Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

7. SUPERKOULE - Dílo č. 5

07. 04. 2010
2
2
716

Stával jsem se básníkem
a myslel si, že spřádat
trocheje a jamby je
jako naskočit do
rozjetého vlaku

Byl k nedohnání
a já měl sotva
šestnáct

Do řepkových polí
vmyslíval jsem
rudé vlčí
máky

A kreslil mýtus polibku
na zamlžené okno
druhé třídy

Vídal jsem rimbaudy,
orteny a máchy mezi
výhybkami a přišlo mi,
že bych jim klidně
mohl tykat

Z letadla Paříž,
z vlaku Vídeň,
a Prahu, Prahu
aspoň tramvají

...


Pak na ale v rychloběhu
přes daktyly zastavil
mne Seifert.

Byl už dosti starý, ruce
se mu klepaly, ale
viděl mne jasně.

Zatav se, chlapče, povídá,
tyhlety stopy, ty ti
neutečou.


2 názory

snake_01
07. 04. 2010
Dát tip
Ten první verš třetí sloky od konce nějak nejni zrovna česky, podle mě je tam navíc jedno "na", nevím...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru