Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKáně
06. 03. 2003
13
0
1219
Autor
nahadry
Nenos mi květy soucitu
přiložíš – li rty na zrcadlo
dechem se prudce orosí
mé tělo ještě nevychladlo
kámen zaseklý do kosy
neprosím plaček dobročinných
pro které oči zmatněly mi
proudění cítím světů jiných
ze slunce žár
a smrtka zimy plane už v barvu oblohy
kořeny síla skal se vrací
sám postavím se na nohy
v srdci se budí draví ptáci
ve větru slyším jejich křik
ne – nemám proč se otočit
mou ruku ber - či ustup stranou
jsem z těch, kteří stát nezůstanou
jediný jeden okamžik
a potom navždy projdu branou
umeesh! :)
(nějaký logický rozčlenění na víc částí by nebylo od věci, líp by se to četlo, ale za rejpání nejsu placená, tož nic :)
*
Sugestivní obraz a krásné rýmy. Možná smrtku zimy bych oddělila ještě jedním řádkem - musela jsem si to říct, abych ten rým našla. Trochu mi vadí, že první verš stojí jaksi mimo - formálně jako by do básně nepatřil, ale pocitově chápu, že kvůli smyslu tam být musí. Fix, to jsem se do toho zamotala. Celkově líbí, dovolím si tipnout.*
ČarodějkaW
06. 03. 2003
nejsem si jistý
o co kráčí
každý si může dosadit
mě dosadil se smutek čistý
přesto ... ba právě proto
pane ... máte můj tip