Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePosmrtné masky
Autor
Ozzozorba
Muška se třepotá. Uvězněna v pavoučí síti. Nechce umřít. Chce pryč z lepkavých chapadel. Pavouk soustředěně pozoruje mouchu osmi očima. Přemýšlí.
Odhaduje velikost kořisti. Rozhodl se. Nebude ji balit do sarkofágu. Nemíní plýtvat energií. Nehodlá ji odnášet do spižírny. Zhltne ji tady a teď. Dobrá svačina, kterou doplní energii. Očekává dlouhý den. Večer přiletí velké můry.
Pomalu mouchu saje.
Z mušky mizí dětství, mládí i vzpomínky; usíná věčným spánkem. Zbyla jen skořápka. Vysátá, bez tekutiny. Jako když se vysvleče larva.
Ranní slunce jako rentgen, projíždí pavučinou. Odhaluje posmrtné masky, zamotané v síti času.
6 názorů
Mordyje, to je to depresivní, říkám si a zároveň mě napadá, nejedná-li se o nějakou paralelu s určitým životním obdobím nebo pocitem, jež autora zachvátil pod vlivem nějakých událostí... Celkem dobře je to napsané, ale dobře se z toho necítím.
Ze sítí koutů. Momentka z hmyzí říše, s prvkem poetického verše na jeho konci.