Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kůň

28. 06. 2003
0
0
907
Autor
Benny

Je to sice hodně dlouhé a smutné, ale myslím, že stojí za to si to přečíst..

AKT I

Ze stáje ozvalo se odfrknutí

zdatného válečného hřebce

"Pojedem do boje můj koníčku"

říká mu jeho pán trpce.

 

Kůň je mladý, nikdy nebojoval

Nechápe rytířovu rozmrzelost

od něj nepoznal nikdy bolest

nikdy neviděl lidskou zlost.

 

Doteď byl chován rytířovou láskou

zná jen svou rodnou stáj

svého pána jeho mohutný hrad

a nádherný okolní kraj.

 

Vyrůstá a je cvičen po boku

svého kamaráda, mladého koně.

Neví, proč se učí srážet figuríny

neví, proč se rytíř učí ovládat zbraně.

 

AKT II

Jednoho dne je Kůň vystrojen

jako na tu největší slávu

ještě netuší že pojede do bitvy

kde mu možná rozpoltí hlavu

 

Dorazili na pole - Tam

kde se životadárná úroda rodí

proti sobě stojí znepřátelené armády

vstříc smrti se bahnem brodí

 

Najednou vyrazili v prudkém trysku

koňská kopyta rozorávají půdu

Kůň zděšeně pádí proti nepříteli

cítí únavu v každém údu

 

Prudký náraz strašný hluk

avšak v Koňově hlavě je ticho

viděl svého přítele

jak mu sekyra proťala břicho.

 

Rána se otevřela a vyvalilo se

spletené klubko šlach a střev

jeho oči vytřeštěně hledí za obzor

a zem pod ním barví jeho krev

 

Brání se smrti staví se na zadní

z jeho ran se rudá krev řine

a s ní vytéka i životní síla

je smutné vidět jak přítel bídně hyne.

 

Před tímto pohledem se schovává

za mohutnými branami svých víček

sice teď nevidí krev a vnitřnosti

zato vidí uhasínat plameny dlouhých svíček.

 

Je zdrcen Nechápe to-

proč lidé způsobují takovou bolest

vždyť k vyřešení sporu vede

kromě války ještě spousta cest

 

Již jen tupě poslouchá

rozkazy svého bojujícího pána

jeho meč kolem sebe rozsévá smrt

ránu následuje další rána

 

Po hodině prolévání krve

vražděním dosáhlo se vítězství

nepřátelé utekli nebo byli pobiti

přeživší oslavují toto neštěstí

 

Všichni se radují z vyhrané bitvy

Kůň je zhnusen zvráceností lidí

nechce věřit tomu co viděl

nechce věřit tomu co vidí

 

Pak odjeli domů na svůj hrad

avšak válka i nadále trvá

a Kůň si s hrůzou uvědomil že

tamta bitva nebyla poslední ale prvá

 

AKT III

A tak jede opět s rytířem do boje

však jeho pán ze sedla shozen jest

hned vstává meč tasí

jak mu velí statečnost a čest

 

Potom náhle rytířův krunýř

zasáhlo nepřítelovo kopí

hrudník proklat pán klesl na kolena

jeho plíce se v krvi topí

 

Kůň k němu přistu přistupuje

pro ně dva zastavil se nyní svět

pán umírá oba to vědí

slza se v Koňově oku začíná chvět

 

"Koníčku můj - věrný druhu

odpusť prosím lidské hlouposti"

náhle se odmlčel - teď již navždy

z koňského oka vytryskly slzy lítosti

 

Musí pryč

Pryč z tohohle strašlivého hřbitova

skáče přes mrtvoly lidí a koní

utíká z krvavého špalku katova

 

AKT IV

Utíká dál a dál

dokud vyčerpáním nepadne k zemi

probírá se, když na něm někdo sedí

mlátí ho bičem a trhá otěžemi.

 

Chtěl by ho setřást, ale nemá sílu

a tvrdé rány bičem tuze pálí

nezbývá mu nic jiného než poslechnout

a nechat všechno, co kdy měl v dáli.

 

Divoká řeka nyní bouřlivě

protéká jeho hlavou.

Vzpomínky na rytíře se stále vrací

a jen tak neodplavou

 

Přetěžký pluh rány bičem

každý den musí pracovat na poli

jeho hrdost je nahrazena ponížením

s hladem a bídou zápolí


Každým okamžikem stárne

o několik nuzných let

tyranie jeho nového pána

na něj působí jako smrtelný jed

 

AKT V

Nyní už je stár nemůže pracovat

již nedokáže na poli dřít

sedlák ho zavřel do temné stodoly

ale Kůň chce svobodný umřít

 

Ze zbytku svých sil vstal

postavil se na zadní a rozkopl vrata

Světlo! Světlo! Srdce mu

divoce buší jak za svobodou chvátá

 

Běží mimo sedlákova pole

chce utéct co nejdál od toho tyrana

ví naprosto přesně kam utíká

přemáhá vyčerpání a běží až do rána

 

Dostal se až na místo

které tolik zná - zpustlý hrad

kde se narodil a vyrůstal kde bydlel

jeho pán kterého míval tolik rád

 

Nyní tam leží zmožen tíhou života

již ani nemá sílu aby naposledy zaržál

cítí pronikavou bolest v srdci

ale je to pouze bolest, nikoli žal.

 

Rozebírá a hodnotí svůj krátký život

Na každičký den vzpomíná

však lidem hezká vzpomínka

patří jen jediná

 

Ze všech milý byl mu jen jeho rytíř

S touto myšlenkou upadá do mdlob

není tu nikdo aby mu pomohl

aby zaplnil jeho prázdný hrob


To je taková konina, kravina a vůbec! Zoroaster ovšem mele nesmysly ještě tlustějšího kalibru. Hledali jste se, kluci.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru