Cizinec

Namaloval si křídou úsměv na ret
zakryl si oči pod víčky a poslepu utíkal
nemohl se ohlížet či vrátit se zpět
byl cizinec kterého nikdo nevítal

kamenovali již jeho stín
z jeho slov stavěli tvář posměchu
na stupni poražených stál na prvním místě
na kterém nešlo nalézt útěchu

lítost se strachem hledala vysvobození
ale stropy se zemí stávaly
padaly bez předchozího varování
a další na něj čekaly . . .

nenechali by na něm ani důstojnost
to co jim bylo vlastní pro něj byla počestnost
chtěl být jen jedním z těch kteří ho nenáviděli
aby dalšího cizince neukamenovali

provázela ho píseň, jež věrnost mu nezapírala
ale pro ně to byla jen hymna ďáblova
jen jedna dívka oči na něj upírala
leskla se jako náboje z tekutého olova

nechtěla však vraždit ani zabíjet
krev života z něho neupíjela
chtěla pomoci ale bála že zahyne
pro lásku k cizinci k němuž tak vzhlížela

cesta mezi jejich pohledy stala se minovým polem
slané slzy pak plamenem který by vše zničil
jak najít samotu pro lásku bez pasu ?
kterou nejvyšší plot obklíčil

jednoho večera cizince zajali
řetězy a ranami něžně ho objali
jen pro to že byl jiný zasloužil si trpkou smrt
bez soudu a rozsudku cizinče teď dlouho trp

ale nikdo nevěděl že srdcí více krvácí
ta dívka svou tvář k němu obrací
vrhá se k jeho bledým rtům a saje z nich
lásku kterou ji chtěl dát
opovrhuje svou kastou zasvěcených zlu
co bolest uměli jen roubovat

dvě barvy krve se spolu mísí
akorát nejsou již pramenem života
pro toho cizince nebylo tu místo
a dívce zbyla jen překrutá samota

a tak svět měl dalšího cizince
který teď beze stop utíkal
být jiný neznamená být zločincem
jen slepec by pro tohle zatýkal

hledám tu cizinku
( snad ji ještě nenašli )
aby věřila že samota věčná není
minulost nesmí se opakovat
vrahové už odešli
věřím v její nalezení !
. . .

---