Písmák Bouřka
nevyřčená neutichající slova
ten závan slasti
vítr pohrávající si s vrcholky stromů
tak nespoutaný a žádostivý jako lechtivé klukovské sny o dívčí nahotě
Věnováno..
Přála bych si spolykat zajíce,
třeba by přinesl mé duši úsměv velice.
Potulná naděje jen jedné chvíle..
Rekviem za sebevraždu červánků
. rozeznívá popadané stromyna konci věčného bytí pod rozedranými mraky
noční chodec těsně po halucinačním opojení.
stíny rozeklané budoucnosti proplouvají mezi náčrty těch podivných hrůz
Nálada očí přikrytých
Vločky mi poletují kolem očí.
zachytávají něžně zmatené představy o životě
povadlá víčka skytající úkryt pro bezbranná dítka bez maminek
červánky klepají na okenní parapet
-
Zduřelé dětské sny volají po vyplnění
Slunečníky odrážející toužebné pohledy
Touha po svobodě
Touha po doteku
Co k tomu víc dodat..?
Nedopalek cigarety svítící v němé tváři pobledlých divanů.
Nedostatek citu pro dnešní generaci
Milování ze soucitu
Maličké srdce kolébajcí se v mé hrudi na zrcadle vzpomínek. Stále ještě nedospělo.
Šípková holčička..
Šípková holčička usnula na kapse od mlíčka
šípková holčička protřela svá víčka,
růže ji obalily svou něhou.
Šípková holčička copánky z vlásků si zaplétala
Raníčková..
Vtiskávám unavenému slunci své otázky.
Krabička prolechtaná srdcem určuje kdy se zamilovat
Bezesné noci pokřtěné sebevraždou červánků
Dopis Ježíškovi pro nové šaty z obláčků
Němá bolest..
Slečna němá bolest se procházela po nádraží
ťukla do toho i tamtoho
obláčky na nebi obtažené husím brkem
rozlévá se v každém z nás
...
Padaly věže kamennépro tvoje oči
okvětní plátky růdé růže zakrývaly tvá víčka posmrtně
Nazvali jste tu holčičku andělem.
Ale k čemu. K čemu mít srdce, keté cítí.
...
zelené stromečky jako miminko co jsem potratila
lidé.
hrneček přetekl bolestí
jen kousek sluníčka podetíná mé bytí zde.
Klavíru..
Tóny klavíru se rozechvívají.
něžně hladí. Svět.
jemné, motýlí a pak.
Tobě..
Ležím na posteli
kolem mně se honí černé mraky
člověk zavřený v rohu se chvěje štěstím
ležím na posteli s tebou.
***
Ta chuť je nesnesitelná.
Žádný další krok bez tebe nezvládnu, žiletko.
Andělé padají do mých očí, které jsi před chvílí líbal.
Dírkami na zápěstí se láska ani víra nedokáží protáhnout.
Ranní nevolnost
Ranní nevolnost s ranní zácpou.
Autombily si plikají na pohřbu,
prosvěcují tmavou tmu svýma očima
Lidé v nich jen slepě hledí před sebe.