Skála

Pohleď skálo jak tam stojíš,

sama ve své samotě.

Místo slz kameny roníš,

víš že všichni znají Tě.

Víš že nikdy nepohneš se,

čekáš jen na příchozí.

Nikdo nik Tě neodnese,

nikdo Tě neohrozí.

Nikdo nezná ten Tvůj smutek,

nikdo ti nerozumí.

Nezažila's dobrý skutek,

vždyť jsi jenom kamení.

Vždyť jsi jenom kopec věků,

prokletá svým životem.

Žiješ jenom ze příspěvků,

víš my s tím nic nesvedem.

Sám jsem totiž také skálou,

každý po mě šlape jen.

Mnohdy více bývá málo,

jsem více méně beze změn.

Jsem tvrdým kusem bez pocitu,

že jsem někým milován.

Aspoň ty má skálo jsi tu,

Jinak bych byl stále sám.