Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlk 105
10. 06. 2000
0
0
500
Autor
Robinson
Povětřím se vznáší řasy
- v neviném výkřiku našich úst -
se nechají nést z města ven.
V matném světle noci mizí tiše a ponenáhlu,
mizí jak lásky beze všech vin a hříchů,
které očarují duši a trápí mysl.
Křídla nočních můr je nesou ke hvězdám,
aby se spojili s prachem věků
a tam ze smrti jiných rozzářili novou hvězdu
- v neviném výkřiku našich úst -
se nechají nést z města ven.
V matném světle noci mizí tiše a ponenáhlu,
mizí jak lásky beze všech vin a hříchů,
které očarují duši a trápí mysl.
Křídla nočních můr je nesou ke hvězdám,
aby se spojili s prachem věků
a tam ze smrti jiných rozzářili novou hvězdu
Kdybys vyškrtl šestý a sedmý řádek, bylo by to kompaktnější.
Řasy se spojilY, rozzářilY.
Jinak mi to přijde jako docela slátanina.
Taky nazor. Ale je to vytazeni nekde zevnitr me. Je mi jedno, jak to navenek vypada, neni to umeni (coz je taky jeden duvod, proc tomu rikam plky). Neni to umeni pro umeni.
Je to jen a pouze vyjadreni mych vlastnich vnitrnich pocitu a nazoru, nadeji, snu a ztrat. Nic vic.