Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ach, ta mladá generace

20. 07. 2003
7
1
732
Autor
cranberries

„Hele, Pavlo, potřebuju si šlehnout.“

„Jasně vole, máš absťák?“ Smích.  „Ale kde?“

„Nevim vole, co tady v tom parku na lavičce?“

„Vedle tý popelnice?“

Obhlédly jsme celý parčík nedaleko náměstí v centru města. Kromě několika milenců ležících na trávě pod stromy a důchodců čekajících na první jarní sluneční paprsky u fontány se zdál vzduch čistý.

Usedly jsme na lavičku a začala jsem si připravovat nádobíčko. Jehla, stříkačka, desinfekce, ampule. Byla jsem skoro připravená.

„Koukej, jestli někdo blbě nečumí,“ nařídila jsem Pavle.

„Jasně,“ protočila oči, zapálila si cigáro a koukala na kluky.

Jehlička mi prošla bez problémů pod kůži, byla ještě ostrá, včera večer jsem si připravila do školní tašky novou, natáhla jsem píst a pomalu vstřikovala kapalinu ve stříkačce do těla. Ještě pět vteřin a jsem v pohodě.

Dvě vteřiny.

Vteřinu.

„Slečno, co to děláte?!?“ Nade mnou stojí nejmíň osmdesátiletá babka a rve mi jehlu z ruky.

Očima hledám Pavlu, ale ta je v nedohlednu, baví se opodál s nějakým klukem.

„Au!“ křičím, „nechte mě bejt!!“

„Vy si pícháte nějakej heroin!! Policijéééé..!!“ Ječí na celé kolo.

Párek mladých milenců nedaleko na dece, zabraných do své lásky, zvedne hlavu a pozorují co se děje.

Uklízím spěšně stříkačku s ampulí do tašky. Musím ještě počkat až mi přestane téct krev z ruky.

„Baba,“ myslím si, „budu tam mít modřinu jak mi chtěla vytrhnout jehlu z ruky. Zas si tam nebudu moct šlehnout nejmíň tejden.“

Chci se zvednout a rychle odejít, abych nebyla příliš dlouho středem pozornosti. Babka je však rychlejší. Postavila se mi do cesty, na pomoc proti mně je jí slabou ochranou deštník a hůl.

„Policijéé!! Kde je kdo?!? Tady je feťačka!!!“

Nevnímám upřené pohledy lidí v parku na místo, jehož jsem středem pozornosti, tam někde mezi popelnicí a lavičkou.

Přichází mladý strážník v uniformě od městské, v ruce si nese koblihy.

Asi oběd.

„Co se tady děje, mladá paní?“ snaží se sjednat pořádek.

Babka hned chrlí tu novinu: „tady ta mladá, podívejte se na ní jak vypadá, teď si tu píchla heroin nebo co. Feťačka…!!!“ skoro se zalkla vztekem, vykulené oči, brunátný obličej, sotva popadala dech.

Dávám si pramen mastných vlasů za ucho. Mám chuť na retko. Jo, zapálit si takhle dobře ubaleného jointa před tím šaškem s koblihama, to by bylo! Usmívám se. Chuť na cigaretu se vrátila.

„Pane strážníku, to není pravda, žádnej heroin. Jsem jen diabetik a musím si pravidelně píchnout inzulín…“ odmlčím se a pak tichým hlasem dodávám: „… když si nepíchnu, umřu,“ dramatizuji.

„Máte průkazku?“ ptá se pohotově policista.

„Bohužel, zapomněla jsem ji doma, ale ukážu vám ampule, uvidíte sám. Nejsou to drogy.“

Tahám ze školní tašky inzulín a ukazuji ho policistovi.

„Jak dlouho si pícháte? Kolikrát denně?“ asi mi ještě nevěří.

„Pět let, od dvanácti a třikrát denně.“

Sleduji levým okem babku, která je skálopevně přesvědčená, že přistihla mladou narkomanku. Prohlíží si mé špinavé zamaštěné džíny, tričko s nápisem Metallica, dlouhé mastné vlasy s červeno-žlutými pruhy, ale hlavně náušnici - žiletku zavěšenou na dlouhém řetízku v uchu. Ta ji patrně zaujala nejvíc.

Policajt neví co má dělat. Cítí, že on je tím nejhlavnějším, kdo má v tuto chvíli rozhodnout. Má tu holku sbalit, zavřít a pak celý den do konce služby sepisovat papíry?

A co když to, co to mládě povídá, je pravda?

Vidina oslazeného kafe a pocukrovaných koblih s meruňkovou náplní, které se teď bezvládně převalovaly v igelitovém pytlíku, dostaly přednost.

„Noste s sebou příště průkazku,“ prohlásil. Tím rozhodl.

Babka nevěří svým uším. Pro ni zůstanu až do její smrti tím nejhorším vyvrhelem. Spodina společnosti. Fuj! Na takovou mladou generaci jsme celej život dřeli. Neváží si zdraví. Zavřít by je měli! Všechny do jednoho.

Usmívám se a hledám kámošku Pavlu. Kde ta je? Najednou se objeví, další cigáro v ruce.

„Hej, vole, co se tu děje? Jdeme na pivo, né??“


1 názor

jeden súdi, druhý zatľka a klame až sa práši ... a ten, čo súdi, zabúda, že ten, čo zatľka je jeho dedičstvom ... uf, pekne si to napísala


johanne
16. 04. 2004
Dát tip
no, docela jo, chování tý babky fakt sedí :))))

(závorka)
21. 07. 2003
Dát tip
jo (líbí) T

Já jsem to netušila až do konce a popravdě ani teď o tom nejsem přesvědčená, že by to byl inzulín. Měla v těch ampulkách něco jinýho! °°°°°°

cranberries
21. 07. 2003
Dát tip
Chich :) Kdo ví.. :)

Nostradamus
20. 07. 2003
Dát tip
dobré! :-)

Kvakín
20. 07. 2003
Dát tip
sice jsem od začátku tušil, že půjde o inzulín, ale stejně pobavilo :)

T_O_M_
20. 07. 2003
Dát tip
pointa dobrá - docela uklidňující... :-)

cranberries
20. 07. 2003
Dát tip
Díky, díky :) Možná to bude znít trochu samolibě, ale docela jsem se smála, když jsem to psala, přestože je to celkem vážná věc. Nemam vůbec nic proti starejm lidem, ale některý až moc sledujou televizi a pak docela snadno vzniknou takovýhle situace. :) To Kvakín: Máš mý plus :)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru