Nespravedlivé!

Dlouho má ruka pera neviděla.

Nedošla v něm tuha,

to nálada tomu chtěla.

Nebylo o čem psát, čeho kritizovat,

nebylo nutnosti čas lásky komentovat.

Léto sluncem zalité,

rozlilo se v oběti lásky velice.

A když přišlo větru a nebylo paprsku nazbyt, byla na něj vzpomínka, a tou se chlácholilo a chlácholí do teď.

Ale trochu méně.

Podíl na tom má, ta doba nenáviděná, ta práce unavující a ti lidé smutkem a obavami překypující.

Málo času je na jezírka s lekníny, ještě méně na spánek poklidný a pramálo je, toho jinotaje.

Kdyby tak víkend byl stejně dlouhý, jako je jeho bratr zvaný TÝDEN,

To by bylo zábavy a radosti.

A tak to má být!

Půl vs. Půl,

tma a světlo,

dobro a zlo,jako v těch naivních dětských pohádkách.

Ale ono není ničeho stejně v poloprázdné sklenici.

A to je převeliká škoda, neníliž tak ?