Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHodiny?
09. 05. 2003
8
0
1724
Autor
rabako
Tak to jsou ta zvrásněná čísla v pomačkaném papíře!
Nutíš mě otevřít dechem poraněné oči.
Jako na pochodu zdá se mi stojatý vzduch
a plytké minuty se v jeho ústech noří.
Zvedám hlavu a do dálky proplétám ruce. Snad své.
Oni myslí na dny minulé, snad plnící se pokojem.
Má kůže těžce drhne zem a nezná čistou vodu.
Když nabízíš jí, co chceš ty, odtáhne se. Poprvé.
Směs nepopsaného se pění, vzdávám se.
Jak hodiny mnou proplouvá nenaplnění.
Nutíš mě otevřít dechem poraněné oči.
Jako na pochodu zdá se mi stojatý vzduch
a plytké minuty se v jeho ústech noří.
Zvedám hlavu a do dálky proplétám ruce. Snad své.
Oni myslí na dny minulé, snad plnící se pokojem.
Má kůže těžce drhne zem a nezná čistou vodu.
Když nabízíš jí, co chceš ty, odtáhne se. Poprvé.
Směs nepopsaného se pění, vzdávám se.
Jak hodiny mnou proplouvá nenaplnění.
Don´t_worry
25. 08. 2003
Oni myslí na dny minulé, snad plnící se pokojem.
///tenhle verš je logicky mimo, kdo jsou ti oni, kde o nich referuješ??
:o) oni - jako lidi, ostatní, cizí, nikde o nich nereferuju...... měla bych?
aha, relativizuješ se k "nim" - jsi celá odcizená .-) ale máš jich plný jejich pokoj .-))))
drfaust> jako že v Tobě vyvolala moc citů? :o)) nebo Ti snad připadá rozněžněná... to mně teda ne... :o)
asi mi to sebral ten závěr, to proplouvající nenaplnění. Naopak ty city jsou melancholie :-)
je to docela tezke na cteni, myslim tim spis, ze to musim cist nekolikrat, ze zjistim ten nejsilnejsi pocit, evokuje jich to vic. ale libi se mi to.