Odlesk

 Prskot pelyňku polyká
až do dna hořká chvíle,
tak mile se dlaň dotýká
dlaně jiné a v síle
slabých ukrývá se klenot,
jenž neobjevíš mezi řečí,
jak paprsek tam v říši temnot,
(bez not hudba stejně léčí).
každému bol jiný svědčí...

 Nepřesvědčí odsouzenec,
kterého málem uklovou,
porotu, že z lásky věnec
pohodil v řeku surovou...
V řeku polopravd a mýtů,
řeku palcátů a štítů,
kde z nýtů kape teskný svit,
kde cit snad hledal prosperitu,
kde znělo stále - "stačí, jsi tu..."

       A více nešlo projevit...

---