Adopce deti na dalku

tak to mam radost...kdyz ctu tady vase nazory....ja podporujji dva kluky....nejdrive jsem si placala zasluhy na kosili...jako ze misto novych bot kazdy mesic davam nekomu lepsi sanci na zivot.....a hralo me to...a pak za nejaky cas, mi doslo, ze je tomu prave na opak...takze dneska jsem tem klukum vdecna, ze mi to umoznili...:-)

Alina: To jsem ráda, že se příběh líbil, já si na něj taky ráda občas vzpomenu. Ale kde jsem k němu přišla, to bude horší, tuším, že to bylo v časopisu Gemma brzy po revoluci, jenže zkrachoval, holt duchovno není výnosný obchod. Přeju krásný den!

Irea: ješkovy voči, ten příběh s tím chlapíkem, co háže hvězdice zpět do moře je absolutně nááádhernej!!!!! Snad první a jediná věc po dlouhý době, která mi totálně zdvihla náladu a pohladila až do srdíčka. Absolutně sobecky :o)) Ti sama za sebe děkuju!!!! Prosím, prosím, pověz, kdes k němu přišla!!!!!!!!

...No, vono to ani nefunguje tak, že by ty peníze šli na jedno konkrétní dítě. Když jsme jeden rok nemohli zaplatit, tak v tý Indii tu naší malou indiánku ze školy nevyhodili, voni daj stejně ty prachy dohromady a za ně provozujou něco jako učiliště. Je to ale mimořádně dobrej nápad, jak ujistit lidi, že ty peníze k něčemu jsou. Mě to vede alespoň k zamyšlení o naší (bez ironie) skvělý životní úrovni, když cca 400,- na měsíc stačí na nakrmení, oblečení a učení dítěte, který by jinak školu nemohlo dostat. A vůbec... Zachránit život malomocnýho člověka stojí 3 stovky za vakcínu, stačí je poslat na charitu... ...To je cca 10 baget... ...nebo 20 hod. kecání o smyslu čehokoliv na dialup-u... A teď do mě. ;-)

Mohl by se třeba ozvat někdo, kdo se cítí ohrožen ve svém právu nakoupit si za svý prachy tolik baget, kolik bude chtít ...

rebecca13: Nemyslel jsem nic. Teda až na to, že dospělí mají řadu problémů, aby dokázali pojmenovat své motivy a pohnutky, zatímco děti bez obalu a hezky natvrdo řeknou právě to, co od nich dospělí čekají. Ty reklamy, stádnost a další cool vlastnosti jsou až důsledek obliby, umělé prodlužování života.

A nakolik se o mě doma starali, to je taky otázka, protože někdo jiný by míru pozornosti, jakou mi naši věnovali, nazval třeba lhostejnou nevšímavostí na hranici žalovatelnosti. Každý je jiný, co jeden vyžaduje, to druhému působí utrpení a naopak a Paranoicovi pije krev, když dospělí přesně "vědí", co děti potřebujou, ale s přehledem na to kašlou ...

Nechme toho, zdá se, že zanedlouho budeme mít jiný starosti. Doma, v kuchyni.

Nevím, kdo mi dal avi, ale děkuji. Tahle problematika mě zajímá. Já budu adoptovat i dítě na blízko ;o)))*

Důležitý je něco dělat a né o tom kecat.

rebecca13: Je to jednodušší, ale dalo by se taky říct "takhle jednoduchý to ve skutečnosti není, proto nepošlu nic, abych nebyl pokrytec" ... jistá míra pokrytectví nás doprovází od kolíbky do hrobu, ještě si to připustit a srovna se stím, to by bylo!

rebecca13: Sice to sem moc nepatří, ale: co si nechat číst od svých dětí ...?

Nemyslel jsem zrovna výcvik ve čtení nahlas, jako spíš "přečti mi něco z mý oblíbený" nebo "přečti mi něco ze svý oblíbený" ... víme snad doopravdy, proč děti žerou zrovna Harryho Pottera?

Ale to sem fakt asi nepatří.

