zakulacovávaná pohádka

v jistý moment
na jistém bílém akvarelovém papíře
byl velmi hranatý a fialový čtvereček
načrtnutý fialovým uhlem

bylo totiž také ráno
takové, po kterém nechce se očím otevřít
vědí že je sychravo a nesvětelno
proto byl tak hranatý
čtvereček jeden vykutálený

toho rána řekl si
kdy už bude sychravosti konec
snad přijde jaro a ozáří mě
jasně žlutou barvou

zpod víček
usmál se
a úsměvem nevědomky do sebe vpustil
jasně jarní barvu

skica byla stále bílá
s fialovouhelnými hranami
mezi nima jarní žlutá
hnala ráno z kožíšku
do louky voňavé naboso
dva paprsky ostýchavé
pronikly rozsychřeným oknem

skica proti své vůli
velmi se divila
a bránila se tomu
kvetla a začala dýchat
lehčeji
takhle mě nikdo nezarámuje
nebude mít jak
úžasem vydechla
nebude mít nade mnou moc
začala žít
nebude to mít lehké
začala cítit