Pravdivé. Bolest rodící.

Zajímavé. Možná bez pomlčky?

Vidím to jako film. Smutný.

Nevázaná, temná vášeň...

Takhle nějak jsem vnímal Krušné hory, když jsem se v nich toulal v mládí nad Teplicemi, zelená zář, ohnivý kruh, vidím to, jen jsem tenkrát naslouchal soumračným chorálům dávných obyvatel zaniklých vesnic.

Stručné, holé, o šat připravené, jako když dopadají na klávesnici těžké prsty skladatelky Galiny Ustvolské. Nazval bych to Grave.

Je cítit, že to je prožité.

Ale lepší je ta první verze.

Děkuju všem za reakci. Nad "ale" se zamyslím. Též nad slovesem "svítí". Co jiného by měla světluška v době hledání komety dělat, že? :-)

Nejsem odborník na severskou mytologii, pouze tuto báseň čtu jako obraz pralesa, na který útočí noční bouře. Vidím hned Gabrétu, ve které zažívám noční bouře a opravdu to vypadá, jako by povstal celý panteon dávných božstev. Vždyť kolik se jich už v lesích vystřídalo. Nové kulty se vypořádávaly se starými a že přitom ze zbraní občas odletovaly jiskry - blesky!Co je míněno lží a co obětí, Mikome? Rád se nechám poučit.Paganismus - venkovské (moderní) pohanství? Něco jako New Age? Také mám k tomu výhrady, ale já tu přece jen čtu jako hlavní výpověď bouři v lese. Kdo vchází do lesa s čistou duší schopnou přijmout vše, bývá překvapen. 

Pěkné!

Líbí se mi to. Jen ten účel, proč se povznášíme, je trochu subjektivní.

"Daleký rozhled", ano, to může být subjektivní hodnocení, ale myslím si, že je to dost přisný pohled. Přesto stojí za zamyšlení, čím adjektivum "daleký" nahradit.  

Můrko, moc děkuju za kritiku. Nad prvním veršem u "ovce" jsem dlouho přemýšlel, šlo mi o zachycení klidné ranní atmosféry, se kterou je v kontrastu panické hledání jedné z ovcí, kudy dovnitř do ohrady (ukazovací zájmeno "támhleta" vyjadřuje, že je to mezi ostatními tato jediná konkrétní ovce, která hledá "zvenčí" vstup dovnitř). Aliterace na "o" evokuje ono obíhání.

Můrko, moc děkuju za kritiku. Nad prvním veršem u "ovce" jsem dlouho přemýšlel, šlo mi o zachycení klidné ranní atmosféry, se kterou je v kontrastu panické hledání jedné z ovcí, kudy dovnitř do ohrady (ukazovací zájmeno "támhleta" vyjadřuje, že je to mezi ostatními tato jediná konkrétní ovce, která hledá "zvenčí" vstup dovnitř). Aliterace na "o" evokuje ono obíhání."Daleký rozhled", ano, to může být subjektivní hodnocení, ale myslím si, že je to dost přisný pohled. Přesto stojí za zamyšlení, čím adjektivum "daleký" nahradit.  

Můrko, moc děkuju za kritiku. Nad prvním veršem u "ovce" jsem dlouho přemýšlel, šlo mi o zachycení klidné ranní atmosféry, se kterou je v kontrastu panické hledání jedné z ovcí, kudy dovnitř do ohrady (ukazovací zájmeno "támhleta" vyjadřuje, že je to mezi ostatními tato jediná konkrétní ovce, která hledá "zvenčí" vstup dovnitř). Aliterace na "o" evokuje ono obíhání."Daleký rozhled", ano, to může být subjektivní hodnocení, ale myslím si, že je to dost přisný pohled. Přesto stojí za zamyšlení, čím adjektivum "daleký" nahradit.  

Můrko, moc děkuju za kritiku. Nad prvním veršem u "ovce" jsem dlouho přemýšlel, šlo mi o zachycení klidné ranní atmosféry, se kterou je v kontrastu panické hledání jedné z ovcí, kudy dovnitř do ohrady (ukazovací zájmeno "támhleta") vyjadřuje, že je to mezi ostatními tato jediná konkrétní ovce, která hledá "zvenčí" vstup dovnitř. Aliterace na "o" evokuje ono obíhání."Daleký rozhled", ano, to může být subjektivní hodnocení, ale myslím si, že je to dost přisný pohled. Přesto stojí za zamyšlení, čím adjektivum "daleký" nahradit.  