Paranoicus: no...možná že to sem právě patří - proč milují děti Pottera? Důvodů bude asi víc. No - můžeš se na to dívat tak, že Harry je kluk, kterému schází rodiče. Nemá je na pohlazení ale ani třeba na pohlavek. A děsně po nich a po hřejivé skrýši v rodičovské náruči touží. Mnoho dnešních dětí má rodiče jenom jako kulisu. Takže si děti mohou připadat taky "bez-rodičově". No a Harry má opravdové kamarády (což je přáním asi každého dítěte) - prožívá s nimi opravdová dobrodružství a navíc je to on, kdo je v tom jeho světě i jako dítě podstatný a to je možná to, co děti táhne. Chtějí být brány vážně, chtějí aby se s nimi počítalo. Když jim někdo dá hračky a zažene je do pokojíku aby nerušily, není to ono. Ale moc mi to mluví.

Jochanien: Mno ... sice jsem to takhle nemyslel, ale jdeš jak na zavolanou, protože to, co tu píšeš, působí dojmem, že to víš líp než ty děti. Ale mně šlo spíš o to "sdílení se", když někdo mámě sám vybere a přečte něco, co se mu líbí nejvíc ... a případně může říct, proč právě tohle ... protože já bych byl třeba jako kluk docela bral, kdyby mě naši občas zahnali do pokojíku, klidně i bez hraček.

Paranoicus: ne, nepíšu to, jako bych to věděla líp než ty děti - tohle, co jsem tu napsala - mám přímo od dětí, kterých jsem se ptala, proč se jim to líbí. Samozřejmě - neptala jsem se úplně všech dětí. Spektrum odpovědí by asi bylo větší. Ty "moje" to cítily a zformulovaly takhle.

ehm je spousta lidi a nadaci, kteri potrebuji nejak podporit, pomoct, tolik natazenych rukou, tolik dobrych myslenek, nemuzeme pomoct vsem, takze si kazdy vybere komu chce pomoct, ja si vybrala zrovna takhle, at se to nekomu libi nebo nelibi........dala jsem sem tuhle informaci proto, aby treba nekdo dalsi, komu se to bude zamlouvat se mohl pripojit........muzete pomoct nekomu jinemu, nemusite pomahat nikomu, muzete pomoct sobe, vase vec ........... pro koho je to prilezitost k tak oblibenemu mezi ceskym narodem zehranim na osud, osocovani, drbani a kritizovani, ten mi muze polibit prdel

Domnívám se, že výše uvedená akce, je velmi dobře organizačně zvládnuta a na rozdíl od některých jiných ( někdy podobných ) sbírek jde jen těžko pochybovat o účelně vynaložených prostředcích. Co se týče rčení, bližší košile než kabát.. je stále platné, jen aby ten kabát, jednoho krásného dne z nás tu naši košilenku nesedřel.

Hanka+Jocha+Irea ... no, nevím, nakolik se budu mýlit v tom co teď řeknu, ale ono je to celé složitější .... Děti v našich děcácích! Kdokoliv z "podnikatelů", kdo neví coby, vezme auto plyšáků a narve ho do děcáku. Oblečků maj relatïvně taky sdostatek. Vlastní knížku, hračku, kolo... Haničko, naivko zlatá... Kdeže by děcákové dítko mělo šanci mít něco vlastního. Ve většině případů mu to sestřičky zabaví /byť i v dobrém úmyslu, aby nesmutnily ty co nemají sami nic/. A pokud mu to nezabaví, zdemolují mu to stejně co nejdříve všechna ta ostatní robátka, co si JEN TAKY chtějí sáhnout. Je to fakt hodně těžké. Čili, pokud by se člověk chtěl doopravdy nějak "věnovat" nějakému konkrétnímu dítku v děcáku. Cesta by byla jedině skrz pravidelné /!!!/ návštěvy a nějaké pevnější navázání kontaktu. To je asi to nejcennější, co tyhle děti potřebují - MÍT NĚKOHO "VLASTNÍHO"!!! Ale i tahle věc mnohdy naráží - ať už na úřední šimly, občasnou nespolupráci některých vychovatelek /ale opravdu jen některých!!!/ a v nemalé míře na zákonné rodiče, kteří sice na své dítě totálně pečou, ale jednou do roka pošlou koresponďák, čímž znemožňují šanci na skutečnou adopci. Ale tohle všechno se, myslím, s adopcí na dálku absolutně nevylučuje!!! Proč nedat těch pár korun, které fakt můžeme všichni postrádat, nějakému zcela zapomenutému dítku v končinách, kde se fakt jen živoří a tím zvýšit jeho šanci na jakékoliv alespoň základní vzdělání. A proč klidně i k tomu se nepokusit navázat nějaký kontakt s naším děcákovým dítětem, které je materiálně vzásadě za vodou, ale emočně totálně vyhladovělé. Tož asi tak. Nějak jsem se tu moc rozhovořila, sorry ;) *o*

