O ZMRTVÝCHVSTÁNÍ VÁŽKY

NA VODNÍ HLADINĚ PLULA VÁŽKA NEHYBNĚ,

Z POZOROVÁNÍ JASNÁ BYLA JEJÍ SMRT.

I VČELY LETÍCÍ PÍT ZASTAVOVALY SE U NÍ POCHYBNĚ,

BEZ ŽIVOTA, SLEDOVÁNA DALŠÍ HODINY ČTVRT.

NA KOUSKU DŘÍVKA BYLA VYTÁHNUTA Z VODY,

AŤ JE BLÍŽE, AŤ LEPŠÍ JEJÍ PROZKOUMÁNÍ.

TU PO MINUTÁCH FOUKÁNÍ NA VÁŽČINY KŘÍDLA,

POCHOVÁNA BYLA DO MÝCH DLANÍ.

TAK SKONČILA VÁŽKA BLANOKŘÍDLÁ.

TLAČENA ČASEM NABÍDLA JSEM

STAROST O MRTVOU VÁŽKU DCEŘI SVÉ.

PO KRÁTKÉM VYPTÁVÁNÍ O PŘÍČINÁCH UMÍRÁNÍ,

VZALA SI JI DO SVÝCH DLANÍ,

POZORNĚ JI SLEDOVALA, NEMÁ VÁŽKU DENNĚ K HRANÍ.

TAK MLUVILA JÍ DO DUŠE, AŤ JEŠTĚ ŽIJE,

ŽE JE KRÁSNÁ A PŘECE MUSÍ ŽÍT.

PO MÉM SKEPTICKÉM NABÁDÁNÍ, ŽE MARNÉ TO JE,

POLOŽILA JI NA ZEM, AŤ NA NI DOPADÁ SLUNCE SVIT.

PO NĚJAKÉ DOBĚ VÁŽKA HÝBLA LEVOU A PAK PRAVOU NOHOU,

PO LÉTÁNÍ V LETNÍM VZDUCHU ZNOVU CHTĚLA ZATOUŽIT.

K MÉMU ÚDIVU ZŘEJMĚ VÁŽKY VÍC ŽIVOTŮ MÍTI MOHOU.

---