Bytosti

Byli jsme zde odjakživa. Téměř odjakživa. Naši předkové přišli kdysi z hlubin nekonečna, aby zde našli nový domov. Hledali dlouho, celé věky. Hledali, až našli místo, kde by mohli čerpat sílu k bytí.

Jsem potomkem nekončícího rodu, který se vyvíjí již po celé generace. Smyslem naší existence je probouzet své okolí k životu a udržovat ho v harmonii. Přišli jsme sem jako malí, nepatrní a postupem času mohutněli do krásy a síly. Generace  prastarých bytostí, které nevládnou nikomu. Stojíme zde a pozorujeme běh času, nic pro nás neznamená, pouze cítíme jak plyne. Žijeme vzpomínkami a přítomností zároveň, vždyť minulost je pouze jiný druh vnímání, ve kterém spatřujeme další část reality.

Věky plynuly a naše pokolení utěšeně vzkvétalo. Objevilo se mnoho dalších tvorů, kteří využili námi upraveného, zdejšího podnebí a kteří s námi žili bez narušení příměří. Postupem času se povedlo opanovat téměř celé toto místo a nezbývalo než tiše vnímat jak vše bují a žije. To tiché cítění života nás naplnilo, v tom byl jeho pravý smysl. Tento svět se nám stal opět domovem.

Jak rádi bychom zapomněli na utrpení, které prožívali naši předkové a jenž nás vyhnalo z našeho původního rodiště. Vzpomínky, ale zůstávají čerstvé. Paměť našich předků je pamětí naší.To co cítili oni cítíme i my. Nesmazatelné dědictví rodu přenášené z pokolení na pokolení. Veškeré touhy, radosti i příkoří se stávají varováním pro generace příští. My všichni jsme jednou bytostí. V našich žilách koluje čas.

Zkáza našeho rodiště jednou zákonitě musela přijít. Nic není věčné a vše se mění. Věk našeho rodu je příliš starý, jestliže chtěl přetrvat, musel hledat nové místa k přežití, neboť zákon universa je neodvratný. Vše se musí podřídit smyslu vzniku a zániku.

Opustit domov jsme stačili na poslední chvíli před jeho skázou ve velikém světle. Mnoho věků bylo pak naším náhradním domovem universum samo. Najít svět, který by nám poskytl náhradu toho, co jsme již ztratili trvalo příliš dlouho. Jedinou naší podmínkou k životu byla voda, která je původcem nás samých. Naděje již pohasínala, když se podařilo najít toto místo, zdánlivě pusté, ale mladé. Potřebná vlhkost, teplo a světlo, již ne tak žhnoucí a spalující, probouzeli chuť k životu, kterému se zde začalo dařit. A dařilo se náramně. Během doby, jenž nám z našeho pohledu připadá velice krátká, se povedlo naši kolonii rozšířit kam až bylo možné. Vzduch se začal měnit k našemu prospěchu a bytosti, které zde objevili světlo světa, začali množit své počty a druhy.V krátkém čase planeta ožila způsobem nevídaným. Podařilo se zde vytvořit opravdový ráj, který předčil i naši původní domovinu. To jsme ještě netušili, jak mělo zapracovat soukolí osudu a ohrozit naši existenci podruhé.

Během zlomku sekundy, z pohledu historie, se na nás opět spustila lavina pohrom. Neukojené vraždění mých bližních, otrávené ovzduší, neustále stoupající smrtící kyselost vod a stále se zvyšující intenzita slunečních paprsků, nás po chvíli váhání dohnali k jedinému možnému rozhodnutí pro naši spásu. Musíme hledat znovu, musíme se opět vydat na cestu, musíme opustit tento svět.

V malé zakouřené místnosti bylo dusno, že by se zde vzduch nechal krájet. Ventilátor umístěný u stropu se snažil seč mu síly stačily, ale zpříjemnit ovzduší kanceláře nezvládal. Teplota stoupala každým okamžikem. Pot na čele redaktora místního plátku, vyvstával se stále větší intenzitou a rozepnutý límeček jeho propocené košile nemohl kompenzovat účinky dnešní letní výhně ani náhodou.

„Doprdele to je hic“, zaklel nevybíravým způsobem a nahmatal si další knoflík u košile.

Horko se do jeho těla znova a znova zakousávalo s takovou silou, že během okamžiku vyráželo ven v podobě pramínků slaného potu.

Na monitoru před ním vyzívavě blikala prázdná plocha editoru a nedočkavě vyčkávala na první příval liter. Věděla, že příjdou. Občas to chvíli trvalo, ale nakonec se vždy dočkala.

Hlava prázdná, nápad žádný, o čem psát? To, že musí něco vypotit je nad slunce jasné. Je to přeci jeho chleba a z něčeho žít je třeba.

Myšlenky se zmateně honí hlavou v neutuchajícím chaosu, a ne, a ne se srovnat do nějaké rozumné formy. Na stole nedopitý šálek kávy a v popelníku napůl vyhořelá cigareta svědčili o jeho skrytých zálibách. Stále se na ně snažil najít nějakou omluvu. K jeho oblíbeným alibismům patřila výmluva o soustředění, či ta o  tvůrčí intuici. Faktem však je, že dnes, i přes množství spotřebovaného kofeinu a cigaret, nevyplodil ani jednu kloudnou řádku souvislého textu. Že by příděl můzy pomalu, ale jistě začal docházet?

V místnosti se ozval bzukot mouchy. Snažil se ji vypátrat očima, což se mu po chvíli podařilo. Seděla na krytu stolní lampy a třela předníma nohama o sebe, jakoby chtěla dát najevo svůj výsměch jeho neschopnosti. Snažil se ji mávnutím ruky dostat. Naivní myšlenka. Bzukot kolem jeho uší  mu dokázal, že je nejen na živu, ale, že její drzost stoupla o nějaký ten stupeň výše na žebříčku provokace. To ho rozzuřilo. Vstal a ozbrojen složenými novinami, jal se nepřítele pronásledovat. Několik šikovně nešikovných úderů dokonalo dílo zkázy. Moucha sice přežila, ale na zemi se místo ní válel již zmíněný šálek kávy, celý stoh dokumentů čekajících na zpracování a vysypaný popelník.

Padl zpět do židle, vysílený nedobrovolným tělocvikem. Jeho oči těkaly po místnosti, hledajíce nějaký záchytný bod pro jeho další úvahy, až padly na otevřené okno. Kdyby se tak záclona probudila k životu alespoň lehkým vánkem. Za okny se rýsoval park, ohraničený lesním porostem. Chvíli jej pozoroval a snažil se najít alespoň trochu osvěžení v pohledu na zeleň. Ten se však nekonal. Zahnědlý trávník a uschlé zbytky stromů svědčili o katastrofální situaci letošního srpna.

Něco ho napadlo.

Během chvilky se dostal na ty správné webové stránky, aby získal všechny údaje týkající se skleníkového efektu, poměrů vlhkostí v atmosféře a procentuálních stavů složení vzduchu.

Tvůrčí činnost ho konečně pohltila. Pracoval se stále větším zaujetím a žíla na jeho čele  začala pomalu dostávat formu Gorbačovského stigmatu. Před ním se kupily vytištěné údaje a on je pomalu, ale jistě formoval do smysluplných tabulek.

Razantní skok ve výskytu kysličníku uhličitého…..

Stoupající úbytek deštných pralesů …. Nejen činností člověka!!

Skokové zvýšení nárůstu skleníkového efektu….

Celková změna stavby atmosféry a klimatu, začínající pouze před několika týdny….