Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozmluva
10. 04. 2003
9
0
3019
Autor
suva
Ona je někdy taky trochu přísná, vždyť je to dáma, létavice, brouček, co bzučí v hlavě, zpitý kmán, a šel bys pro ni světa lán...
Má milá, lásko, jsi-li ještě,
pokrop mě jarní sprškou deště!
Můj milý, jsem tu, skloň se níž.
Až u země mám svoji skrýš.
Pučím si žlutě v prvosenkách,
dětem se klubu v podkolenkách.
Mám rozestláno v pavučině
tak netvař se přec tolik líně:
Ohni svůj neohebný hřbet -
sic beze mne je z tebe kmet!
mužskej nám vždycky nadrobí
tak proto máme někdy problém
neumyje-li nádobí
a cítí-li se Pánem Bohem...:c)
rozhýbat strnulost je někdy třeba
a mravencům nadrobit chleba
ať dítě jsi anebo kmet
láska ti chutná - je jak med...
:c)))
co když si ale zničím záda
já přeci jen se mám dost ráda
co kdyby drobil třeba chlap?
ten by se dal přec ohýbat:-))
ohnu se tedy, ale jemně...
jinak zas přitáhne mě země..
přitažlivost ta její zemská
zákeřná je ...no je to ženská..:-)))
tip
Děkuju, už můj děda říkal že pralinky jsou nejlepší, jenom by měly být aspoň půllitrový. :-)))
BARBAR
Já věku kmeta dosáh´ věru
však pro lásku jsem vždy dost mlád
a tyto verše, v nočním šeru
čtu dneska opravdu rád
BARBAR*