Já si myslím, že to haiku je. Vybral jsem z těch knih motiv a upravil ho do podoby haiku.

Díky, Goro, ano, slovo "porovnává" není dobré. Mrknu se ještě na to.

Šustot předjaří. Bašó by se možná zeptal, nejde-li trochu o "subjektivní náhražku." Osobně za sebe si myslím, že v haiku předjaří šustit nemůže, šustí leda vítr v loňském listí.

Jo jo, naskládal jsem to nějak. Už jsem tu dlouho nebyl. Jsou to dílka tak z posledních dvou měsíců, takže o nadprodukci snad nejde :-).

Není to lešení příliš dovysvětlující?

Také to beru jako pěkné miniatury. V haiku jaro nikam neskáče, dešťové kapky nesvádějí sny a láska neslaví jaro. Lepší je držet se konkrétna, toho, co je a nad čím nevisí kontrolní otázka: Jak to víš?

Pěkný kontrast - zdoben les plasty :-). Klíčové slovo "zdoben", myslím. Jen mě napadá - není ta lisovna navíc? Přidává k textu podstatné? Můra73 by zvedla varovně prst.

Mimochodem, podle názoru jednoho odborníka je kireji v japonské klasice považováno za slabiku ;-)

Tak to jo.

Díky všem za reakci. Má pro mě velký význam.

Haiku nemusí být jen přírodní.

Druhé a třetí. Ano.

Pavouk chodbou / komár oknem / miláček komínem :-)

Drolí si marihuanu přece :-)

Ano, pes je nevysloven, část za celek (pars pro toto, používané u haiku často)  a pozornost je upřena jinam, než na psa, tedy na klíče, jdu ven, zamykám. Mnoho je v tom dílku obsaženo.

Líbí se mi. Hudební haiku :-)

Možná ta otázka se moc nehodí, vzpomínám si, jak mi Japhy blahé paměti psal: čtenáři se rozdělí a začnou se dohadovat, pod hadrem, na podlaze pod televizí atd. Možná: "pod hadrem zmizel puk"?

Napadá mě variace. Jen pro sebe tak činím:

Noční poutník - / ve větvích stromu / se pohupuje luna.

No ano, smutek, ale ve snaze o 5-7-5 je cítit trochu křeče u toho příslovce "hned". Je to tam navíc. Jinak skvělé v tom smutku, náznaku, kdy v plyšákovi je obsažena celá tragédie havárie.

Ich forma je běžná i u mistrů :-)

Pěkný motiv.

Jé, vím přesně, kde to je, šel jsem tam s Dagmarkou k večeru, byli jsme zrovna na mostku, když zapadalo slunce. Pěkný přírodní obrázek.

Svítí pavučina? Lucerna má tolik síly? Může. Ano, viděl jsem dokonce v noci  roztříštěnou světluščinu lucerničku.

:-) !

Jasan!

Můrko, dolaďuju, dolaďuju. Průběžně. Přesouváme se s Honzou na písmáka, tak tu možná bude na haiku scéně živěji.

Bezva!

Vlasy si z očí odhrnovala žena, aby na halenky dobře viděla. Ale je možné, že je to banální. Hodil jsem sem ty postřehy hned po zapsání, abych pochytil nějaké reakce. Vlastně jsou to takové lístky z náčrtníku :-)

Vlasy si z očí odhrnovala žena, aby na halenky dobře viděla. Ale je možné, že je to banální. Hodil jsem sem ty postřehy hned po zapsání, abych pochytil nějaké reakce.

Prozatím jsem eskalátor vyřadil a ještě to nechám uzrát. Moc děkuju za reakci.

Cikánka. Stála ve vratech kostela. Možná pomýšlela na žebrotu. Ještě na tom zapracuju. Díky :-)

Eskalátor. Nesla dítě a nazouvala mu botky. Ale to je ještě v rozpracování, všechno jsem to viděl včera.

Děkuju všem za reakce. Haiku je radost čirého pozorování.

Teď  mě napadá:

Říjen v lese -

sakra, kde je

ta žlutá značka?:-)

A nebo vlak podběhnout, když zrovna stojí :-)

Za druhé tip.

