16 minut

(už dvě minuty marně přemýšlím.. :o)

nejde mi přestat přemýšlet..

že by?

Listy v dešti se otočily za voňavým průvanem a povzdechly si: "Takhle nějak by to mělo vypadat.." Nebohá alej totiž stála nedaleko obřího, načerno zbudovaného kompostu a severák si uplynulý měsíc ne a ne dát pokoj..

(odskok na WC) - minuta a půl

ach jo :o)

šestnáct minut je 960 vteřin a víc než čtvrtina hodiny..

Konečně se odvážil přeskočit kalužinu, která ho mohla zahanbit. Spěchal na schůzku s marnivou, nicméně krásnou dívenkou, která si potrpěla na světlé oblečení - a to i v dešti a bahně. Nicméně právě proto ji pozval do aleje u kostela. Bohužel ho zklamala, severák se ne a ne vrátit..

kde nic, tu nic.. :o)

jaké to asi je, být zaměstnán a placen jakožto výkonnostní tvořitel za každý invenční řádek??

Severák byl tuze unavený. Dlouhé měsíce dul kompostové aroma na kostel, kde kázal jistý pokrokový farář. Jeho oblíbená průpovídka byla: "Postavíme se větru dešti." Jelikož Severák byl chytlavý, chytl se jak bloud a dul ze všech sil. Přestal až poté, co farníci postavili nejprve protipachovou stěnu a poté nový kostel na jihu vesničky Třtinná. Najednou kde nikdo, tu nic.. Raději usnul.

Franta Brabec, aniž by věděl, co všechno způsobí, vysypal první korbu kompostu na jediné odlehlejší místo ve vesnici.. Měl velké stádo jaků, lenochodů a dikobrazů, které si ne a nedávalo pokoj. Zaměstnal jednoho sirotka speciálně na pozici čističe polí. Dal mu preventivně jméno Kde nic, tu nic..

už musím běžet, uff, ale že to byla dřina :o)