Vítr ve vlasech

V prašných ulicích

jsem sešlapala svoje boty¨

město po ránu se mi smálo do očí

já v bílé košili a s kopretinou v zubech

toužila jsem mít

vítr ve vlasech

V pražských ulicích

jsem se schovávala

město v ranním oparu mě objalo jako ztracenou dceru

já v bílé košili- znovuzrozené dítě

pískala jsem na prsty

ódu na radost

V prašných ulicích

jsem hledala Zeď nářků

s touhou jsem čekala až otevřou Sovovy mlýny

svou bílou košili zacákala jsem paletou barev

pak jsem jen cítila

jak se zvedá vítr

V pražských ulicích

jsem tančila bosky tango

v cizí náruči, jak Michelangelova socha

i kdybych stála na pranýři, neztratím svou radost

vždyť vím, jak chutná

mít vítr ve vlasech