Život Davida Galea

               Ze zavařeného motoru červeného automobilu stoupá k nebi oblak páry. Ven z vozu vyběhne mladá žena a jako šílená se řítí po silnici směrem k městu. "To auto vybuchne!"napadne vás asi po chvíli, ale to je velký omyl.

               Vše začalo, když Bitsey Bloomová, reportérka velmi známých novin, musela zůstat ve vazbě za pohrdání soudem (odmítla totiž zveřejnit zdroj informací pro jeden ze svých článků) a právě proto si ji jako bílého koně vybral David Gale, odsouzenec na smrt za vraždu a znásilnění. A zatímco Gale tiše přemítá o tom, proč byl uvrhnut za mříže za něco, co nespáchal, zjišťuje Bitsey, že by onen intelektuál a bojovník proti trestu smrti mohl být skutečně nevinný. 

               Připadá vám, že jsem k ději filmu mnoho neprozradila? Máte pravdu! Režisér Alan Parker si totiž zadělal svým novým počinem nejméně na pět Oscarů a abyste si mohli o filmu udělat vlastní obrázek, musíte si na něj zajít do nejbližšího kina.

               V hlavní roli se představil Kevin Spacey. Jeho pohled vás už na začátku přesvědčí, že ne všechno, co řekl, je pravda, ale přitom na zločinu, za který ho v Texasu chtějí popravit, nenese vlastně vůbec žádnou vinu.

               Laura Liney, hraje Galeovu zavražděnou přítelkyni, též naprosto exceluje a svým výkonem dokazuje, že není průměrnou herečkou se smutným výrazem v modrých očích.

               Kate Winslet jako Bitsey Bloomová už sice tak moc nezáří, ale to jen proto, že její postava nemá tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Jako novinářka postupně odkrývá části zamlžené skládanky, aby pak nakonec zjistila, že její role v mašinérii Texaského právního systému nebyla zbytečná i přesto, že sama nakonec nezasáhla tak, jak chtěla.

               Teď něco málo k technické stránce filmu. Střih je v některých částech strhující, ovšem místy trošičku nelogický. Kamera dělá v mezích scénáře naprosté maximum a nelze jí téměř nic vytknout. Co mě ale nejvíce zaujalo, byla hudební složka snímku (práce Alexe a Jaka Parkerových), která místy připomínala Mlčení jehňátek (music by Howard Shore:o)) a naprosto přesně vystihla náladu herců i diváků v kinosále (alespoň u mě určitě).

                Pokud hledáte trochu jiný pohled na trest smrti a nehodláte se smířit s tím, že všichni "vrahové a násilníci" musí být vždycky bez pochyb odsouzeni, aniž by se kdokoli staral o jejich vinu či nevinu, pak je tento film stvořen právě pro vás.

               Jistě zvedne mezi spoustou fanoušků nejrůznějších thrillerů vlnu nevole i nadšení, čemuž se vůbec nelze divit.

               Ještě malá poznámka: Na konci filmu jsem seděla v křesle, třásla jsem se po celém těle a nebyla jsem sto se pohnout. Po tvářích mi tekly slzy jako hrachy. Dávám  *****