Písmák Jediné, neskutečné, školačce
Vem si
sebou dnes naposled
a pak každý den znova
Freudovy poučky
drogy jez vždycky sám
Když terapie láskou už nepomáhá
namaluj si fixou tečku na čelo
malou a v dálce jako na střelnici,
- budeš HRDINA.
zajtra
S nekonečným úsměvem
zamrzlým pod očima ve kterých tonu
- přišlo prudké ochlazení, ranní teploty až mínus čtyři stupně -
Zrádce ve vlastních řadách bys čekala nejmíň
Cesta
Stavíš přede mnou
cestu z kamení
vždy jen kousek
abych viděl na krok
Byla z Arku
Vystřelilas šíp
skrze zeď předsudků a nářků
trefila do černého
jako sama noc
Navždy lesklý ametyst
Ve dne jsi sladká
- to ráno když vycházíš z domu
vidíš se v odlesku
v kaluži
Nesouvisející, skutečná a nedosažitelný.
Náznak včerejší nálady
vpíjí se pomalu do lógru na dně mého šálku čaje
nesmysl. Nesmysl.
Rychlý dech, brouzdaliště v přítmí pod schody
Čas alegorických obrazů v ložnici
Dnes mám chuť
zase udělat něco zkaženého
vesmírnou odyseu
na jejímž konci
znáte?
. ten pocit
když chcete něco co nemůžete mít
a přitom už máte to nejlepší
hloupé že.
Sólo
Sólo pro nemehlo
možná je roztomilej
možná i chytrej
ale mašli si za IQ nekoupíš
Něžný debil a jiná neštěstí
Symbolika středního pásma
vstoupila do života,
syrově, bez otázek,
se slzou v očích
Spojeni písmem
Spojeni arkádou
s občasným
akcentem do úhlu
spojeni Verdanou
Svlečená
Moudří dnes mlčí
a tančí jenom nazí
valčík v bělobě povlečení
ohně zamrzly
Yvetě
Plamínky v očích
tančí ti tančí
pak světla padnou bledě skvoucí
a hřmí nám slastným tichem
Duha co netančí
Víš, lásko,
krásu duhy
neslepíš z černé a bílé
i když sama v barevném.
Nemusíš to vidět
Jsem jako svíčka co neujme se
jsem jako malá, bílá rybka
jsem jako kytka co hoří v lese
jsem jako mrštná, čilá nitka
Nová naděje
.
.
Jak daleko je Hudson,
a tamtamy zní dnes tiše
Deprese
Ztrácíš se
v nekonečném čase téhle malé chvíle
Z nostalgie piješ kafe
co nenechá tě dnes spát
První sníh
Byl lásky čas
i když prosinec
A teplé dlaně
královny krás
Letmé doteky
.
.
Miluju když se prsty Tvé
propletou s prsty mými
Až sem jsme došli
.
.
Měsíc svítí, vrhá stíny
ty máš ty své a já zas moje
Veselé lži
Teď už vím
jak z žalu postavit chrám
a kát se pod baldachýnem
Večery co voní
Klavírní
Oděná v černobílém
srdce plné strun
lak na nehtech
ze slonoviny
The Passion
Taješ.
a v hrsti svíráš výkřiky slasti
sonáta pro dva
co vepsalas
Čarodějce
V žilách Ti koluje
krev kočičí
milenci navždycky
kamarád mazlící
Žijeme v omylu. Na co je skutečně hřebík?
Pamětliv že slušný hoch
nevrací se domů za tmy
šel jsem až když světlo zapli
tamto, zvané svítání.
Problematika párů
Svět byl odjakživa ovládán páry. Páření, jako příčina vzniku nové populace, nerozlučné páry, páry ponožek, století páry. Základ této pudové záležitosti je ovšem zakořeněn v každém z nás. Jak jinak by vznikly výrazy jako "párty, párek v rohlíku, dát pár dobrých rad" .
