úsměv
s kým jiným si pokecat
o písmáku
než s písmákem
každej jinej by řekl
jsou takové šťastné noci
jaká radost
když usneš ani nevíš jak
bez překotu myšlenek
plánů a dobrých nápadů
cesta
mazat mazat mazat
jinak se nevejdem
přitom bohužel zas a zas
klikat a klikat
---------
blbá doba klikací
nejlíp je být potichu
neklikat
a mlčet
banalitka
porozumění
a opětovaná přítulnost
spolehnutí
a důvěra
v přestupném roce
zalovím sama sebe v deníčku
kalendáříčku
zápisníčku
vnořím se do těch let
pošetilostní
dnes je únor
a zítra ještě jeden
je den únorovej
a pak a pak
co už
jaro už je tu dávno v zimě
zimy pomálu
pomálu bylo
léto přijde v březnu
to první padá
když je nebe plechové
a nehne se ani list
možná vánkem
trochu
předjaří v brnku...
beztak jedinej
nejdřív slunce
pak zas mrak
sem tam kapka
kde nic tu nic
haf z Brna
dnes
čtyřiadvacítka celý den žlutá
traktory jsou přece
v Práglu
jest to tak
lenost se tu netoleruje
i když
vyjímečně
se to oko
dadíková žije
vykradenej prostor duše
na pět let
vyprázdněnej spíš
vypovidá asi o síle
rok s rokem
dlouhý stín
a ořech před oknem
žloutne
tak i kaštan
012 a 013
zkoumavě a bezelstně
ne neurvale ani násilně
slova vykvétají do vět
sny jsou stále bohatší
tlení
já držím si klid
moře klidu
pokud možno
to přichází mi nápady
od plotny - dávnější
být tak do hluboka
a dýchat do široka
dívat se do vysoka
Drahý pse - dávná
Drahý psevenku se loudá poslední vlaknehouká nekouříjedeSchovávala jsem ti kostbyl páteknevelkejale bylVšak den se sešel s dnema já se musím ptátkolik že to bylo životůa s kým
moudrost - 2012
moudrost
to je možná
zvednout ruce nad hlavu
a zařvat
jakoby
a když už prší
a když už leje
to je fajn
snad už víc psát
moje haiku - 2007
myslela jsem si
že ne a ono ano
ale jen o chlup
já jsem tam byla
jako tehdy - 2006
jako
ukradené pohlednice z minulých let
listy ze zápisníku
nitro vzpomínky
velká slova - 2005
odkliknu si tě do nejistých
miláčku
už jsi tak dopad
tak vybarvil ses
cokoliv jiné
cosi bílé padá
sen tam byl ten bolavý
varianta variant je nekonečná
tam kam bych měla
a doufáme
naše dětské duše hledíme
díváme se jimi
teď i po celý život
stále
vánoční přání
.
bolestí
jako když vbřichu vrtáš nožem
tak tou jsem platila
a i kdyby nikdo
do tmy mi potichu klepe
můj rarášek
můj trpajzlík
a ptá se
život
za okny brzy mráz
a tváře mizí
tak hluboko přehluboko zůstanem
jak vzakletí
a potom a potom
hormony se najdou samy
potom přijímáme duše
přibalujem do balíčku
lásky
šedá zóna
ztraceno
a dávno už ne poprvé
šedá zóna
ta milosrdná
to ty ten
a jako bych už ani nevěděla
co všecko to bylo
ty pocity
ty radosti
dny jak
dny jak vítr
jindy dny jak voda
trocha bouře ve sklenici
pak zas po kapkách
i dozadu
stín
a vjeho stínu stín
často pro jedno zapomenu druhé
a věci se posunují jednou tam jindy onam
jakoby
jakoby se nemoct zachytit
ve vzduchu i vzemi usínání
které mám tak ráda
a přesto
ta bolest
skutečnost už není rozostřená
zamžená
ale krutě ostrá
jasná
že by
asi se podvědomě vracím
zpět
tam kde jsem už byla
a odkud vykročila špatným směrem
ejhle
sirky vnamodelované skutečnosti
neseny bezmocně proudem
jako jedna z nich si připadám
tak skoro topící se
když zamčeno
když zamčeno
když velké ne
ale i stejně velké
ano
prevít
utkvělý výraz
zmých posledních dní
prevít
naplnil se
taková z mobilu
kůže
taková mapa času
jdem od desíti kpěti
no co už
tak
tak
vkapkách prozrazeno
jen letmo a zběžně
že nedá se nic
z mobilu
kolotoč
jak banální
zmyšlenek vhlavě
zabránit strachu
z mého mobilu
věci se tvoří
a nenechávají nás nahlížet
my myslíme že víme
ale to jen myslíme
moudrost
moudrost
to je možná
zvednout ruce nadhlavu
a zařvat
kousnu se do rtu
zkoumavě a bezelstně
ne neurvale ani násilně
slova vykvétají do vět
sny jsou stále bohatší
sem tam a každopádně
skladba slov
výkřiky i šeptání
a taky stereotypní řeč
mluva
blbůstka
napíšu modrou modře
zbarvení přidá
nálada oteplující
i když je modrá
směrem mým
zachvění vřasách
a tiše po pěšince
ořech který se vyloupl když
když zavřely se vody
a jo (dodatečně věnováno astrovíkendu v Brně :))
v mokréje jenom zimakdyž zima jea když netak teplozítra snadtaky budedenjak vyšitýjak vymalovanýhvězdopravci se sjíždía budou fantazírovatvždyť je to hezkéa neškodnépřece.
