Písmák Mráček
Nad stadama mraku poletuji slzičky pluku pohrbenych zaživa pro naši slavu střelenách do těla odděných z plátů pln planých slov rozmilá v psanich co minula doba sinula napsala pro nas prisle budouci.
Svit
Pravda je svitanim v podivnem svete klanim se vitanim v pravdivem svetle vet co rikaji ja tolik chci te a pak jen narikani do plevele.
Prosta bídy
Padlý kal z modrožluté,
kvíkal běží pro startovné
bezbřehé mrákoty slabých chvílí
roztoči do hlouby se vryli.
Drkotání
přes krůpějky sametových límečků
smutním a líbám tě, lásko
v plotě zabodnuty spousty malých prstíčků
krvácím a chcípám srdeční bolestí.
Pečení
Pan Přeběhla přišel paní Polibkové pomoci péct proutěné preclíky pro prázdninovou pohodua aj ani alkohol anvypili a apriori amnézie amerikydostihla dnes onu vznešenou společnost.
nesnášený
urážím tvůj svěží dech
kdo by taky pro něj vzdech
seš magor nesnášený
nemáš gatě ani ženy.
Óda na vánek
Verns ern gerš
hauers fargerš
Berns ern agš
An erg bagš
prdy
Přes prdy neslyší
jak ji čas tiká
ona si se smrtí
tak ráda tyká
Už ne víc
V náruči tvoji já viděl skvostchuť po tvé. nevímdál neslídímdál už si dělej co libo ti jestvšak dostanou tě tví vnitřní duchovéprotkaní krví.
Ztráta ideí
Ulicí temnou chvátí zas,chvátí a sebou nese třas,chvíli trpkou sytí mráz,pode mnou se třpytí sráz.
Západ Hvězdy
Byl to ten nejkrásnější západ hvězdy, jaký kdy jen viděl. Unavený ale povznesen západem Siriuse se Luther posadil na vzduchovou bublinu „nejpohodlnější vgalaxii“.
„To byl vskutku krásný západ Hvězdy, ale nebyl nejhezčí…. ,“ pověděl mu do levého ucha jeho dobrý přítel Kain.
Pubertální
Ona se mnou,pod mou dekou,lehkce zásah pravé ňadro,už tu začíná být trochu vedro. Dotkla se mého pyje. Vyvrcholení lidské říje. Rty v rozkošném spojenení,údy v milostném propojení,ruce umně propletené,vlasy nemotorně zamotané.
Padlý
Píchá mě, bolí bok, strašně mě pálí brok. Bdi se mnou v noc temnou naděje mizí zima mrazí. Tak prosím, přitul se alespoň na chvíli. Končím, tak přibliž se, buďme na sebe milí na tu malou chvíli, než v dáli budu míli.
Opilecká příhoda
Sedím tu vopilosti nad mým vínem politým papírem a přemítám nad tolika věcmi-Kolik toho mohlo být líp, kdybych neudělal tolik hloupostí. Tahem píši si básně choulostivé, abych měl klid své drahé psyché. Jedna báseň, druhou píši, nápad další nepřichází. Doušek po doušku se lahev stává prázdnou.
Čokoláda
Zkus okusit. to je pocit. Dotek jemný vnímáš pěkný.
jenom trocha doušku blaha.
Má paní-straka
Bílé záhrobní kvítídávám ti. Prolévám krev, paní,moji. Pro naše věčné spojenív ráji. Vím-umřu zde dnes,a tak-smím.
Drogy
Ve velkém množství nepomáhá nic.
Vmalém množství je všechno na nic.
Humanismus
Humanismus
Tak krásné by to bylo, kdybychom žili všichni nádherně a jen tak si užívali života takového, jaký je. :-) Je to hodně vzdálená idea. Ale přeci je zde. Je ve mně a naplňuje mne.
Báseň prokletého vnuka
Tam v opičích horáchžije vznešená dáma,ta v karetních hrách,se vyzná od mláda. Nedávno hrozná věc se stala,ta dáma se ve mně zklamala. Já pukl zlostí,v nevrlosti,omámen a unaven,pod nátlakem řečnického roje,jež valil se valem,já neudržel jsem pokoje. Křičel jsem velice:"Já už budu, JEPICE.
Jak vykročil jsem do světa
A byl zas večer,a bylo zas ráno,a viděl jsem, brečel,jak v hajzlu je nasráno. Včera byla totiž,převeliká kalba,kámoš to už nestih,totiž zdržela ho baba. To bylo pak humbuku,rodič vřískal,odešel jsem do hotelu KUKU,a zpět se víc nepodíval.
Kráska
Krása je tvá překrásná,
bílá, čistá, hedvábná,
září na nočním podnosu,
jak síla mohutného ochozu,
Psík
V místě neznámémve stavu mrtvolnémpsíka tělo hnije. Která to svině. Mohl přeci žít dlouhý čas,avšak pomočil pánovi pas, onen člověk se rozzuřil, pak zbil a psíka usmrtil. Smrt trpká ho postihla, teď tu věčně spí na prkně, ona si pro něj brzy přišla, nezajímalo jí, že žil pěkně.
Stres
Já, člověk nervózní, se tu klepu,přitom důvodu nemámna hlavu si klepu,kam to jen padám. Do hlubin třesu,jak po udeření bleskuve velikém stresu,co bude bez krás lesku.
O prosbě štěstí, o prosbě smíchu
Ach smíchu přemilýtebe rád mám,dokážeš povzbudit zástupy,i toho, kdo je sám. Štěstí, které přinášíš,je potěchou pro duši,jeho přítomnostíje tělo v slasti. Ach ta krása něžného oparu,bolest jde stranou,těžká trápení přejdou,když dva lidé dlí ve vášnivém varu. Var však vychladne,i tak se člověk spálí,totiž smích odezní v dáli,štěstí, po té době krásné, pomine.
Bába Prabába
Ta bábi stará, přestará je,její věk k věku hvězd spěje,proto její tělo tak zhrbeně vypadá, jak člověk zhrbený, pod mocí stáda. V jejích očích kal bílý se jeví,jakoby mlha, jakou vidí jen slepí,výraz má jak moudrý,to proto každý, kdo u ní je, ten je strnulý,strnule přemítá nad jejím údělem,té, která je na věky všem všudy přítelem,přítelem, jenž poradí,ale bez delšího přátelství,jí to ale nevadí, neztěžuje si,na samotu nemyslí.