Realista
Hledáme nalezené
ztracené bitvy
bojujem dál
Není čas, spěcháme
Úplně jiná než ve snu
Chtěl bych umět psát
-jinak-
ne jen z deprese
a nudy
K.O.U.L.E. - trojboj - kavárna v pasáži
Osoby:
Evan - šedesátiletý, poměrně pohledný blondýn
majitel - upocená, obtloustlá tatík
mladík - typický fašoun
Pár zvrhlých výroků s téměř dokonalým rýmem na konci
Víš, že:
* Úhel lomu srdce nezáleží na poloměru ani velikosti čočky
* Obraz, který vidíš v zrcadle je obrácen nejen stranově, ale často i zády
* Životy o stejné vlnové délce se odráží od hladiny - a když ne, tak alespoň ode dna
A už se nevrátí
On a ona
andílci nad kašnou
nakreslila jsi duhu
svými slzami
Relationtrain
I was in your hall of fame
and I saw no place for me.
You drive my train
despite of the fact
Až dojde štěstí..
Až dojde štěstí
z hrnků po babičce
a na stříbrném tácu
- bílá -
Jak se to už nedělá
Najíst se dosyta
na bílém koberci
červená
vina rozlitá
Letecká
Nasedni a poletíme
společností Petting airlines
a pohledy z okna
na namrzlá křídla
Měla zuby do špiček
Neboj se má milá
to jsou jen upíři
nahoru po schodech
a v půdním vikýři
Simple thing like You
You don´t know
what pain can I feel
due to simple thing like you.
I feel special
Polomrtvé princezně
Co dělat když už jsme jiní.
Řekni mi, co mám teď udělat.
Venku jsou na větvích ozdoby z jíní
a mně došly rýmy na "mám Tě rád"
Odpovědi?
Lžeme, když tvrdíme že chceme odpovědi
ve skutečnosti chceme slyšet otázky.
Vždyť je to jedno...
Řeknu ti jen půl pravdy
a až potom celou
aby ses cítila hůř
ale ono je to stejně jedno
Proč ryby (lidi) mlčí
Jsem hvězda v dáli
jsem Slunce co zblízka pálí
jsem malou vločkou
jsem rybou
Zrádná noční hygiena
Zrovna myju se ve sprše
když voda náhle mě přestala smáčet
kvůli malé poruše
s šamponem na hlavě ze sprchy kráčet.
Would you, like to be the one who see me lose you....
Zase kamarádi
snad už potřetí.
Budem se usmívat
a tvářit
Vánoce...a hůř
Na Vánoce bývá záhodno podarovat své nejbližší nějakým tím dárkem. Někteří z nás (jako moje maminka) kupují tyto věci v průběhu celého roku, aby pak byla šance nalezení na dně skříně co nejvyšší, někteří to nechávají na poslední chvíli, aby pak koupili nemrznoucí směs do ostřikovačů na poslední benzince 24. odpoledne a ta poslední skupina se tomuto sportu věnuje přiližně týden předem.
Patřím k posledním zmíněným, takže jsem se 22.
Dnes..
Zneužít okamžiku
jásat na Petříně
nechat se zasněžit
a roztát na jaře
Barman, mimo jiné otec
Za pět minut u barujá a koktejl s mátoupřivedli jsme do varuslečnu i s jejím tátou.
Ještě jednou...
Objevila ses tu zase. s nevinností mrkací panenkya kouzelnýma očima,-těma očima-o dva roky staršíobjednala sis kofolu-jako já-i když ji nepiješa skleničku posunulapřede mne - - abychom zas měliněco společnéhoPak v jiskřivém smíchu ze kterého mrazí a hřejeses ztratilas příslibemledovéhopolibku napříště.
O lásce a taky trochu o životě
Srdce je jako pokoj, do kterého zveme své partnery. A ti kteří odejdou si odnesou kousek toho pokoje. Až nakonec budem žít ve výtahu. Ve výtahu se žije blbě.
Chtěl jsem...
Chtěl jsem napsat něco depresivníhoo tom, že venku sněžía zmrzlých polibcích. Že je mi zima i tady uvnitřa ještě hlouba o lidech které ztrácímea o prázdnotěa mělo to být vážně smutnéa dojemnéa zoufalé. ale ani to už nedokážu.
Droga
Trpíma tys to tak chtěladoufám že trpíš takéabychom sdíleli aspoň tu bolestDrogato je prý láskajen chemický vzorectak snažím se ji nahradit jinouTichovprostřed hlukua já sám uprostřed. vlastně ani tam ne. Na okraji.
Víc než by se mohlo zdát
Od úst ti vzlétl obláček páryzmražené krystalky ledu na obočísehnula ses pro sněhovou vločkua lem červených kalhotekmě prvně nechal nemyslet na sex. Dlouhý pohleda oba vímeže chceme vždy vícnež si můžem dát. "Nech mě tě políbit.
