KRUTÝ

Polámané perutě

leží tu v prachu nehnutě

a svítá.

To čerň jednolitá

odtekla již v minulost.

Zapomněním rozbořený most

úkryt skýtá múzám,

které nesmí přihlížet těm hrůzám

a tak stárnou, mřou.

Když dětem těla rozpářou,

tak je konec světa.

I když budeme žít léta,

jsme už mrtví jako lidé.

A ten konec, který přijde,

bude krutý, vždyť je náš.

...

Po nás nic. A ze soch? ... Spraš.