a ne?
škoda že se víc nepodobámesobě navzájemjinakost je výzvaale jinaksamá práce
leje
vůbec nevadíže všecky oči obrácenétam nahoře alenikdo nesedíjsme sami a opuštěníbude sněžit
ještě blbůstka
jen tak nevědětjen tak netušitpozapomenouta nevzpomenout užtak na chvílitak na pár minutškoda dní
blbůstka
v jasnémje jasnov červeném je červenoatakdálekdyž rozbřeskne se denmusíme rozpoznávataspoň obrysyreality
málo v mále
chtěla jsem jen napnout sílua zatím o ni přicházímškoda snahyzklamánítěším se zas na normální pocitnormálnostiničeho v ničemmála v málea ticho kolem
někdy a mezitím
někdy je prý naposleda někdy je prý poprvéa mezitím je vždyckymezitím je svět sám v soběmince znova a znova padajícízkoušenádá se ošálit osudto ptám se
moja
novým dnemroztržené nebev banálním začátkunarýsován konecv něm v uzlíkujak kuličky jak vajíčka čivýmysly bez rozmyslunedržetnesvíratpustit
mám mám
…mámtisíckrát řečenéna skladěmilion pokusů ov případěpotřeby poradímposloužím…
možnost je
neslyšná slovajak myšky vracející se domůkdyž po tmě užjak ping pongči jakákoliv jiná hra přes síťtíha bezmocirybka v akváriuv tom kulatéma přece je možné vystupovatznáme ty dveře
mám ho ráda podzim
protože užuž se dotknulvoní vzduchema nechce nicjen dozrávájen sklízíjen uhrabáváhladíusmívá sejenom je
to stává se
náruč otevřenábarva cestyoznačenadůvěra kvetemyšlenky potulující se v porozuměnínáhle výkřiklidská láska vyplašena vlnobitím
proč by ne
zůstanu takjen svým snílkemsny po kapsácha v rukáchtaky takdrobné a mírnéposlušné a věrnéposlušné a věrné
když chybí
neumímv lese kde nerostoukytkyko koktavým hlasemodpovídáma odpověď nedávámnedámsetři mě z povrchustolukrájet se nedákdyž chybí nůž
no co
věřit nevěřitprověřovatzabývat sezasívat do myslia prosívatunavovata zívatskládat skládačkyvázat leporelaslepovatlepitpiplat
jakoby
můžeš mi povídatdnem i nocíne tu stejnoutu jinoutu co neznám ještěproč sedí v drátovíptácikřídla nepřistřiženyztrácíse mivzdálené i blízképohyby vlnv moři osudu
v osudu
tečka
přiblížit se k člověkuvíc než na šířku dlaněpopsat listodeslat poštoučekat na odpověďdočkat se
čtyři tečky za větou
zůstávám kapkou na špičce trávyplavu v řece slova nevadí mi peřejevadíschovávám se pod jazyknedělám už tři tečky za větoudělám čtyři
dotaz
Krasavice dnes ráno publikovala dílko - jak jsem jela šalinó na koncert. odpoledne již dílko nebylo k nalezení, aniž by si ho sama smazala. víte někdo o tomhle něco. děkujuještě v jedenáct byla k tomuhle dílku napsána kritika.