Pár vlakových
SpěšnáSpěšným vlakem Českých Drah
prý k nám míří známý vrahBude tu tak do roka- před Brnem je výlukaVědeckáKdybych byl tak trochu blázenpřál bych si ať ze Slunce na Zemzajišťují spojení,české dráhy, vážení. Ptáte se proč moji milí. Až vyhasne jednou Slunceměl by skončit tenhle světmy se budem skvěle mítdobré vínko, pivo pítještě dosti dlouhou chvíliMožná víc jak dvacet let. OpožděnáNa nádraží Českých Drah, prý byl spatřen ráno vrah.
O sexu a tak vůbec...
zvědavější jaká bude jiná. než jaké je to poprvé.
O lásce... a o Tobě... a o nás.
Prázdno kolempřemíra pocitůbez emocía přece je to láskaTouha být s teboutouha být. nechci si povídata přece je to láskaVečerní pohlazenípo dušia ne po těle - dlouhoa přece je to láskaNevyřčená slovaněha zakletá do dálkymožná nechápeša přece je to láskaZůstaň stejnáa změn se -- jen pro měProtože takhle to dál nejde. a přece. už spíš.
50 minut po půlnoci
Sedím nad hrnkem čaje a na stoledva ohryzky z jablekpřemýšlím o životějako obvykleje to jen slideshow průserůa euforiea přeslazených filmůškolykeců o ničema láskya.
Ne zas tak dobrý
Někdy máš pocitže jámám monopol na smíchNěkdy máš pocitže myjsme šťastníNěkdy máš pocitže tya já. zhasni. Někdy máš pocitže míta nemít hodně znamenáalemožná nejsem zas tak skvělý.
čokoládová
Zastavím na chvíli časomotám tě staniolema žárem v násrozpustím těčokoládová.
Nesplněná
Nesplněné sliby dvakrát slibovanéna severu jih a na jihu severna pouštích leží sníhtisíce drobných nevěrKaňky mezi řádkyvelká slova malé lžipíšu zas a znovaa na lásce záležíkdyž konec je jen intermezzomezi tím co ještě nezačalo.
Vzpomínka na S....
Vzpomínám. ne tak jako na lásku co opustilane tak jako na smrt co rozdělilane tak jako na myšlenky bezděčnéa myslím že mohlo by býtnebezpečné příliště oplakávatkdyž stejnějen máloznalasměSana´o.
Láska chodí potichu
Zapálím ti svíčkuna schodecha v pokoji zhasnuabys nevidělaže kolem tebechodím po špičkách.
CHSSP: Petr Waldýn
Nikdo z vás si jistě nemohl nevšimnout, že se na písmáku objevil nový, dovolím si říci fenomenální autor, Petr Waldýn. Již samotné jméno (jež by bez výčitek mohlo být i literárním pseudonymem) naznačuje velikost tohoto písmáka. Sám o sobě tvrdí, že "už něco málo napsal", což ukazuje na nekonečnou skromnost génia jeho formátu. Ač mladý, je to muž a čte exupéryho.
Lečo
po tváři slzy kanoudestilovaný smutekbez závoje deštějedna, dalšía ještě jednaotevřenou ranoukdyž řízl jsem se při krájení cibule.
Nenapadá mě žádný jiný název
tak se vracím z jiných sfér
jako ptáci na seversprávný směr - pro tebebych udělal všemiluju-když rozprostíráš křídlavidím v zrcadle tvou krásuprosvítáš skrz tmavá sklakdyž dotýkáš se vlasů codal ti někdo jinýa žijeme každý v jiné dimenzi.
Balada o spálených mostech
AhojAhojřekneš mi něco o sobě. Pokud jsi totiž říkala, už jsem to stihl úspěšně zapomenout.
jsem strašně pitomá naivní nedívatelná holka . to by tak bylo něco o mně ;)
Proč nedívatelná.
Imbusový klíč
Dnes jsem našel na zahraděimbusový klíč. Tak mě maně napadáže u tety na veranděje ňáká závada. Na obkladech mechy rostouna zábradlí plno rziPokládám klíč s myslí prostouneznajíce Terezy. Ta podle a veselevyužila klíčepodle rady přítelek ukojení svého chtíče.
