Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSociální pracovník
Autor
uranium
Nastupoval jsme na praxi do střediska péče pro problémovou mládež. Studuji totiž na sociálního pracovníka. Vyzbrojen poučkami, radami a zkušenostmi jiných jsem si předsevzal, že od začátku budu s těmito potížisty jednat tvrdě.
“Musíš jim ukázat kdo je šéf, budou to na tebe zkoušet.”
“Jakmile si nesjednáš respekt, seš odvařenej.”
“No děťátka, na mě si nepřijdete”, myslel jsem si sebevědomě.
Došel jsme do centra a po přátelském seznámení s mladým personálem, jsem se chystal na takzvanou ranní komunitu, kde jsem měl být představen těm roztomilým dětičkám se záznamy v trestním rejstříku.
“Toto je náš nový pan praktikant, budete jej poslouchat na slovo a zásadně mu vykat!”
Tohle se mi líbilo. Hezky tvrdě na ně.
Komunita proběhla rychle a já se začal připravovat na dopolední program.
Všechno probíhalo dobře.
Mladí násilníci a narkomani podle všeho vzali na vědomí že tím šéfem budu já a ne ta troska s náušnicí v obočí,a vypadalo to, že se v tomto duchu budou i chovat. Osaměl jsem s nimi v místnosti. Nasadil jsem přísně-nekompromisní výraz a těšil se jak drsně spražím prvního drzouna.
Předstírané pokorné výrazy se však z jejich tvářiček začaly rychle vytrácet. Jejich plaché úsměvy začaly přecházet ve škodolibý škleb.
“Pane praktikant, máte na botě hovno.”
Podíval jsem se kdo si takovu do nebe volající drzost dovolil, vyslovit. No samozřejmě, že ten chuligán s náušnicí v obočí.
Tak tebe mám na háku chlapečku, pomyslel jsem si. Pro jistotu jsem však mrknul k mým vyleštěným botám.
Hovno tam bylo, a to ne ledajaké, velké, psí, smradlavé a rozmáznuté.
Zrudl jsem, něco zakoktal, usmál se jakoby nic a vyrazil před středisko drhnout si botu o trávu.
Po návratu jsem se snažil opět tvářit drsně a vyrovnaně.
Blbečka s náušnicí jsem okamžitě napomenul že má nohy na stole.
“Aspoň nemám na botě hovno, pane praktikant.”
Výbuch smíchu mě odvelel k odchodu ze střediska, bylo mi jasné, že dnes už tady žádnou parádu neudělám.
Ve škole jsem se dohodl na změnu praxe.
Od příštího týdne jdu do domova důchodců.