I N T U I C e

Není smutek někdy radost
velká vina tak ji odpros
zase propast jak hluboká ?
tolik dívek lásky se poleká !

není radost vždy je smutek
slané slzy a vše je zbytek
znovu láska zkus ji nalézt
nelíbej rty to je bolest

bude noc a slunce spí
po ní ráno se probudí
nezapomeň na měsíc
a hvězdy pod nimi
pod voskem bílých svíc
křídla do duše vdechni mi

krásná hudba chci být jí
krásná dívka chci být s ní
vášeň a touha chci být jim král
milovat kdo by se bál ?!

rozloučení asi nutnost
taky strach ne to něžnost
kříž na srdci to je osud
kapka potu as ctnostný stud

můj stín to je odraz tvůj
na ten stále pamatuj
jdi s ním jsi – li statečná
ať tvá cesta není zbytečná

vidím slunce blíží se den
stéká slza slaná jak moře
cestu do oblohy vmaluji mým zdem
aby ho vítaly s hrdostí v pokoře

maluji zrcadla a jejich odrazy
do slov vtesávám vám odkazy
- snad nepochopením neshoří –
v akordech nejkřehčích zahraji vám
na struny srdce mého
které již nesnese mučivé příkoří . . .

křiví se mi úsměv na tváři
když ke knězi přicházím
on asi nemůže mi pomoci
snad modlitby k Bohu nejsou otroci

kde vzít sílu kdo mi ji berete ?
má vůle je řízena pudem zvířete
u něj nevíš nikdy co asi udělá
ale když si mne ochočíš čeká tě odměna

intuice naráží na svědomí
vědomí se rve s nevědomím
mé sny prohrály s posměchem
důstojně pohřbi je pod mechem . . .

---