Grande Muchachos

?Pedro, Pedro,? povzdechl si a hbitě vystoupil z auta.

Běžícího upíra by těžko dokázal sledovat, kdyby ten nebyl zaměstnán odchytem ubohého zbloudilého studenta. Zaběhli za roh. Upír popadl chlapce za ramena a vskočil s ním rovnou do okna v prvním patře. Carlos se spokojil s hlavním vchodem. Světlo na chodbě samozřejmě nesvítilo. Výtah někdo ukradl. Prázdnou šachtou se netopýři krásně i ve větším počtu dostanou rychle a přesně do libovolného patra a snad až na střechu. Tak daleko ovšem vidět nebylo.

Upír utekl i s obětí do vyšších pater. Ve třetím poschodí Carlos narazil na prvního upíra-obránce. Protivník byl rychlý a dostal se velice blízko k připravené hlavni Pé osmičky. Kulku dostal zpříma do hlavy. Ta se spolu s vazkou hmotou a hlukem výstřelu rozptýlila po okolí. Tělo bylo odhozeno zpět, odrazilo se od kdysi bílé zdi a zhroutilo se na schody.

            Carlos chtěl pokračovat, ale nezaměnitelný zvuk kmitajících křídel černých netopýrů, blížící se shora výtahovou šachtou, jej přesvědčil o nevyhnutelnosti útěku. Seběhl schody. Ve chvíli, kdy se za ním zhmotňovali první upíři, rozrážel domovní dveře. Na ulici vbíhal za podpory několika naslepo vyslaných střel. Upaloval k autu. Otočil se a každou zbraní sejmul jednoho upíra. Běžel dál. Otočil se a střílel.

?Grande Muchachos,? stěžoval si, když za sebou zavíral dveře u auta. Zařadil rychlost, odpálil dotěrného upíra a ujížděl. Za ním se hnalo jen několik nabuzenějších exemplářů, ale nemohli mu stačit. Přece jenom z nuly na sto pod pět vteřin neudělá ani ten nejvíce vytrénovaný upír.

Objel blok a dřív, než se stačila skupinka upírů rozptýlit z ulice, byl zpátky. Porazil jednoho, dva nepozorné jedince, vyřadil, zatáhl ručku a vyskočil na silnici. Většina upírů byla roztroušena  v blízkém okolí nižších letových hladin. Carlos s oblíbeným ?Grande Le Grande!? na rtech sestřeloval jednoho po druhém ze vzduchu na zem. Za okamžik byl v Loubí zase klid.

            Kanály se plnily vzácnou, hutnou tekutinou, jejíž povrch se skelně lesknul. Carlosova speciální munice s tříštivými střelami nadělala z bandy upírů nepravidelně segmentovaný základ pro mletí do sekané. Carlos věděl, že tyhle rány se nescelí. Ne, ne, srdce násilně rozervané tisícem stříbrných šrapnelů nesroste.

Vrátil se do budovy. Zdálo se, že je prázdná. Od přízemí až po střechu děsivý klid. Co hledal, mohlo být schované v jakémkoliv ze čtyřiadvaceti bytů. Prohledáváním by akorát ztrácel čas. Vylezl rovnou na střechu. Nemusel se dlouho rozhlížet. Skupinka asi dvaceti netopýrů nešla přehlédnout. Nyní se ovšem na první pohled jednalo o skutečné netopýry, až na jednoho.

Jako vrány po výstřelu z pušky se okřídlené myši rozlétly do tmy. Vzduchem se mihnul vrhací nůž. Jeden z netopýrů padl na zem. ?Grande Mucho,? pochválil se Stříbro.

 Přiskočil k upírovi, který se sbíral ze země. Chytil jej pod krkem a přitiskl k chladné zdi nástavby. Byla to žena, upířice. Uhrančivá osůbka.

Tenkrát to bylo poprvé a jedinkrát, kdy Stříbrovi došla řeč. Povolil stisk, ale krk nepustil. Volnou rukou jemně vyprostil zaseknutý nůž z holého ramene ubohé upířice. Sledoval, jak se rána zaceluje. Pohledem se vrátil k mladé tvářičce.

Byla mírná a na první pohled sympatická. Nesmála se, ale v očích jí jiskřilo. Přenesla váhu z nohy na nohu. Čekala, co se bude dít. Nebála se. Carlos hřbetem ruky, ve které stále svíral nůž, odsunul pramen vlasů z dívčí tváře. Pak proti ní otočil stříbrnou špičku. Dotknul se jí chladným kovem na líci. Plynulým tahem sjížděl dolů. Kůže se reflexivně stáhla do vrásek. Zesílil stisk na krku. Hrot zasekl hlouběji. Objevila se krev, prskala a vypařovala se. Upířice se celá napjala. V očích se zračila rostoucí nenávist. Omdlela.

Carlos si ji hodil na ramena a donesl do auta. Položil ji na korbu. Tělo přikryl dekou.?