20. SUPERKOULE - dobrý den, socho - dílo č. 8

Bylo pozdní odpoledne a já jsem pomalým krokem došel až k hradu Špilberk a usedl na lavičku. Nebývám tady často a přesto vždy když mám možnost vedou mé kroky právě sem. Byl jsem sám, až na bystu na žulovém podstavci a zrovna teď my chybí společník se kterým bych mohl vést své dialogy. Otáčím se a prohlížím si bystu. V tváři muže se snoubí odhodlání se statečností a odvahou. Na podstavci čtu „LOUIS RADUIT DE SOUCHES Polní maršál císařské armády *16.8.1608 - †12.8.1682 Velitel obrany při Švédském obléhání Brna 1645“. Asi významný muž své doby, i když těžko soudit pouze z nápisu. Usmál jsem se a bystu oslovil:
• Zdravíčko Louisi, máte se pane?
• Odpusťte si ten sarkastický tón mladíče.
Čelist mi spadla až na prsa, to se mi snad jen zdá…
• No nevím, zpočátku jste se mi líbil víc, měl jste takový oduševnělý výraz ve tváři, zato teď. Ať si neukousnete jazyk.
• Ale jak to že mluvíte?
• Áááá, pán má dar řeči.
• To je nějaký vtip, že?
• Proč vtip? To si nemohu mluvit s kým je mi libo?
• Ale sochy přece nemluví?
• A jak Vy to můžete vědět? S kolika z nás už jste hovořil? A přestaňte se tvářit tak vyděšeně. Já vás neukousnu.
• Dobře, tak není zrovna obvyklé, aby sochy mluvily.
• S tím souhlasím, proč se vykecávat s lidmi, kteří si myslí že všechno znají lépe než ostatní.
• Jak lépe?
• Já si Vás pamatuji. Chodíte sem docela často a přece si myslím že o historii tohoto místa nic nevíte.
• No to máte pravdu, ale hodně čtu tak přece něco málo vím. 
• No tak povídejte, co víte například o mě?
• No třeba to, co jsem si tady přečetl, jste polní maršál.
• To jsem byl, ale v době kdy jsem bránil Brno jsem byl pouhý plukovník.
• Ale jméno máte Francouzské, po našem Ludvík
• Ano to máte pravdu, ale není to mé celé jméno jmenuji se Jean Louis, tedy česky Jan Ludvík, jak by jste řekli vy, nebo Honza Ludvík. A dál?
• Jsme dost daleko od Francie, takže předpokládám nějaké rozpory?
• Správně, překvapujete mě mladíče. Povídejte.
• Asi náboženské.
• Ano jsem protestant a dokonce jsem se zúčastnil obrany pevnosti La Rochell, což určitě přispělo k mému odchodu.
• To jste asi poznal i čtyři mušketýry?
• Nebuďte drzí, jistě dobře víte, že jsou to smyšlené postavy, kdežto já jsem byl z masa a kostí.
• Ale víc o vás nevím. 
• Tak vidíte, pouze povrchní znalosti. Byl jsem hejtmanem ve Švédské armádě.
• Jak to, když jste proti nim bránil Brno?
• To víte rozdílné názory. Jeden hot a druhý čehý, ale v pravdě šlo spíš o peníze.
• Dali vám málo?
• Tak bych to neřekl. Nešlo o mě, ale každý Švéd to bral jako výnosný obchod a nepřemýšlel o zadních kolečkách. Jedno je území dobít, ale druhé je si ho udržet a k tomu potřebujete podporu obyvatel, ne jejich nenávist.
• Takže to nebylo o vaší ctižádosti?
• Ale bylo. Už jste viděl velitele který by nebyl ctižádostivý? Leda ti mrtví, těm už to bylo jedno.
• A jak se na Vás dívali jako na přeběhlíka?
• Noo, pravda dá se říct že mezi prsty, ale o to jsem to měl jednoduší.
• Jak to?
• No mohl jsem jen překvapit a navíc já Švédy znal, znal jsem jejich nedočkavost a chamtivost.
• Také jsem slyšel, že jste posunul vyzvánění poledne na Brněnských kostelech, aby jste získal čas?
• To je hloupost. Když nemáte hodinky tak těžko víte kolik je hodin a že zrovna teď je vhodné to ukončit, byla to náhoda a krom toho museli přece Švédi vymyslet důvod proč odtáhli poraženi,když tady měli přes 28 tisíc mužů.
• Tolik? A kolik bylo na straně císařských?
• Necelých patnáct set, ale to bylo včetně povinné městské domobrany. Vojáku necelá pětistovka. 
• To byla strašná přesila?
• Byla. Ale na mé straně bylo celé město. Všichni včetně studentu nenáviděli Švédy a viděli to jako možnost si to s nimi vyřídit a krom toho vy Moravané jste hrdí a tvrdohlaví, skoro jako já. Proto jsem se tady cítil tak dobře a zapustil tu kořeny.
• Jsem rád,že nás tak vnímáte.
• Ano jsem sice cizinec, ale dali jste mi nový domov, těžko mi někdo mohl dát víc. 
• A na co myslíte nejčastěji z té války.
• Na mrtvé. Velmi často myslím na mrtvé, kteří tady zbytečně padli pro slávu švédské koruny. Bylo jich přes 8 tisíc na jejich straně a u nás to sice nebylo tolik, ale město bylo značně poškozené a předměstí Švédi celé vypálili.
• Moc krásně se mi s Vámi povídá Jean Louisi.
• I mě s Vámi človíčku.
• Kdyby je tak rychle nestmívalo mohl bych s vái strávit celé hodiny.
• Však můžete přijít jindy, vždyť víte že já nikam neodejdu a bude mi ctí s Vámi vést dialog.
Zvedl jsem se a pohlédl Jean Louisovi do tváře. Jeho kamenný výraz nebyl nijak povýšený a v očích si hrály ty ohníčky,které znám z pohledů malých kluků když si hrají na vojáky.
• Nashledanou Jean Louisi
Odpověděl mi jen kývnutím hlavy a já se vydal potemnělým parkem zpět k městu, tam kde svítili lampy veřejného osvětlení. A přemýšlel o tom co jsem zrovna prožil a o tom, že jsou stovky otázek na které bych rád znal odpověď. Snad příště.