Krátká úvaha o lidskosti

   Zlo a neštěstí jdou vždy spolu ruku v ruce. Daleko před nimi, na druhé straně spektra, se vlní radost společně s odpuštěním.Dobro v nejčistší podobě, krása i lehkost se pohupují vzduchem tvoříce protipól černému světu svárů, ubohosti či zvrácenosti. Elegance, smyslnost v rudém šatu, štěstí, ryzí láska, existence sama, ba i život se veselí a tančí navzdory temnotě. Ubíjející nelibost, vztek, pýcha jen stojí opodál v pluku zastřeném v hříchu, jemuž velí samotná smrt s kosou v ruce. Ostří se blyští, zubaté čelisti cvakají a kulaté otvory v lebce, které kdysi hostily oční bulvy, si zákeřně prohlíží vrtošivé bytí.

   Každá strana se jeví tak různá, tak jiná, kompletní soubor protikladů, a kam patřím já? Jsem uprostřed? Uprostřed té předem narýsované linky života? Ani ne bílý, ani černý. Dobrý? Snad špatný? Je to vůbec můj život? Nebo ho žije někdo jiný?  

   Nikdy nekončící válka. Bitva nemající vítěze ni poražené. Boj bez mušket či kordů, pouze střet emocí. Citů jež jsou vlastní jedině lidem.