Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Babička?

23. 08. 2016
9
11
1165

Rodinné vztahy jsou pozoruhodná záležitost.

 

Moje vnučka má opravdu velkou rodinu. Už se v ní docela dobře vyzná. Zná nás podle jmen i fotek v mobilu svých rodičů.

Má tři prababičky a jednoho praděda.

Má mnoho tet a strýců, ale u nás se jim říká jen jmény a pokud jsou stejná, odlišíme je místem, kde žijí.

Má mnoho pratet a prastrýců, sestřenic a bratranců z prvního i dalších kolen.

Náš klan je veliký a pospolitý.

Také má jednoho dědečka a dvě babičky.

A zde začíná náš, ne zrovna veselý, příběh.

 

Můj zeť jel popřát své mamince k svátku, a protože jeho žena Tina s miminkem nestíhali dopolední návštěvu, jel s dcerkou Elenkou, které jsou dva a půl roku, sám.

Dopolední posezení u babičky a prababičky probíhalo v pohodovém duchu, Elen se zřejmě dobře vyspala a smířila se s tím, že si nemá s čím hrát, možná tak s psími hračkami, ale pes jí je nepůjčil.

I vzpomněla si babička, že musí pro nějakou maličkost do svého bytu a pozvala vnučku, aby šla s ní.

Tatínek Petr pravil: "Tak běž, Eli, to je tvoje babička."

Holčička se usmála: "Babička."

Babička potěšeně konstatovala: "Vidíš, že ví, kdo jsem." ( Vnučku viděla po šesté v jejím životě)

Petr se ušklíbl a dodal: "Kdybych jí řekl, že jsi KYBORK, řekne ti kybork".

A Elenka se s úsměvem otočila k té celkem neznámé paní a řekla: "KYBORK !"

Nechtěla bych být na jejím místě a muset to zažít.

 

Je mi to líto.  Nás je mnoho. Jsme prý výstřední, bohémští a hlavně hluční. Ale ctíme rodinné tradice a máme se rádi.

A tu lásku dáme dětem svých dětí. Protože je milujeme a ony budou vědět, kdo jsme.


11 názorů

S dětmi je sranda, mám je ráda.


bixley
17. 11. 2018
Dát tip

Babičky se umí převtělovat. Moje babička si s bráškou hrála na Jimmyho a Johnyho...


Děkuji vám všem za komentáře a názory.


agáta5
24. 08. 2016
Dát tip

hihi, já myslím, že je to velmi veselá příhoda :)))   babička kybork  muhehehe, jsem se pobavila

nepovažuju za špatný, když se část rodiny tak úplně nestýká s ostatními.... někdy je to spíš lepší než horší

já mám dědu Koblihu, kterej je už na pravdě boží třicet let. Můj vnuk ho zná dobře, přestože ho nikdy nespatřil ani na fotkách (dřív těch fotek tolik nebylo a někam se i těch pár zatoulalo)  

když jsem na něho jako pes, říkám mu, že to nejsem já, ale děda Kobliha, co je ve mně :)))  a když se on vzteká, říkám mu, že ho mám ráda, protože za to vzekání tutově může děda Kobliha... :)  a hned je klid ... vždycky toho dědka uspíme a je to!

 

 


Čudla
24. 08. 2016
Dát tip

Hezky popsané. /*


Kočkodan
23. 08. 2016
Dát tip
Proti mně je babička u Elenky dušená smažená, já ji neviděl ještě ani jednou... Ten název mi mimochodem připadá nějaký povědomý...

okoloidúci
23. 08. 2016
Dát tip

... dávať deťom svojich detí lásku je nepochybne výborná a chvályhodná stratégia, len ktovie, či to stačí na to, aby vnúčata vedeli, kto sme :) 


Babičky a i ostatní určitě porozumí. Díky.


babička z Budějc rozumí.......lásku předávat láskou......*/***


Gora
23. 08. 2016
Dát tip

Dobře to děláte, Evži:-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru