Evelin

Umřu pozlacená

navoskovaná jako figurína

s třpytkami ve vlasech

S otiskem bříška

tvého prstu na čele

jako posmrtným znamením

 

Ty která jsi stáhla z kůže

alobalu a chladnokrevně

zabila čokoládového zajíčka

Obětně ho pozřela

a zapila douškem vína

aby v tobě probudil vášně

 

Ale nyní mě proklínáš

protože jsem tě zradil

podvedl jak říkáš –

s tou druhou že?

která žije v tobě

ale ty ji nenávidíš

protože tě nutí k pláči

k bolesti a trápení

Vylévám to zlé víno!

­­­­­­­­­­­______________________________

 

 

Jsi jako květina

jenž obrátila svůj vývoj –

teď jsi poupě

Snad jednou lásko

dospěješ k semínku

a vyklíčíš znovu

 

---