Písmák Kdyby
Brány jsi chtěl otevřít
Smutek nikdy nevpustit
Tos´ přísahal
Však zklamání zas
Střepy
Rozbil jsi mé srdce na
Tisíce kousků a stovky
ukryl do desítek
Neznámých stran
CHLAD
Jak chůze po střepech
Z rozbitého skla
Je život… můj
Co krok to rána
Důvod žít
Na Tebe myslet znamená snít,
U sebe Tě cítit znamená být
Po těle Tě líbat
Znamená chtít,
Sedm Bran
Zamykám teď brány k svému ztrápenému srdci,
zamykám jej před city, co v živote mě mučí,
zamykám jej před bolestí co tíží mě teď v hrudi,
zamykám jej před radostí, co dopřána je jen druhým.
Už se nevrátíš…
Našla jsem Tě jako
Ptáče dravce
Opuštěné, zkřehlé
Toužící po doteku a teplu
Věřím ... ??
Věřím Ti.
Srdce mě bolí
Nemoci mluvit sTebou
Těžká je bezmoc
Je noc
Toužím tu po Tobě
Nemaje naděje
To jenom duše má
Úplně na dně je
Paprsek
Paprsek Slunce
Hladí mě po tváři
Snažím se pochytat
Poslední úlomky léta
Každý někdy pláče..
Mraky letí
Den střídá noc
Slunce zase Měsíc
Dny, měsíce a roky
Sny se někdy vrací
Nechci už slzy,
Nechci už bolest
Dost bylo trápení
Zbytečné strasti
bez názvu
Když je nemocné tělo, pomůže léčba léky, zdravá a šťastná duše,
která chce a má proč žít. Když ale onemocní duše, léčba je složitá.
A pokud k tomu ještě onemocní tělo je to špatné. Člověk potřebuje
občas někoho, kdo ho pohladí a obejme, ale kléčbě duše nestačí
William Shakespeare
Láska je dým, jak vzdech se rozplyne,
Láska je plamen, který vočích žhne,
Láska je moře vyplakaných slz,
Láska je šílenství, jak každý ví,
Myšky
Na poli vobilí
Kotě se krčí
Matka na dítě
Vpovzdálí křičí
Beze zbraní
Noc temná
Vše pohltila
Duše tělo opustila
Jenom ruka něčí…
navždy a nikdy…
Jako …
List unášen
Proudem vody
Ptáče vypadlé zhnízda
Srdce
Přišels a vzal sis
Co jsi chtěl
Však hnal Tě jen chtíč
Tys nedals víc
Kopretina
Jsem jak kopretina bílá
Každý jen lístek utrhne
A až poslední odpadne,
Tak mě zahodí
Najít Tebe
Chci mít co nejvíce
Mostů, které
Žádná povodeň
Nezničí
Snažím se jít dál...
Bouře ustala…
Hromy jsou slyšet jen zdáli
A modré oči, které se předtím bály
Se dívají na sluneční svit.
Kdo jste?
Kdo jste
Vy co rozhodujete za druhé
Kdo jste
Vy co ubližujete druhým
Já chtěla žít
Venku prší.
zdá se mi jako nebe
by plakalo nade mnou.
Vduši stesk
Jen jednou…
Jen jednou Tě zas mít
Já však můžu
O tom jen snít.
Plevel
Vítr zafoukal
A já najednou koukám
Rostu vcizí zahradě
Nejsem růže
Něčí..ničí
Jsem něčí
A vlastně ničí
Chci patřit někomu.
Ano, jen jednomu…
Kamarád...???
Dával jsi mi sílu,
Ta už teď není,
Ale jeden Tvůj pohled
A všechno se změní.
Stýskám si…
Ztratila jsem Tebe…
Byla to jen hloupost má
Zhroutilo se mi celé nebe,
Ale každý to snad zná
Vzdálený
Tak jako hvězdy
Jsou ode mě vzdáleny
Tak daleko jsi Ty.
A přitom tak jasný a blízký
Ztratila jsem Tě…?
Chybí mi Tvá slova
Co uměla pohladit
Chybí mi Tvá ústa
Co tak krásně líbala
Chci zapomenout
Chci zapomenout
Na Tvé dotyky,
Na Tvé polibky,
Bojím se zapomenout,
Ztracená
Tak jako jsou hvězdy ztraceny
vnekonečném vesmíru,
tak já jsem ztracena vTobě
I nebe začalo plakat a já
Děkuji
Děkuji a klaním se Bohu za to,
Že mi Tě postavil do cesty.
Děkuji Tvým očím
Jak hezky se uměly na mě dívat.
...
Život je teď pro mě
jedna velká temnota
pláč, bolest, samota…
Ale po noci kdy skončí sen
Proč?
Proč vracím se kněčemu co dávno není,
Dá život se žít jenom sněním
Já nehledám svou budoucnost
Tíží mě má bezmocnost
Jak říci?
Hledat, nehledat
co vlastně chceme.
Čekat, nečekat
kam vlastně jdeme.
Chci...
Chci, ale nesmím Ti nic dát.
Vím, že nenecháš mě smát.
Jen dobro pro mě chtěls,
ale na mou duši zapomněls.
láska a přátelství
potkala jsem…
andělem se zdál, jak sen.
andělem byl.
v mých modrých ocích.
Umírám...
Já poznala jsem člověka,
smutnou duši pohladil.
A netrvala dlouho chvíle ta,
a život krutě udeřil.
DVA
Dva se potkali
a těly se dotknuli,
láska není mezi nima,
jen ledová a tuhá zima.
Samota
Samota
Co je to vlastne samota.
Bolest duše,
rána v srdci, snad…