nevím
rozsypané třikrát přebranéa rozhozené do všech strantisíckrát už řečené tak proč znova
iluze
den jako senkdyž ve dne sněnípak v noci bděníach nekrákorání černých vrana vysypaný vozíčekpocit že všecko už byloa všecko znova buderozpáraný svetrznovu přeplést na vestuby chtěloa nebo párat a páratna tisíc klubek
a hezké velikonoce
v červeném pondělínezakaboněnéma přímě zářivémskláním tvrdou hlavu svoji abyaby přišlo všecko to hezkéco by mělo choditi v úterýa ve středua dál:)
jen to ne - radikální řez
neřezatneřezatbože jenom radikálně neřezatcokoliv čímkolivjenom neřezat
jen sen
vlaka kolejea my v němobraz násjak já ho vidímvystupuji sama
tak to bude
dnes obleču se do červenésetřesu všecky zbytky modrété uplakanété ukňouranévždyť přecese to ke mně nehodía úsměv úsměvúsměv.
naše zahrada
otevři tu brankua očinech vynadívatna to dávné v tvé dušina starý plotna suchou trávu kolemnějznovu vždy otevírámbrankuočiaby vešel pokojnaší zahrady
že by už
vyhlížímnazelenánívy všichni víte jakénalívání pupenů v barvách se odrážímíza míza proudící vy všichni znátepohledem vytahujiklíčky ze zeměa víc.
a prý jaro
spletenecmazanectvrdá pěstbez růžové nálady s velkým kladivempřestohladící ruka odkudsi kamsia velké tichoco přichází před bouřkami
labyrint? snad ani ne...
no vímvždyť cesty nejsou příméa i když chcem rovnými býtrovně jítta stále nutná přizpůsobivost něčemu čemusi komusizkroutí nás až do klubka
když ale už
když zoufale jdem každý jinamkdyž nechcem nechcem pochopittu mezk nepřekročenía ještě doufáme žea ještě nepřipouštíme žeale už tušíme
to :)
dnesje toho víc než jindytaky je hlubšímohutnějšímá delší trvání a neodcházíto
:) aneb moje modlení
protrápit se tou černou tmouvyplavat nováskoro nepopsanábýt k světlu blížneztrácet z mysli myšlenku na nějvědět ževšecko je v hlavě jen
vítr je vůl
ve vlasech v očích v ušíchkam vedekam mě vedesvedezapomínáma jdu proti němuzapomínáma jdu s ním
narozeninové přání
namaluj na červenorůžová pastelkos blankytnou oblohou si nehrajzkus trochu té odvahypostav se žlutépostav se sluncihvězdy se naklonístříbrníco víc si přát
normální blbůstka
to nevadíi kdyžslovo které se vynořuje kdyži kdyžjako by mohlo být bez něhojako by šlo být a nemít námitkya nebýt proti
v lednu je těžko někdy
některé dny se v řádce skládají jeden za druhým a dáldovedu se na ně dívat zevnitř i z venku zdá se mi snad nejsem blázensama se skládám z pohledů náhledůi nadhleduseskládávám se častoi rozložit se umímzvlášť někdya docela ráda.
dnešní ranní
moje nebena němž nenacházím stopu dnesa přecemalý moment útěchyodkud že se vzalz velké podstaty asiútěcha co ukolíbávázpátky do lůna
tak jinak
jako když se vzpříčí v krku kostpryč je sladké tajemstvíhvězdná seskupení věští sice hojné radovánkyale co naplatje to jak jejinak
otisky
na každičkém místě skorovrací se mito kdysi to včeraa možná to zítra takylist je popsanýco zbývá vně se obrátit
i když
a ránovypluly loďkybez veseli když ještě včerav šerupředstava smutkuzdála se vzdálenáa spíše radostvládla
no
máme být rádi žeještě nás nic nežereže vzduch je dýchacíasiv oknech vykloněné sousedkyv očích vymalované řasynože spolu můžeme i mluvitnejen šklebit se do zrcadla na sebe samajokdyby ale ráno zakokrhal kohoutbylo by ještě líp
odpoledne
nedělně odpolední
sobota dnes
do oken vsouvá mi slunkozlatý časvklouzává světloa očioslňujenerozumínechce anislova pod čaroujako vždy nevyřčeněvyklepávají dotěrný rytmusnikdy to nebude jinak
Příští týden mě nehledej (z minula)
Příští týden mě nehledej nikde tu nebudu chystám si křídla z pravého peří na míru nesměj se vznesu se k nebi až budu nad vším chvíli tam zůstanu a pak se vrátím
a co udělám
v kolika kruzích jsem ještě ochotnákroužitdo které vody ještě ponořím sebejakým směrem budou ubírat se moje snya co udělám.