HankaH: souhlas s Alinou - a mimochodem - v čem je indické dítě méně hodno naší pozornosti než české dítě? Proč nás má méně zajímat???

viz Bacil, navíc adopce dětí na dálku je SYSTEMATICKOU pomocí pro ty nejposlednější z posledních, což se o plyšácích pro dětské domovy říc nedá. Jinak nevím, jak si třeba Hanka, Jocha, Irea tu pomoc pro "naše děti" představují... a navíc mi jejich postoj trošičku zavání xenofobií...

ulita: Xenofobie je trochu silný slovo, ale je to fakt; ať se nám to líbí nebo ne, je to účinná náplast na svědomí ... což ovšem neznamená, že lepší by bylo ty peníze propít nebo utratit za věci ne zcela nezbytné. Jen je třeba si to uvědomit.

ulita: tak se třeba zamysli, jestli bys nechtěla být mamkou ve vesničce sos, což bys třeba mohla. Nebo chodit dělat tetu do nějakého dětského domova, hrát divadlo amatérsky a objíždět po dětských domovech....šít pajduláčky.......je toho tak málo? Ale pokud sis všimla (a doufám, že si všimla i Alina a Bacil), já jsem nepsala, že nemáme děti v dálce a na dálku "adoptovat" - spíš bych tomu říkala "charitativní sponzoring". Adopce je o tom, že s tím dítětem žiješ denodenně v běžném životě a dáš mu vše a ještě víc. Já jsem jenom psala, že si máme také všímat dětí u nás. A to nemusí být děti, které jsou v domově. ¨ V každém městě se dnes poflakují děti, které se nudí a z nudy pášou lecjakou nepravost - udělej partičku, začni s nima dělat nějaký program a máš tu "péči o děti" jak vyšitou. Poslat měsíčně někam 500 Kč je ale jednodušší. Pokud na to dáš v bance trvalý příkaz, nemusíš o tom ani přemýšlet. Nicméně Písmák se stává místem, kde se lidé začínají ježit při odlišném názoru a rovnou napadat, nemá cenu tu diskutovat o čemkoli. Takže howgh.

Jocha: jestli sis všimla, nereagoval jsem na Tebe, ale na Hanku, toť vše. Proti Tobě nic :-)

Para: jo, silný slovo :) snažila jsem se to změkčit tím slovem "trochu", a momentálně mě nic trefnějšího nenapadlo...:) Joch: dovolila bych si nesouhlasit, z několika důvodů: -snažím se pomáhat podle svých sil a možností - dělat maminku v SOS vesničce je sice bohulibá záležitost, ale na to musí být sakra silná osobnost, a já na tohle nemám ani fyzicky ani psychicky. -šít pajduláčky je podle mě nesmysl vedle případu, kdy zaplatím vzdělání mladému člověku (i kdyby na konci světa) a dám mu šanci změnit život sobě i své rodině (teď mě napadlo - četla jsi někdy požadavky dětí z dětských domovů? chtějí kola, mobilní telefony, hi-fi přehrávače... nebavíme se tu každá o něčem jiném?) -jestli si vážně myslíš, že pokud dáš ohledně adopce trvalý příkaz v bance a pak na nic nemyslíš a je to strašně jednoduchý, pak si zas já myslím, že nevíš o čem mluvíš -mám zkušenosti s podobnou pomocí i u nás - v azylových táborech, v romských centrech, ale platí co už jsem jednou napsala - na těchto místech nemám možnost se podílet na SYSTÉMOVÉ změně - a to je v daném kontexu dost důležité. (U nás by takovou změnou byla třeba změna legislativy ohledně adopcí, aby nedocházelo k excesům, které popisuje Alina) A nechápu, proč si myslíš, že nemá cenu o něčem diskutovat - napsala jsi svůj názor, já ti poslala reakci, to mi připadá normální. Jestli jsem se tě něčím dotkla, tak se samozřejmě omlouvám, ale rozhodně jsem to neměla v úmyslu.

