Z bolesti...

Láska není pouhá věc,
je to věčný cit.
Nádherný a horoucí,
však lze ho zneužít.

Srdíčko  mě hrozně bolí, když na všechno pomyslím.
Co se děje v téhle době, na to ani nemyslím...

Teď jsi šťastné
srdce mé.
Však nedávno
jsou časy zlé...

Lži i touhy nenadálé
ze vzpomínek jsou tu stále.

Pak ta děsná realita...
Z přítele je lhář!
Co, proč ... nevím ani zač.

Co jsem komu udělala?
Snad nebyla jsem zlá?
Vždyť já jsem tě milovala!
A ty na mě tak...

Láska byla, už tu není!
Šla i s tebou konečně pryč!
Víš to...
Ale kdy to pochopíš!!!

Ty však stále chodíš za mnou,
o přátelství pokoušíš.
Vždyť ty zkazils, co se dalo,
vždyť mě znova zardousíš!

Sliby, sliby, sliby...
Tohle je mi známé...
Však pomoci mi
to je ti neznámé...

Končím, nemám slov...
Snad pochopíš to...
Rok, dva, nebo snad i sto?
To neví nikdo.

Chci být volná, smát se a létat...
Však s tebou zpět se tohle nedá!
A já právě s krásnou lásku prožívám!

Ty pro mě nic neznamenáš!
Zranil srdce mé!
Pochop to už konečně.
Sbohem...