no:)
bez hvězd je tolik tma když nepase je pasák měsícpak prostor zaplní se strachemkterý má tak veliké očiže bolípo všech nemocech světa
ach milovat
ach milovati ty šedé stíny z minulahluboké rýhyzvrásněnítetelit se myšlenkamina shrábnuté listíco provázelo mě mým časemještě mladé zelenétetelit se nad tímhrubě zrytým polem
Drahý pse..(z minula)
Drahý psevenku se loudá poslední vlaknehouká nekouří jedeSchovávala jsem ti kostbyl páteknevelkej ale bylVšak den se sešel s dnema já se musím ptátkolik že to bylo životů a s kým
nikoliv dnem
s chvějícím dechem postupuji dáljakoby lesem když voníjako loukou když kvetev síle prostoruv místě bez časua zaráz v čase přecesnad v nocimožná k ránunikoliv dnemsnem
Snívání snění svítání (z minula)
Snívání snění svítání žlutá v žluté modrá na obzoru a červená v srdciHoupání laskání hlazení žlutá v žluté modrá na obzoru srdce v kleci.
A tak jsem (z minula)
A tak jsem se tam pověsilaani ne únikspíš plánna velký hřebíkspíš skobuKolemjdoucív očích úžasvýsměchpohrdáníNevěří ženevisím tam pro ně
předzvěst
říkejme tomu třebasextraktvýcuc z rozverných ránz neúnavně únavných večerůtěkavých nocíz proniklých snů do bděnív nichž pulzujehorká krev a nedá nedá spát
nesrozumitelně
zkráceněoblaka přitahují moji pozornosta lehký závan větrunikde nebude tak temnojak v červenéna mapě mého srdcekdyž o polednáchpomalu ťapetápeneznámo kam přesně
dotvrzená
no dobřetak joskvělá náladapřebitá nemocív krku dotvrzenákdy bolest je jinánež zevnitřtak krutá častoa chodí si bez varováníbez varování. vypadlé dítě z oknaa vůbec oknomá sladká náladastále tak skvělájistota v nejistémaobráceně jak jen chcete
padá klec
sladký smuteks odstínem modrépřecházející do fialkové až růžovépadá kleca drtívím cosi o dočasnostivšehonaštěstí
vzhůru k nadhledu
vzhůru k nadhledupovídá malá myškau pasti se sýrkem
blbůstka
jako když ránem jsembleděmodrým kamínkema křešu křešu sejako když večeremtemněmodrým kamenema vleču vleču se
jednoduše zelená
stálé pochybnosti v mém pustém lesečervená převlíká se za modrouaž jsme celí obarvení jen mladé zelené lístečky nelžou ta jejich barva je pravá a čerstváje jednoduše zelenánevěříte
tobě třebas
nezbývá než chvět seza slovyv nichž rozpouštímvšechno toa doufat v stálou přízeň hvězd
věnováno...
a za slovyza nedočkavostí a zbrklostía blbostíjsme my a víme přece.
včerejší
bouřkové nebea spouštějící se dešťnahlížím do sucha zeměa říkám vícjen víc nebo bude tmamírně to rozkvétá v lesea přece je ještě brzovšak lezeleze i šnek v trávěa v hlavě mi hraje stále ta stáláo tobě
.
jsi tu někde..?
noc plná kruhů pod očima pak ránoaž probírám se ze snů ach co mi zase povídaly že mu hráli že mu hrálikdesi cosi řekloměj přece rozumdo hrsti ho vema přitom všecka zákoutí jsou tak temnájsou temná taka to se nemám bát
přibližování se
počítánídnů a hodinpřibližování se k spojeníranní kávy a večerní čajepřes den sýra v noci seno nedorozumění
písnička ta písnička
stýskání to stýskánía tatam jsou všecka předsevzetípředstavya přáníplní se či neplnířekni mi řeknity čtyřlístku v trávěco našla jsem tě právě právě právě
a ne
anebudu nebudu nebudučervenou tečkouv prostředku modrého kruhu
je to tak ne jinak
dvakrát mi řeklojedno slovo nevšakmalý zaskočený panáčekvykoukl z krabičky snůa vzkazuje čemu ne a čemu anorozevírá malý deštníčeknad jeho světemzaráz i nad mýma bere mě pod ochranunebráním sezdá se mi že mi ani nic jiného nezbývá