OK. Duše, svoboda, láska, hněv, to vše se odehrává v nás. Jsou to hodnotové kategorie, ale svět ve své takovosti je: Tento strom, tato hvězda, tento tulák.

Není třeba se omlouvat, každý haikuista to někdy musel zkusit. Pro začátek je dobré vyvarovat se abstrakcí, jako třeba "prázdno v duši".

Na tváři poustevníka / se chvěje / list

Ti bozi a hvězdy, co šly spát, v nich je problém.

Čím je Santóka subjektivistický?

Mám  tuto knihu: Santóka Taneda: Tráva podél cesty (Malvern 2017). Dále jsou Santókova haiku ve vynikajícím výboru Antonína Límana Chrám plný květů (DharmaGaia 2011) a také ve výběru Pár much a já (DharmaGaia 1996). Antonína Límana chápu stále jako nejlepšího překladatele haiku do češtiny. Škoda, že už má tolik let. Ale stále je činný.

Něco jiného je popsat to, co vidím (já), dívat se na strom, stát se stromem, něco jiného je subjektivní vytváření symbolů, představ často abstraktních a od skutečnosti (takovosti světa) odtažených myšlenek a především domýšlení toho, co by se mohlo stát, jakési snění, které se sice může tvářit jako duchovní, ale to Jediné je zřejmě všem na dosah v tom, co vidíme tady a teď

Čím je Santóka subjektivistický

Mám  tuto knihu: Santóka Taneda: Tráva podél cesty (Malvern 2017). Dále jsou Santókova haiku ve vynikajícím výboru Antonína Límana Chrám plný květů (DharmaGaia 2011) a také ve výběru Pár much a já (DharmaGaia 1996). Antonína Límana chápu stále jako nejlepšího překladatele haiku do češtiny. Škoda, že už má tolik let. Ale stále je činný.

Něco jiného je popsat to, co vidím (já), dívat se na strom, stát se stromem, něco jiného je subjektivní vytváření symbolů, představ často abstraktních a od skutečnosti (takovosti světa) odtažených myšlenek a především domýšlení toho, co by se mohlo stát, jakési snění, které se sice může tvářit jako duchovní, ale to Jediné je zřejmě všem na dosah v tom, co vidíme tady a teď. 

Nečetl jsem úvod. Z hlediska haiku je dobré toto free-form (jako graffiti): 

Otisky černé rtěnky

na pavučině

Ano, "našly" je trochu personalizací, jako že kštice hledala dredy či obráceně, ovšem ony se nehledaly jako se hledajíí dvě osoby, ony se nanejvýš setkaly. Ale je to únosné. Vždy je třeba vážit výrazy vzhledem k subjektivitě, kterou Bašó u haiku nazval "náhražkou". V západní poezii je subjektivita běžná, u haiku ne.

Pořádám haiku sraz na Šumavě 1. - 3. 6. Z Písmáka přijede třeba Můra73 nebo 0-negativ, ale i další haiku esa odjinud, Honza Prem Pačes, Jan Frolík atd. Chce-li někdo další přijet, ať se mi ozve na mail: roman.szpuk@seznam.cz.

Dredy jsou často projevem volnosti a alternativního přístupu k životu, u nás na Šumavě nosí občas dredy samotáři z lesa či přírodní lidé. Haiku je jak stvořené pro toulání jen tak, putování, Bašó, Santóka byli poutníci bez domova. Moje dredy vznikly na tkaničkách, když jsem šel delší dobu ostružiním a šípky. Pak se mi do nich ještě zamotaly větvičky. Klasika :-) 

Ale žena také nefajčí. Což mají zapalovače dětské pojistky? Zapalovače na cigára?

Ale náročná ;-)

Živo ve smyslu hovoru, smíchu atd. Dobrý postřeh, opět trochu nezvyklý u haiku.

Zde na haiku je toho příliš k domýšlení v subjektu, k čemu je opřený žebřík o hřbitovní zeď a zda svíčky postačí k práci co osvětlení - deset pozorovatelů může říci deset různých možností.

Ano.

V zahrádce jsou pěkná kvítka - dva významy, skvělá hra, opět metonymická.

Ha! Zde jako nekuřák tápu.

Zajímavá metonymická hra se slovy :-)

Jan jako další opilec? Jelikož kříž nesl Ježíš, říkám si, zda tu nejde o přenesený význam: alkoholismus jako těžký kříž. A Jan jako běžný Jan, nesvatý.

Možná stačí poslední dva verše. Ale pěkné.

Ano, ta zvukomalba je pěkná. Pěkné dílko.

Aha, to je zajímavý posun. Také jsem neznaboh. Pyl nachytaný na bibli. Viděl jsem to v kapli, kam někdo položil otevřenou Dobrou setbu, to je kniha baptistů s výňatky z bible, ale kdybych tam napsal "na otevřenou Dobrou setbu", to už by se nikdo ne(na)chytal :-D

Moc to nedrží pohromadě.

Vtipný kontrast.

Ta energie je tam navíc. Úplně zbytečná. To je to, co si domýšlíme v subjektu. Právě docílit nesubjektivnosti spolu s přesahem je to nejtěžší v haiku.Všímej si komentářů Můry73. Ví o haiku opravdu hodně.

Hm. Stačilo by:

Přikrývám slámou/ okrasné trvalky

Tedy to, co má působit svou krásou, je skrýváno. A holomráz je tam přítomen také. Proč jinak ta sláma, že?

Hm. Stačilo by:Přikrývám slámou

okrasné trvalky.Tedy to, co má působit svou krásou, je skrýváno. A holomráz je tam přítomen také. Proč jinak ta sláma, že?

Aha. A proč západ? Jde o nějaké konkrétní borovice, do jejichž koruny se odrážejí zlaté vlnky jen večer? Zlaté vlnky se přece mohou odrážet i ráno.

Aha. A proč západ? Jde o nějaké konkrétní borovice, do jejichž koruny se odrážejí zlaté vlnky jen večer?

To může být. Ale co to přežití dětí? Zde se haiku dělí na dvě sdělení - stébla zasypávající starce a to, že jeho děti již zemřely. Nedrží to pak dohromady. Haiku musí tvořit - i přes kireji - jeden celek, držet pohromadě.

Haha, to jsem ale ňouma :-)

Lomí rukama -

dlaně předbíhají

šlehající plameny.

Ležící slepecký pes stojí na červenou, to je docela vtipné.

Připomínka, že jsou okolo sv. Václava ještě další čtyři sochy, je tak trochu "poučka". Čtenáře nelze poučovat, ale zasáhnout tím, co mu dosud unikalo, tedy ne, že tam je soch více, ale co ta konstelace může říci - skrytě.

To první je zajímavé, i když trochu atrakce, ale jinak - fakt zajímavé. Bacha na ty jazyky, to už je trochu metafora, ba dokonce klišé. Jazyky plamenů už byly užity mnohokrát.

To první je zajímavé, i když trochu atrakce, ale jinak - fakt zajímavé.

Ale zda to je nosné téma pro haiku?

Zelená -

psa popohnalo

ťuknutí bílé hole.

Zelená -Psa popohnalo

ťuknutí bílé hole.

To, že slepec vypadá vedle svého psa jako bytost vedená na vodítku pánem, je, myslím, příliž vykonstruovaná (z hlediska haiku). Co vidíš? Psa, který jakoby vedl pána. Napadá mě žertovná verze v podobě free-form: 

Jak tichá je květina -

ale přilétá čmelák.

Jak tichá je květina -ale přilétá čmelák.

Václavák -

čtyři patroni a jezdec -

každý sám.

Jde o kontrast osamělého jezdce, který je doprovázen čtyřmi světci? Tedy ne, že je sám, ale osamělý? Jako úděl? Náměstí odkazuje k Václaváku, to je jasné. Sochy jsou nehybné, také světci jsou sami, pohrouženi do vlastního kamene. Samotáři doprovázejí samotáře. Samotář chce ujet na koni čtyřem samotářům... Zkouším... Nic lepšího mě nenapadá:

Takhle by tam mohl zůstat kontrast mezi starcem a dětmi, mezi hrou mládí a únavou stáří.

Dětské divočení -

vítr přikrývá starce

stébly trávy

Dětské divočení -Vítr přikrývá starce

stébly trávy

Dětské divočení -vítr přikrývá starce

stébly trávy

Dětské divočení -vítr přikrývá starce

stébly trávy