Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Putování sovy, psa, kudůka, elfa, barbara... část I.

06. 04. 2007
1
1
1130
Autor
schyza
 

Putování sovy, psa, kudůka, elfa, barbara....

část I.


Za devatero horami a devatero řekami žil, byl Jeníček a Mařenka a ještě dál a dál a dál a dál a dál a dál a dál a dál a dál a dál, no ještě pořád dál no a už jenom kousek, tam leží sova, pes, kudůk, barbar, člověk, hobit, krollka a alf. Pardon s nima tam neleží Alf, ten leží o kousek dál, s nima tam leží elf. Teda pardon ten elf, říkejme mu třeba Tirk, tak ten neleží, ale stojí, právě drží hlídku, je totiž noc.


Byla májová noc, což znamenalo, že v okolí Křišťálových skal nebylo nijak nebezpečno, protože veškeré

masožravé potvory se stěhovali na tuto dobu do chladnějších končin. Tirkovi přejížděl mráz po zádech, při

dvaceti stupních to znamenalo, že měl špatné tušení.

,,Fleku! Vstávej!" Tirk zabořil svou kouzelnickou hůl do huňatého kožichu psa. Šokem vzbuzený pes se zuby

zahryzl do útočícího předmětu. Když si toho elf všimnul začal z holí na jejímž konci právě visel pes mávat, aby

ho setřásl.

Najednou ho napadla spásná myšlenka. Zabodl hůl vší silou do země. Zděšený pes se po tvrdém úderu do

hlavy otřásl a už už se chystal na nemilosrdného útočníka.

,,Hele Fleku! Necítíš něco?"

,,A co myslíš? Ránu do hlavy nebo do žeber?!"

,,Ne jen mám takový blbý tušení!"

,,Já mám taky takový blbý tušení, že až budeš spát, tak ti to trochu osladím." Flek na chvíli zpozorněl a

pozapomněl na nově nastalou nenávist. ,,Máš pravdu, jako bych něco cítil!" Zhluboka si čichl a jeho plíce

zavalil odporný zápach. Jeho žaludek se v mžiku octl v tlamě.

Chvíli trvalo, než se Flek dal do kupy natolik, aby mohl popadnout dech a popsat, co právě ucítil.

,,Příště až se mnou praštíš! Tak prosím někam daleko od Mihuliných nohou!" Ve výrazu, jak se díval na Tirka

bylo vidět, že jeho nenávist úplně shořela vlnou puchu.

,,Promiň, ale fakt nic necítíš?"

,,Promiň, ale fakt nic! A teď jestli dovolíš, tak si půjdu lehnout, abych se z toho do rána vzpamatoval!" A jak

řekl tak taky udělal, jen odběhl opravdu daleko od krollčiných nohou a padl jako podťatý.


1 názor

Fairiella
06. 04. 2007
Dát tip
jéé :))))) roztomilý :-D :-D :-D

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru