jednoho večera, když hráli jsme si na Shakespeara...

jednou takhle večer, v oblíbené hospodě a po pár sklenicích všeličeho...ani nemám odvahu zveřejnit vše, ale kousek přece jen... :)

(....)

    Ona :   A co pak ?
                Až zapadne zase Slunce
                a víno stoupne do hlavy
                co pak bude Monteku?
                Snad nevzdáš se mne,
                Julie věrné,
                a pozorovat budem,
                v objetí,
                jak život nám roste v náručí.
            
                Nebo snad otočíš se ke mne zády
                a za svítání vstaneš sám?            
                Byl to slavík
                žádný skřivan
                tohle, že nás rozdělí?
               
                Raději zřekni se pro mne jména svého
                a budem vědět, že byl to pták
                nezapři vášeň ani těla naše,
                tak konečně vyznej mi lásku tvou
                a neusínej u stolu
                mimo náruč mou !


    On:     Ty Kapuletová, Julie z krve čisté,
                ty dýkou zlatou
                do gobelínu tak ráda kreslíváš,
                při své vášni a náruživosti nic v sobě neskrýváš....

    Ona:   Tak Romeo,
                už nepředstírej
                a pojmi mne za svou
                a miluj jako nikoho jiného
                a já koupím Ti za to co chceš !!!

    On:     Ty koupíš mi co já budu chtít,
                a já stanu se rukavičkou na tvé šlapce.

                Ó Julie, Julie, proč jen jsi Julie ?
                Mě srdce se staví na nástupišti devět a třičtvrtě,
                Brod je ještě daleko
                a Tobě už nevěřím !
                Tvůj Romeo

(...)

---