Jeden krok vedle...

Z nebe spadla slza na zkrvavenou tvář.

Kdesi padlo slovo, co vyhladilo národy.

Nevinnost se schoulila před mrtvou svatozář.

Srdce rdousí psi, už tak dost hladoví.

V dlaních život neschováš, už není jako dřív.

Posedlost se vyhoupla na vrchol priorit.

Peníze jsou moc, tak kdy už pochopíš,

že čest vzala za své a já chci v klidu žít.

Víra v bytí zhynula pod vahou zoufalství.

Kůl byl vražen jako klín do toku myšlenek.

Slepé stopy osudu teď jsou vším poselstvím.

Nebude už naděje pod hrobem z poměnek.

Teď krví v dlaních poskrvnils vše v co jsi doufat chtěl,

na kolenou chceš plazit se pro přízeň falešných.

Sám jsi kdysi býval z těch co svůj cíl v mysli měl.

Své bílé roucho jsi poskvrnil, už když ses narodil!

Pro falešné představy teď tasíš hrdě meč.

Proklet je tvůj umysl ať jakýkoli jest.

Sám sis osud předurčil, teď řeko nářku teč.

Chceš splodit další hyeny a marnit jejich křest.

O nic lepší nežli ty, tak víru svou jim dej!

Mrtvé srdce v dědictví, co chceš jim odkázat?

Zatraceni budou! To na paměti měj!

Duše, co tě pozřela, tak zkus jí rozkázat!

Syťte si svou nenávist, nechť pozře celý svět.

Zkuste zlomit srdce, co vám se vymiká.

Nezlomte si jazyk při komolení vět,

co žadoní o slitování, když váš svět zaniká.