Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se20. SUPERKOULE - dobrý den, socho - dílo č. 5
Autor
soutěž KOULE
"Dobrý den, pane. Velmi mne zaujal kamenný výraz vaší tváře. Mohl bych s vámi udělat rozhovor? Jsem sice jen takový pisálek, ale mám velké ambice a určitě to dotáhnu hodně daleko."
"Ale klidně, mladý muži. Hovořme."
"OK. Takže - vaše jméno?"
"A jaké máte na mysli?"
"Nechápu. Prostě chci vědět, jak se jmenujete."
"Mám tisíce jmen, jen se podívejte na můj podstavec."
"Tak já nevím, nějaký si vyberte. Mně je jedno jaký."
"Jste tak chladný, mladý muži... Co takhle "Neznámý"?"
"Třeba. Jak dlouho tady stojíte, pane... ehm... Neznámý?"
"To je vskutku zajímavá otázka."
"Cože?"
"Jsem socha. Myslíte, že pro mne čas hraje nějakou roli?"
"Tak i socha stárne, ne?"
"Hm, pravda. V tom případě zde zřejmě stojím již tisíce let."
"To sotva. Tady se píše: "U příležitosti pátého výročí...bla bla... roku 1950"."
"Stáří je relativní. Například vy, vypadáte tak mladě a přitom máte tak staré myšlenky."
"To sem nepochopil."
"Tím se netrapte. Ještě byste něco rád věděl?"
"Zajímalo by mě, jestli máte nějaké tajmé přání?"
"Mám."
"A jaké?"
"..."
"Hm?"
"Když vám ho řeknu, už nebude tajné, mladý muži."
"Tak vám pěkně děkuji. Moc jsem toho z vás tedy nedostal."
"To víte, jsem jen kus kamene."