červeněpondělní
na ta správná slova ještě brzomodrý svět je celý roztočenýtočí se v jednom kolea čas se roztahujevolánabízívybrala jsem sinečas
bílosobotní
byli tam ptáci a rybyvoda a vzduchtetelil se horkempak se nechal unášet větremtočil se dokolabylo tam jedno velké pročkteré se objevuje vždykdyž už si myslím…
vtěsnat a schovat
malá podvedenost a k tomu ten předvelikonočnípocitzmuchlat a vtěsnat všecko do ranečkua schovat někam na dno skříněa zapomenout jako v noci kdy to bylo všeckoúplně o něčem jiném
těžko radit aneb k ďasu
jak ustát strach jak vyrvat ze spárů sebe hlavně důvod důvod najít ke všem čertům když všichni čerti ve mně semkli se
nedělní rozjímání
protože moje slzy jsou jen kapkamijen slovy z tvých ústrozbitým hrnkems pěkným dekorems růží uprostředjsou odpovědímojí odpovědí
tak to je a ne jinak
sevření čehosi co přicházíz cizího světalhaní sije bumerangco přichází zpětode měke mně
den v hrsti
den v hrstia v kolonce vzpomínkyvyšperkovaná krabičkaskvěje sea na dosahmít křídla doletět si tamkde sedávají dvě holubičkyve vysokém stromětam v jeho větvíchkam nedolehne ani kosazpěv
jenom si hraji
vystříhala jsem si z papírudva panáčky na mírupusinky vymalovalapastelkamanejhezčí obrázky co kdya jak se k sobě majíteďje pozoruji z dálky ať si nevyplašímty moje dva papírovés křehkou papírovou dušíkterá blízko ohněshoří
pardon
stává se žemyslím si žepak si ale uvědomímže by nás to zabilo
všem zamilovaným
a na malé plošezjevilo se srdcemalovanéjako z marcipánusladkéa milostnéa dny se prozářilya nocizmilostnilya obzorzrůžověl jak obrázek starý vykolorovaný
a nebo
dvě strany mincesmích a pláča vprostřed někdestojatá vodazastávka v prostoruzmrazený časjako když vystoupíš z vlaku za jízdya on ujíždía nebo láska a nenávist
přání
sklouznoutz toho kopcekde je tak větrno a není kliduchciještě spočívat v líné voděkterá mě nesemě nesejenom nese
jen tak indiferentně
dnes už mlč nic neříkej a tvař se jen tak indiferentně jako že jdeme kolem sebe a potkáváme se náhodou a nic vůbec nic si nechcem
a stačí ne
jsi pánem mnohých chvilek vtíravýchmyšlenek modrých snů ranních káv večerníchsmutků
zas jen tak jak
a řekla siže tam napíše už všeckotojak přišlojak jea jak by si přála aby bylo dálale skončila zas u představy jentak jak vždycky
a a a
a budou v toběhrátjak ve mněhousle časua kdo víco všecko přijdekdyž necháme ty dveře otevřenéa nebudem se bátale vůbec bát
až až až
čekám na tebeaž dojdeš tamkde já už bylaaž dojdeš tamkde buduaž dojdeš kde jsem
blbůstka
roztrhaný denpod tlakemshorapřišla mi slovaa bolestsmazal sen
ještě ne ne
zas pokousali jsme sejako psidušičky uklepanékaždá o to svojemoje mojejáa tady že už cesta končí. dožít příštího dneještě chce se mijo to chce
jedna dvě (tak jo, je to pro Honzyka)
tak budem spolu počítatjedna dvěpřála bych sipřálatřico já bych si jen přálačtyři a víš žeextra přání nemámpětjen aby to všem dobře dopadlošest
stále dokola
ve snu zasta tenká stezkav mezihorách vlnicí se serpentinata mojebez začátku bez konceje
to zdá se mi
a i když to nejlepší už všecko bylo bylonešlo zastavitto vylévánía dítě co vylilo se s vaničkouteďvyčítavě zjevuje sev každém snuslovvíc než čehokoliv jinéhonikdy nesmí být víc
moje haiku poučné
když jsi si jistývěz že nejistota užsedla ti za krk.