Ani já jsem nepsala, že nemáte děti na druhém konci světa "adoptovat". Napsala jsem: "Akce s adopcí afrického dítěte na dálku je určitě dobrá, ale raději bych takto "adoptovala" některé z mnoha dětí, která jsou v dětských domovech po České republice." V některých případech ale tohle "dálkové adoptování" opravdu snobárna je. Co si mám myslet o kolegyni, která s oblibou hovoří o tom, že za její peníze studuje jakýsi chlapec v Guinei, když se na druhé straně se svými dětmi ani pořádně nepomazlí (zrovna minulý týden vzala svého pětiletého synka do práce, protože byla školka zavřená a Davídek se se mnou a ještě jednou kolegyní muchloval a prohlásil, že by chtěl, aby i maminka se s ním někdy pomazlila a večer mu přečetla pohádku). A zarážející je i to, že jsme jiné kolegyni - samoživitelce, s ostatními přispěli na to, aby její dcera mohla zpívat v Kuhnově dětském sboru, zatímco ta kolegyně, která sponzoruje afrického chlapce, prohlásila, že by se měl postarat její tatínek, přestože ví, že bývalý manžel naší kolegyně má částečný invalidní důchod a je už půl roku bez práce. Já raději občas přispěji na provoz jedné z linek bezpečí mládeže tady v ČR, připadá mi to smysluplnější. Myslím si, že bychom se měli rozhlédnout kolem sebe a snažit se pomoci hlavně dětem u nás. Neumíte si představit, kolik dětí tady nežije šťastně. Nejen v dětských domovech. Ale pokud se někdo rozhodne radši přispět chudému dítěti v Africe nebo v Asii a činí tak v dobré víře, je to jeho věc. Bacil: Mimochodem - v čem je indické dítě více hodno naší pozornosti než české dítě? Proč nás má více zajímat??? Už moje babička říkala, že je košile bližší nežli kabát. :-)

Hanka: chápu že když máš kolem sebe takovýhle děsný typy, tak můžeš adopci na dálku vnímat trochu problematicky...:) podle jedný z mých teorií všechno vychází ze zkušenosti, kterou s danou věcí máme...:)

okej, nevím o čem mluvím beru, tak už nemluvím a je to

Hanka: je smutné, pokud existují i takovéhle postoje k adopci na dálku. Tomu člověku to čest a slávu nedělá. Myslím, že tohle není rozhodně věc k chlubení a pýše, maximálně k tichému zasvícení světýlka v srdci. Není to náplast na vlastní ego!!!! A je úplně jedno odkud to dítě je. Jocha: sorry, ale nemám pocit, že by Tě tu kdo napadl. To, že lidé na sebe reagují s protichůdnými názory, není nic špatného!!! Naopak, myslím, že je dobře si třídit svá stanoviska a moct o nich takhle NORMÁLNĚ MLUVIT!!! Pokud jsem si všimla, nikdo nikoho nenapadá a jsme schopni si sdělovat své názory. Nemusíme je přijmout, ale já osobně vnímám jako OBOHACENÍ, když můžu slyšet názor druhého i v případě, že se liší od toho mého stanoviska. Myslím si, že MÁ CENU DISKUTOVAT!!! možná naivka blbá důvěřivá *o* a.

