cosi v dálce šeptají
snad že brzy přijde podzim
a sním i jejich konec
v klíně, do něž s pokorou padají
objímá samotu, tak hřejivě mrazivou
která ji svítí na cestu do sebe
a hudba co pyšní se svými tóny
rozbuší mu srdce
po schodech do nebe
hledá se v zrcadle, co pravdu jí nepoví
a s falešným obrazem podvádí své svědomí
a přitom jen krůček jej dělí od komnat
kde čeká na ní přítel snad
Nepočkali jsme na poupě
až vykvete v bílou růži
a nyní divíme se hloupě
že trny poranily kůži
a krev, co z rány vytéká
je společnou naší bolestí
kdo nám rány ošetří
a zalepí je náplastí ?
čas se plouží a mně se zdá
jakoby dny teď roky trvaly
možná, že se teď usmíváš
možná, že hvězdy nelhaly
akorát v poušti
kde písečné duny se
v hodinách přesýpají
stojí to malé děvčátko
s barvou vlasů co
se sluncem splývají
kde konec máš má pohádko ?
kde se tu vzalo a kam jen teď půjde ?
já chci s ním tam teď odejít
miloval jsem a ztratil ho jinde
snad zde mne s vášní políbí
poprosím osud, ať vezme kus štěstí
a dá nám ho oboum do dlaní
s tím vším půjdem spolu
až tam na rozcestí
kde rostou bílé růže bez trní
Možná, že se teď hezky usmívá
možná chci si to jen přát
spíše teď bolest přijímá z místa
kde čekalo na lásku snad
vidím ji, jak v stínu stromů
co pamatují slunce mladší
sedí na staré lavičce a cítí
jak vánek čistí její duši
přijímá ticho s přejemnou ctností
a neslyší nic, jen listy. . .
cosi v dálce šeptají
snad že brzy přijde podzim
a sním i jejich konec
v klíně, do něž s pokorou padají
objímá samotu, tak hřejivě mrazivou
která ji svítí na cestu do sebe
a hudba co pyšní se svými tóny
rozbuší mu srdce
po schodech do nebe
hledá se v zrcadle, co pravdu jí nepoví
a s falešným obrazem podvádí své svědomí
a přitom jen krůček jej dělí od komnat
kde čeká na ní přítel snad
Nepočkali jsme na poupě
až vykvete v bílou růži
a nyní divíme se hloupě
že trny poranily kůži
a krev, co z rány vytéká
je společnou naší bolestí
kdo nám rány ošetří
a zalepí je náplastí ?
čas se plouží a mně se zdá
jakoby dny teď roky trvaly
možná, že se teď usmíváš
možná, že hvězdy nelhaly
akorát v poušti
kde písečné duny se
v hodinách přesýpají
stojí to malé děvčátko
s barvou vlasů co
se sluncem splývají
kde konec máš má pohádko ?
kde se tu vzalo a kam jen teď půjde ?
já chci s ním tam teď odejít
miloval jsem a ztratil ho jinde
snad zde mne s vášní políbí
poprosím osud, ať vezme kus štěstí
a dá nám ho oboum do dlaní
s tím vším půjdem spolu
až tam na rozcestí
kde rostou bílé růže bez trní
Navždy_Tvůj
06. 08. 2002
líbí se mi hlavně "...co pamatují slunce mladší..."
jinak na můj vkus trochu dlouhé, ale nevadí :-)))
tip
Ma to pekny nadech takovy jemne romanticky poutavy... jen mi tam moc nesedi to "...a zalepi je naplasti..." je to takove ja nevim obycejne na ukor rymu... popisne... nevim
...jen takova mala vyhrada ale ciste jen moje
jinak moc pekne...