tohle haiku není
při čekání na sebehromádku slov zamykáme na klíčklíče hážem do kanálu
normálně banálně
překlikávám to moře nových impulzůpřeskakujizleva doprava zepředu dozadusen který zdál se mirozpouští se v modrém dnivšak mihotavé hvězdičky drží palceaby se přeci jencosi naplnilo
**
čekáš na semaforuv kapse čertíciv nohách neklidstále je červenáta červená
tak tmavě
nebem to trhlojako když oponoujak ruka když škubne závěsemvšak žádnej mrtvej ptákžádnej mrtvejjen krásná bolavostkterá se nikdy nezahojí snad
jedním dechem
snad zítra se dostanu nad svoje anosnad zítra se vyhoupnuvyloupnuoříšek čekájak malá myška u pastisežrat ten sýr nesežrat
bolest
vyčmuchal měten kousavý pesten psíčeka stopa kterou nechal jemalá bolest v krkuje rankakterá připomíná láska je jedno velké mořea čehože to ptám se zas
no ehm no
poklepávánípři zasouvání obrázku do rámuvyrovnávánívšech jeho mimozoubkůtaky uhlazování řečenéhoa loučení se s nedorozumělýmpřitom zahazování zbytečnostía nesmlouvání
banálně
ty jsi mé ticho mezi dveřmimůj most který vede nevím kamhost na cestědo nikam
indispoziční
bojím se slovčerti vyskákaliodtamtudkde dosud prolétávali jen anděléradši budem tišemy dvajsme kočkya jsme i myši
mám prý
ten bílý květinový stromvlní se jak pole v létěvítrje dnes chladnějšía dny jsourozjitřenějšíjsou rozjitřenémám nemám trhám ty lístky okvětnímámprý
slova
počkám si na tu chvíliaž mi přijde samoa lehkým gestempokynea jemným dotykemdodáto slovoa slovo zase slovořetězenískok ze tmy do světlazahrajem si to představeníslovo potká slovo
a co by ne
malé malé ťukánínakukováníve vzduchu jevítánísmánípošťuchováníjaká je asi tvoje ruka výlet do tajemnabude se konat překvapení. možná přijde ježíšek
jen tak
zubatostslunka přes sklomalé prstýnkya dětská tvářdnes to asi nepůjde dnes netvrdohlavostkterá se ozve vždykdyž přijde její časale nakonec vezmem se za ruce a půjdem
dopis tobě
těm velkým vrbám u řeky užzazelenaly se vlasytváří se tak vznosněpůvabnědnes vlají trochu dolevatím jemným západním větříkemvšak kolem dokola les i řeka ještěhnědavě předjarní
název nemám
opona se naopak zatahujei když očekávámotevírání
ale hlavu nahorurozpustím slovaa vymaním sez předurčených tvarů
asi takhle
paprsky slunka prorážímodře hlubokým vzduchemi přes sklo je cítíma vím je
kde se budem setkávat až nebudou ty prostory kde se budem potkávat až nebude už
nechat se
mléčná je rozprostřenápřed chtěla bych nakouknout pod nírozpustit odsunout tu stěnumezidotknout se nechat se dotýkat
blbůstka
dřív než dnes usnuobalím se čtivým papírem písmenka naskáčou mi do hlavy ne do hlavy nea třebas se zas sejdembudu ti držet tvoje místopes se nažere a koza zůstane celájo přišel
podivně
na sladko rýžekakaem cukrem posypanápod stolem pesnohy lížekožíšek hřejeba kožíšek pálíve schránce nebylo dnes nic
to moje
jako když měpohled pohladímalé pohybyskoro nerozlišitelnémžikyokamžikysen ve snu když stane se mijako tenkrátjako mnohokrát a pokaždéje totakhle jinak
no je tak
v kapse oříškyv rukách prázdnoto ten dnešní dentak zoufale listopadovej
rébusek
té lásce které říkámneskutečné mořehavránci radostně poletují před oknemnedělní ráno se docela zubído kostela ale nepůjdemvčera mi něco cinkalo v kapseasi tři oříškyasi pro popelkupomýšlím na návrat.
nápad dnes
možná si zítra koupím pomerančbude oranžovej šťavnateja voňavejnechám ho po sobě jenom tak téct
fotka
sedíme na pařezecha je létoale ne už nejvyššía stále ty protimluvykteré se v nás procházelyod začátku až do konce a na které pak ta naše láska páskadojela
co zůstalo
měděně lesknoucí se vlasy dnešním slunkemv pohybu hlavy vlnící sestínysedí přede mnou v tramvaji a já tiše žasnutěch několik zastávek podél řeky
sen ve snu
procházím zas tou malou uličkoukudy kam vedea kde se tu berujáza očima všech visí pohledy
no to ten říjen
že choulím se do sebe tak krásně tak smutněaž svírá mětam kde mi srdcebydlía proč zrovna tamse ptámže svírá mě aždo konečků prstůa ještě dálaž kam se ptám že nakoneczůstanu jen celá prázdnájak mám to rádatak prázdnáv čekání
někdy takhle
nádech abortí se světhorečně a oběma rukama srovnávám ty domečkyznova k sobězatajuji dechuž drží
asi tak
jak velká voda která zarázodneslakus z životaa přinesladítě plaváčkatak by se dalo nazvatto obohacení
vidím se
mámruce namočené až po rukávy zamyšleně si dumámledová voda mi klouže mezi prstyjsem ještě dítěa ničeho se nebojímnaopaktěším se