:))

Chápu, je to moc dobře, žes to sem dala!!!!!!!!! Stačí doopravdy strašně málo na to, aby člověk někomu podal ruku ku pomoci. Ale zas vím, jak jsou tady lidi háklivý na ty kategorie. Pokud bys to ještě chtěla měnit, dala bych osobně - když už- spíš něco jako UDÁLOST, nebo DISKUSE.. nebo tak něco ..... ale i tak dík. Informací a pošťouchnutí tohoto typu není nikdy dost!!!

doporučuju všem - už tři roky s přítelem sponzorujeme devítiletého Janardhana Mahavi(ho?) z Indie, díky Bohu (Kršnovi) že má ta globalizace aspoň NĚJAKÝ pozitiva :)))))))

Becky má pravdu... a Papouš taky, tedy myslím po té autokorekci.

Kdyby tak chtěl někdo sponzorovat mě...

četli jste Pollyanu? Pokud ne, tak to trochu přiblížím - Pollyana tam dumá nad otázkou, proč dámy z čajového dýchánku chtějí posílat peníze chudým indickým chlapcům a nevidí, že kolem nich je Anglie plná chudých chlapců. Jaksi - starat se o chudáčka někde v dálce...je tak obdivuhodné... čímž nechci nabourat Tanakinu aktivitu. Sponzorujme černoušky a indy a .....a......a......jasně, ale nekašlejme na naše děti. V dětských domovech a různých novodobých útulcích je jich více než zrníček maku....a lásku a pohlazení jim můžeme dát snáze než těm černouškům a indům......

Jochaniene, přesně tak! "Sponzorování" dítěte z Indie, Afriky atd. zavání snobárnou, zatímco naše děti v dětských domovech nemají pořádné oblečení, hračky, o lásce ani nemluvě (proč raději nenapsat dopis děcku v českém dětském domově, nepřispět mu na lepší oblečení, vlastní knížku, kolo?)...

Hele, všechno možné bych v tom hledala ale snobárnu ne. Je jednodušší omračovat supermobilem než prakticky neviditelným (na tu dálku) černouškem. Ale mimochodem když dostanu dopis od sve dívenky z Indie, nevěřili byste, jak je to fajn. Když jsem poslala dopis do našeho dětského domova, odpoved jsem nedostala. Nezlobím se, ale ono je každé o něčem jiném. Naše děcka mají slušné vybavení, slušné šance studovat, potřebují rodinné zázemí. Ty daleko mají rodiny, ale minimální šance vychodit zakladní školu . Takže, at každý dělá to čemu věří..

proč "sraz, akce?" proč na písmákovi?? ........ Mně taky nikdo nic nedá. Jsem skoro rok bez práce, ze sociální almužničky živím nezletilýho tOjika a ěščě mám živit čerňouška? Proč ho neživjej ty legálně zvolený prasata, kerý si v tichosti zvedly platy?

papouch: Bejvaly časy, kdy chudí a nezaměstnaní mívali laskavěší srdce. Až později se začali dávat k SA nebo k bolševikům ...

.....no. kapku jsem se unáhlil, omlouvám se... Jasněže, kdo chce čerňouška, ať si ho koupí.. :-)) Ale stejněfurt nechápu, proč je to vyvěšený na Písmákoj a ausgerechnet pod "Sraz, akce" ??

no, to já sice taky nechňápu proč je to vyvěšený v tejhle kategorii, ale narozdíl od papouše nebrblám :o))))) A my jsme si jednoho uganďánka už adoptovali houfně z práce. Jmenuje se Vincenc ..... ten se mááá, když teď bude mít samý tety knihovnice :o)))) Pappí: máme Tě taky zkusit adoptovat na dálku?? .

no, nejak me nenapadlo pod cim jinym bych to vyvesila, my sme ted jednu holcicku adoptovali, tak sem o tyhle moznosti chtela informovat i ostatni, sami taky nejsme bohaty, ale ve vic lidech je to na jednoho par korun a nekomu za to treba dame sanci na uplne jinej zivot, lidi sou posledni dobou strasny sobci, pak se nemaj divit ze maj hnusnej zivot