Próza prozaicky, aneb povídky pro začátečníky
V minulém díle našeho seriálu jsme se dozvěděli kterak správně psát básně. Dnes se budeme věnovat tématu prozaičtějšímu - dokonce próze konkrétně :-). Takový typický prozaik dneška je většinou 18-20ti letá dívka, která seznala, že svět není jen o lízátkách a růžových ponožkách a snaží se to teď sdělit ostatním (kteří to ovšem už dávno ví, anebo stejně nepochopí). Povídky bývají povětšinou smutné, autor(ka) se snaží zanechat hluboký, nesmazatelný dojem.
Moralista
Hrajem si na básníkytragédy se srdcema na to, že jsme jiníUkryti za stolem,většinou v depresiškrábeme ty své rýmyMyslíme že změníme světa dáme mu víc láskynekonečné sněníbez probuzenído všední, šedé mlhyi já jsem stejnývždyť i tyhle řádkypíšu perem půjčenýmco nikdy nevrátím.
Hnůj, aneb básnění pro začátečníky
Nebudu vás bavit nějakými zdlouhavými úvody a omáčkou a přejdu rovnou k věci. Napsat báseň je totiž věc velmi jednoduchá. Nezvládne to ovšem úplně každý - musíte být tak trochu šílení a mít odvahu něco takového vůbec zplodit. Možná se totiž najde dokonce někdo, komu se váš výtvor bude líbit a slabší povahy takovou popularitu nemusí unést.
Vesmírná sága
Vzdálen tisíc let od Zeměobklopen měsíci v akrylových barváchčekám na smrtVzpomínky na tebedávno odvanulvesmírný prachvšude kolema písek zvrací tmavěžlutékusy sklado prohlubně po nějakém šutru. Na Plutu Slunce zapadá pomaleji.
Prázdniny na Plutu
Jezdil jsem na prázdninyna chatu na Pluto. Jednoho večeranějaký debiltopení nechal zapnuto. Shořela chata,shořelo Plutoi s celou vesmírnou stanicí. V požárním krytuzůstali skrytisamec se samicí.
Billy Elliot
Leť jako ptákna křídlech touhya nech svou myslvlát. Buď svůja nikdy ne jejichnech své nohyutíkat. Vždyť jsi to ty,labuť mezi vránamitancuj a řekni tím všeřekni jak mocmáš ji rád.
300
Tři sta dní má rok
a tři sta minut den,
tři sta stop můj krok,
když já s Tebou jsem.
I will dance with another girl
Tak pojď,dokud je čas. bude hůřa my čím dál starší. A ty andílkuzkaženáach běda,bojím se pomysletna Tebena nás.
Policie, ta si žije
Začalo to jednou obyčejnou diskusí u oběda. Někdo se zmínil, že na koupalištích teď budou postávat policejní příslušníci a radit lidem, že hodinky, peněženky a podobné věci si mají schovávat do bezpečnostních schránek, protože jinde vám je můžou (no představte si to) ukrást. Někdo jiný se přidal, že údajně ČR vysílá pár policistů do Chorvatska, aby pomáhali turistům při problémech s parkováním atd. No už si to představuju, jak jediný policista v 30ti tisícovém městě hledá nějakého českého turistu, aby mu mohl doporučit parkoviště.
A přece se kečup!
Každý z vás to zažil. Ten nezapomenutelný moment, kdy jste poprvé přistoupili k okýnku, snad v doprovodu rodičů, nebo sami a rákosník na druhé straně se zeptal: Keťup nebo tatalku. Byla to vaše osudová volba. Mnohem důležitější než ty, na které můžete až od osmnácti, mnohem důležitější než volba s kým budete chodit.
Geisha
Máš to co chci
a ještě něco navíc
řeklas jen na mazlení
a že to nevadí.
Smuteční
Zlomená srdcea taky žebrarozbité láhve od piva. Leží tu v krviach jaké klišé- pomalu zhasíná. Už nemá dušisvíravý pocit- možná ji nikdy neměla. Je to má touhanapsat ti báseňa ty bys stejně nechtěla.
Vrchol lenosti
No to je vrchol. - Tímto rčením lidé často vyjadřují údiv nad určitou věcí, děním či chováním osoby. Ale známe i jiné vrcholy - na některé se dá vylézt, jinde se podle nich dokonce pojmenovala skupina lidí - vrcholní sportovci. Myslím, že kolem vrcholů by se dala utvořit celá věda (vrchologie.