že a že
ževe snu všecko jdei to co nejdev skutečnosti nikdyve snu jde to co si přejema co si nepřejemto taky tedaalekdyž sen je přívětivýpak hýčkáa je konejšivýslastně uspokojía nic za to nechcejen to probuzeníže
výhled z galerie
tolik tvářílidípodobajících se navzájemjako vejce vejcia každá si nesesvůj batůžekjen ten svůj
jako tehdy
jako ukradené pohlednice z minulých let listy ze zápisníku nitro vzpomínky jeden podvečer kdy město se vylidnilo jako tehdy vyprávím ti o tom a skoro nevěřím si
tiše ticho
cosi mi přišloa letmě políbilousla jsem pod větvíve mně tak tišeticho bylo
to řekla
někam se rozuteklyřeklaani nevím kammohly se podítsnad neodpluly do mořílodiček nemajíceno korálky přeceskleněnéčervené jako láska
cestou
cestou mezi řekoua zahradamikde zelená převládlaovládlasvětco vonínapadá měže nic neskončíjako toto tady
vzhůru ke hvězdám
být prosta velkého očekávánísedět na velké větvi na stroměpoznáníslyšet zpívánínebát senebátať už přijde co přijdev ruce svírat kamínek pro štěstí
ne
ne já se nerouhámpampeliškám hlavy netrhámbroučínky nemučímlidem se vyhýbámsvět přebarvuji na růžovokvetoucí sady ale obcházíma sazku vůbec nikdy nesázím
sladce
odněkud někam prohnal se vítr vůně roztáhla seodváto zavátosněhem dávno užnelupínky z okvětíšmejdí teď po koutechzapomenutí.
jsem stesk
co nejhlouběji sedí smutek a stesk po tom co kdy bylo jak když děcko musela jsem od babičky zas domů jakoby už teď se mi stýská po teď jakoby se mi stýská úplně po všem co kdy jsem stesk.
dnes i zítra
délka dnea hloubka nociširoko vysokoskáču dolůvětve stromuzachytí snadi můj pád.
pocit
spánekjmenuje se bratrsestra plete páté přes devátéschyluje se k hádce.
jednomístná
já vímkolo štěstí se točía my jenom koukámekdyž zastaví se
koukáme
vysoká čísla nepadajíjenom nízkáta malájednomístná
aby se zas
aby se zas vrátiloto co tehdy prošlo námipotůčky vody prozurčely stránía ta zjarnělaaby se zas vrátilo
vrátilo
však do chvíle jennež to zkazil jeden z nás dvou
...
lehce si přimrzám na nule
vprobuzeném dni
a sklouznu se dál
až kam
ooo
jestli to budu umět
nevím
vím jen že chci
a to je tutovka
a opět
přiblížil ses kvrátkům
a už držíš za kliku
už slyším tvůj dech
ty můj
žbluňkli jsme
žbluňkli jsme do vody
a plavem
je hluboko pod námi
a nad hlavou temná tůň
jen šeptem a potichu
a když už konečně přichází
ten tichý mír a klid
říkám
ano
zázrační
malým okamžikem
začíná velký
chystá se sněžit
padat a padat
ale fakt
po prašné cestě si to karavana šine
kdoví kam
oči zamhouříme
čekáme na signál
až do konce
až do konce
přimknu se k tobě
až vyliju plný vody džbán
až slunko vyjde
v lednových nocích
doobyčejnosti
probudil se dnešek
na krmítku vrabec tancuje
a sýkorka a kos
kdosi kamsi
kdosi rozkrájel mi myšlenky
na proužky
vypil všechnu vodu z mojí studny
a den změnil vnoc
hm
když NE
si zase razí svoji cestu
zrovna napříč mojí zahrádkou
ptám se kolikrát ještě
to se mi snad zdá
černá díra je vmém bytě
tady byl tady byl
tady byl
a není
barvy dnes
vylouplo se
šedá dosedla
a sedí
bílá smutně do modra
čáry a máry
kaleidoskop
z pocitů a událostí
chvil sbarvou lila
nebo
co nadělám nic
tolik slov po tolika letech
přiskákalo od tebe
typicky úsporně se směstnalo na papíře
škoda že jsem se nedozvěděla něco novýho
mini
ve skleněné kouli
usídlilo se na tisíc jisker
a ani jedna se neptá
proč tady
nic víc
jen malé zajiskření
jen tiché zklidnění
šepot úst
teplo dětské ručky
měsíc zas půjde k nule
dny nejtmavší co kdy
i citlivost tentokrát přepadla
přes okraj
slzy se vylily
tři tečky
a všechno to vyslovené
i to zapřené
spolkla tichá ozvěna
velká slova
odkliknu si tě do nejistých
miláčku
už jsi tak dopad
tak vybarvil ses
otazník
malé ťukťuk
na moje na tvoje
dveře
otevřem si
někdy a jindy
někdy vidím jasně
mé růžové obzory
jindymi mizí
za mraky
ještě a už
ještě posledních pár lístků na ryngličce
a jinak spíme
pusté holé větve
další rok
v očekávání
v očekávání
hodin příštích
rozmotávám klubko
nepokojných myšlenek
pár teček
mírně divně kolem
žaludku
lehce nadneseně vhlavě
a nervózně v rukách
ranní
kateřinky ve váze
a malý neklid
ve mně
proč pořád musím
Bílý kůň - bílý slon
Na podlaze autobusu se válel její kůň. Ani ne válel, spíš se tam usadil, uvelebil. Kde měl taky jinde spočinout, copak kůň může sedět na sedadle. On tedy ležel.
