Dílo č.11

inspirace (mimopísmácká)

 A tak Vám píšu v posteli
venku sníh stále chumelí
v hlavě jen obrys siluet
mě neoslovil Sinuhet
tak jako Vaše horká dlaň
co sváděla mě ku hříchu
já myslívala často naň
když ticho prahlo po smíchu
a snívala jsem častokrát
že budem spolu napořád ( nebo jíst a spát?)

Já pane měla v hlavě plán
že skutek bude dokonán
že hodiny se zastaví
když sednem ráno u kávy
a vy budete spokojen
když se mnou splyne všechen čas
co promění se v plachý sen
co přijde zrána, , večer zas
že s vámi vzplanu jako vích

teď cize zni mi vlastní smích