Jsem ve středním věku, už dávno necítím každý pátek a sobotu nutkavou touhu vyrazit do víru nočních vesnic a okresních měst a vlnit se divoce v rytmech všech aktuálně frčících hudebních stylů v nejrůznějších místních kulturních zařízeních. Tyto večery patřily důkladné přípravě – od oblečení, přes Holywood make-up až po lakem vyztužené kreace na hlavě. V PETce sebou namíchaná dobrota světových značek Coca-Cola + Klášterní tajemství. Ve dvaceti by mi připadalo nemyslitelné trávit víkendy jinak a pamatuju si, jak jsme se lehce pohrdavě podivovali, když se někdo starý a podnapilý (rozuměj – asi čtyřicet) na zábavě objevil. Připadalo nám na nich směšné úplně všechno – vzhled, oblečení i pohyby a velmi vážně jsme diskutovali na téma jejich naprosté nesoudnosti chodit večer ven v tak pokročilém věku.
Dnes, když tedy pomalu dovršuji zmiňovaný stařecký věk a někdo mě přemlouvá na bezva holčičí párty v nějakém klubu, tak nějak se mi nechce. Ne, že bych se bála, že mě budou dvacetiletí hodnotit stejně jako my jiné před lety, to je mi tak nějak jedno, ale zjistila jsem, že moje priority i vnímání důležitosti určitých faktorů jsou už lehce jiné. Například už nestojím tupě hodinu až dvě před mega reprobednou a nenechávám si bolestivě skákat srdce v rytmu totálně předimenzovaných basů, kdy hrozí v každé vteřině srdeční fibrilace a krevní tlak se ze systolického mění na diastolický ďábelskou rychlostí. Taky mi vadí, že mi z úrovně hlasitosti na druhý den šumí dost hnusně v uších a při každém hlasitějším zvuku hrozí neřízená exploze lebky. Další nepříjemnost - neslyším, co říkají ostatní. Kdysi mě to až tak netrápilo, dneska si jdu na diskotéku HLAVNĚ pokecat a pokud neslyším, jak geniálně utřela kamarádka protivného šéfa, jsem fakt vytočená. Navíc když chci něco říct já, musím řvát a kromě uší mě bolí i v krku. Peklo. Oblečení si můžu dovolit ještě ledabylé, páč nehrozí, že někde potkám dceru. V horizontu pěti let se ovšem už budu muset oblékat trochu reprezentativně (= aby mě mladí nepomluvili hned první vteřinu), ať mě pak neseřve, že se jí díky mému nemožnému vkusu kamarádky posmívají. Co se týče outfitu druhých – považuji se ještě pořád za mladou duchem a jakýkoliv styl buď znám, nebo mě aspoň nepohoršuje. Bez mrknutí oka snesu Emo, Burlesque, Etno, Gothic, Hippie, Na slušňáka nebo Fešného vesničana, přesto mě někdy kreace minimálně udiví. Naposled dívenka v záclonovitých bílých šatkách se štrasovou korunkou na hlavě. Když jsme vyloučili variantu „nevěsta“, zbyl nám pouze styl „princezna“ – asi nějaká novinka, co teď frčí ve světě. Můj vkus na alkoholické nápoje se léty vytříbil a jejich množství se prudce snížilo (těžká jsou pak rána opilcova…) - partner už mi každopádně nenamluví, že čert = vodka s griotkou, je koktejl světové úrovně a laureát finále Mattoni Grand Drink.
Zjistila jsem, že když člověk na nějakou tu diskotéku od letošního léta vkročí, kromě výše uvedeného fyzického nepohodlí ho překvapí jeden nepříjemný důsledek zákazu kouření – lidi se jakože dost potí a pak taky taneční kreace vyvolávají fyziologické pohyby střev a tím následně úniky plynů. To by člověk neřekl, co všechno ty proklínané cigarety zachraňovaly!!
Písmák