Boty

I.

Mladý pan Armoure, čerstvý absolvent technické univerzity, s nadšením sledoval bafání nově sestrojeného stroje. Tento zázrak techniky jej naprosto pohltil. Tak jednoduché o přitom výkonné využití vodních par jej naplňovalo vědomím, že teď se člověku objevuje veliké ulehčení každodenního plahočení. Akorát stále nevěděl, jakým způsobem tento stroj použít.

" Pane Armoure, vypadáte nějak zachmuřeně tváří v tvář tomuto stroji." zasípal mu najednou do ucha známý hlas. Armoure, vytržen ze zamyšlení, sebou trhl a prudce se otočil. Hleděl do zarudlé, udýchané tváře velice vlivného a bohatého bankéře Blocha. Pan Bloch byl znám i v jiných státech "starého kontinentu" a dokonce i se zámořím udržoval na tehdejší dobu velice blízké vztahy.

Armoure pozorně sledoval udýchaného, otylého muže a viděl, jakou námahu musel vynaložit tento vážený člověk, aby mohl zhlédnout vrchol techniky.

"Pane bankéři, jsem potěšen vaším zájmem. Ano jsem zachmuřen, jelikož jaksi nemohu přijít na praktické použití tohoto stroje."

"To máte pravdu mladý muži. Jak tuto, promiňte mi ten výraz, potvoru využít k všeobecné spokojenosti? Věřím pane Armoure, že na to jistě přijdete, a že jsem se sem netrmácel takovou dálku zbytečně. To bych byl velice nerad."

"Vynasnažím se na to přijít pane bankéři. Ale teď mě napadá, že vy jste na to přišel."

"Já? Jak to myslíte pane Armoure?"

"Velice jednoduše pane bankéři. To vy jste řekl slovo trmácet. Ten stroj můžeme použít k usnadnění pohybu! Ano! Již to vidím, parní boty! Bane bankéři, velice vám děkuji!"

"To zní velice zajímavě mladý muži. Je vidět, že jste na studiích nezahálel. Poslyšte, pane Armoure, nechtěl byste se ujmout tohoto náročného projektu?"

"Teď nerozumím já vám pane bankéři. Jaký projekt máte na mysli?"

"Mám na mysli vývoj a výrobu parních bot."

"Ale to je velice nákladná záležitost pane."

"O to nemějte obavy pane Armoure. Navštivte mě zítra po poledni, prosím. Projednáme spolu možnosti spolupráce. Já se budu starat o finance a vy, pane Armoure, o výrobu."

"To je velice zajímavá nabídka. Určitě ji neodmítnu. Děkuji za projevenou důvěru pane bankéři. Zítra po poledni na shledanou."

"Na shledanou mladý muži."

II.

"Mladý muži ,zde ležíte na obecním pozemku. Navíc špiníte svýma botama obecní majetek, to jest lavičku. Co tu vlastně pohledáváte ?" Spustil okamžitě na Armoura. "A co ta hromada papírů tady okolo?"

Armoure se rozhlédl . Celá jeho noční práce byla rozházena okolo něj a po blízkém okolí.

"Promiňte, já to hned poklidím,"odpověděl zkroušeně. "Víte, celou noc jsem nespal. Pracoval jsem na svém nápadu a asi jsem tu usnul ", omlouval se Armoure, sbíraje přitom své nákresy a výpočty.

"Toto je slušné město, mladý muži a žádná takovéhle prostopášnosti tu netrpíme. Kdo vlastně jste?"

"Promiňte pane. Jmenuji se Armoure a jsem čerstvý absolvent technické univerzity v tomto městě."

"To by moh´ říct každej. Můžete se nějak prokázat?"

"Ale jistě." Odpověděl Armoure a začal bezmyšlenkovitě šmátrat rukama po kapsách, hledaje tak své doklady. Prošel všechny kapsy a nic nenašel. Vždyť si je ráno bral, nebo ne?

"Čekám." řekl netrpělivě strážník.

"Promiňte asi jsem je zapomněl doma."

"Doma ,jo? No to si pro ně budeme muset dojít, nebo to prošetřit na stanici."

"Ale já velice spěchám", ohradil se Armoure.

"Vy spěcháte? Celý dopoledne se tu válíte na lavičce pod nějakejma papírama a najednou spěcháte. Kampak vlastně tolik spěcháte?"

"K panu bakéři Blochovi s právě těma papírama. To jsou nové parní boty."

"Parní boty? Co to je za novoty? A odkdy pan bankéř přijímá takové trhany?"

Armoure musel uznat, že nevypadá nejlépe. Byl celý pobledlý, kruhy pod očima, neoholený, a pomačkaný.

"No nic, za panem bankéřem můžete klidně zajít, ale až si ověříme zda jste to opravdu vy."

"Ale..."

"Neodmlouvat, jdeme!"

III.

"No vidíte člověče, kdyby jste se pořádně vyspal, nemuseli jsme se tolik honit ," povídá mu strážník.

"Kdyby jste nebyl tak horlivý, nemuseli jsme se tolik honit", odpověděl mu Armoure.

"Nebuďte drzej, nebovás zavřu na dvacet čtyři hodin za urážku veřejné osoby. A teď běžte za tím svým panem bakéřem. Ale měl byste se trochu upravit, vypadáte hrozně."

"Jestli už to nebude zbytečný," smutně namítl Armoure.

Měl pravdu, bylo. Když přišel k panu Blochovi, už tam seděl Armourův věčný rival Duviere a představoval svou myšlenku. Tak dostal svět místo parních bot parní ponožky, protože Duviere zastává teorii, blišší košile než kabát.