co se děje před mým oknem
pan vořech a slečna rynglička
před mým oknem
svorně stárnou
ruku vruce si dozlatova
ale fakt že jo
prozlatil se proteplil svět
zútulněno
klidno vduši
okouzleně nadechuji pohádku
tak je to
už
zoranžověl les
a listy lístky lístečky
se rozhoupaly
tak nevím
mluvíme o tisíci svých věcech
a nikdo tu není
vyfukujeme kouř na nebe
píšem vzkazy
a už ji mám
zamlžený den
zamlžený mlhou
oparem
pod deku
tuctově
ze zelených zčervenaly
zčervenaly šípky
čas uzrál
zněžněl
protože
protože v tvých
mých očích zračí se bezradnost
skládám svůj deštník
sklepávám zněj kapky vody
i já
žlutá už vládne vzahradách
tak smutně povadle
na bok si lehá
vysoká tráva
vytrženo z kontextu
tři oříšky
pro popelku vkapse
a lehkej soumrak
dopadá
pozorovatelova výzva - Ty a byt
Ty a ty a ty a ty
hej vy
a já
nevytahuj se
povzdechnutí jen
ve chvílích kdy nevnímáme vodopády kolem nás
a prohání se kolem naše noční můry
do kterých se ukládáme
k spaní
držme si klobouky
pět slov
pět kroků
zkopce dolů
jede se rychle
vzkaz
natáhni ruku
směrem ke mně
střemhlav se obrátím
k tobě
dotyk s s s
ta chvíle
která tu právě bloumá
ta která tu právě
vté chvíli
ještě prázdnější co kdy
dnešní vítr rozfoukává touhy
stávám se ještě prázdnější
co kdy
zapomínám vlistech
povzdech
když přibližnost
přibližnost
když přibližnost
miláčku buď tu při mně
dumavě srpnově
zlenivěl mi čas
a děti už půjdou brzy do školy
zas
ne to ještě ne
tak
velké kapky
a provoněný vzduch
nízké nebe
a ještě nižší
jenykovsky aneb takovej ten magnýtek
věci mě už dávno nebaví
možná snad nějaký to sklíčko
no tak to ještě jo
a takovej magnet na ledničku
nerozkolísávám si
sedím si vmém tichu
nerozkolísávám si ten svůj svět
můj svět je stmelen
tmelem
odjelas Ty
cestou domů znádraží
zeptaly se mě dlažební kostky
co je dnes vlastně za den
řekla jsem
pěkně pěkně
rozhořelý den
mává mi bílým šátkem
schovávám se trošku před ním
do stínu
sním o mašli ve vlasech
máš ruce
máš nohy
a vyvinutou nosní přepážku
to například
jen tak si říkám
co se skrývá
za každým jedním
stříhnutím
mých ostrých nůžek
o slzách
někdy když
srdce sevře se jak vlisu
kterýsvírá svírá
vypouštímtenstisk ven
zvětšenina
lípy
a vítr prohání se v korunách stromů
rozhání jejich vůni
vlní se v keřích
do stýskání
do stýskání
rozpustím se
nevpustím si dovnitř sebe
pochybnosti
všecko co kdy
všecko co kdy bylo
schovalo se nyní do deště
vdešti poschovávaly se
slova skutky činy
jo budem tam
ta naše
hvězda už nepadá
nevadí
nevadí
zas tu byls
můj pronásledující
vcházející když nečekám
přinášející
zprávy zmojí hloubky
vzdávat se nechci
slunko se nezapírá
vdusné kaši
klopýtám dnem
vzdávat se nechci