Blábol z lásky
Blábol z lásky napíšu Ti, první, miláčku. Růže z pouti, perníková srdce do sáčku. A budu snít o polibku z vaty cukrové, takový co neumí nikdo, jen Ty a já.
Chtěl bys taky?
Chtěl bychnestarat se o to co si myslínemít auto, dům ani zahradu,utíkat a nestarat se že mě chytí. Chtěl bych přestat psát, hrát a zpívatnesnášet je a mít rád všechnydomeček z karet co nepadá. A nechci už tyhle zpropadené deprese co mě nutí psát takové kraviny na Písmák.
Rada pánům jak na to
Milí páni,povídánís mladou panína písmenka přikovaníromantikou nezavání. Do svítánírozzívanív procesu pak k nepoznánízvažte páni,povídání. Rozdávánímilých psanístarou lásku nezachránís osudem však nesrovnánioči laní,ústa saní. Zvažte páni povídánís novou panía prost daník staré lanivolám:Jani.
Oprava traktoru
Osoby a obsazení: O - OtecJ - JáKulisy:malebné prostředí venkova s traktoremO: Aj, tady sa mi povolil šrůbekJ: A je důležitý. O: No nechtěl bych to ztratit. J: A co. O: Tady toto.
Povídky?
Karel May taky nikdy nebyl v Americe. tak proč bych nemohl psát erotické povídky.
Pianista
Pojď, budeme hrát, na černé při pohřbech, na bílé při svatbách zahrajem valčík, a nebo fugu - - hlavně už pojď. Pojď, nebo pudu. Pojď, budeš má a já zas Tvůj, budeme spolu a svoji, v pekelném kláves roji, ty moje lolitko, Loli.
Uživatelka lásky?
Myslíš že je to pořád láska. Mezi náma. Kdys mě naposledy políbila. Kdy ses na mě naposledy zamilovaně podívala.
Dechire
Chcete snad říct že to je moje chyba.
že můžu za to že jsi dvakrát.
že za první chybu zasloužím si tak krutý trest.
že za druhou chybu zasloužím si TOHLE.
One way ticket to nothingness
V kapse poslední lístek do kina poslední pětku a poslední polibek na rozloučenou \Jednou je to vždycky poprvé\ Jenom jedna jízdenka mrtví hrajou rok a není cesta zpět \One way ticket to Pluto\ Ráno se probudíš s pocitem na zvracení řek bych že takhle nějak vypadá kocovina \jednou se opiju - vážně\ Sedím a koukám na hvězdy protože brečet se pro chlapy nesluší \příliš daleko a vůbec nehřejou\ Je to tak jednoduché prostě se jen vrať \nesnáším Vánoce\ Prázdno co může vyplnit jen NĚKDO - a co když nevíš kdo. Brno, 10. 11. 08 .
Šachista
Je to jako hrát šachy - sám proti sobě a proti všem. Proti své lásce proti své víře proti přátelům přišli jsme o věže, o koně, o střelce zbyly dvě dámy a dva králové. poraď mi miláčku jak dát mat z patové situace na šachovnici lásky.
Komunista
Hrajeme divadlo
za železnou oponou
diváků pomálu
najmuté hostesky
TO jsem JÁ
Vzpomínáš jak jsme spolu překračovali hranice. zašel jsem příliš daleko. a tys to poznala. Byl jsem si příliš jistý sám sebou,nevědomky mi mé vlastní nohy podkoply stoleka já se zhoupl na laně.
Reklama na smrt
Kupte si vlastní smrt. Výhodná akce. Proběhne rychle Proběhne hladce Reklamace dosud žádné Vedlejší účinky nejsou známé *Buďte mrtví, buďte In* Kupte si vlastní smrt. Můžete na splátky A jako dárek - značkové oprátky Pohřeb je zdarma *Značková smrt - lepší smrt* Kupte si vlastní smrt.
Navzdory společnosti
Ležím a čekám kdy překročíš hranici intimnosti. Jsme tu a nejsme,tady - v jiné sféře,odvrácená strana bytínabízí společnosti k bitísvoji druhou tvář. Kde dřív se lámal chlebanyní už se nedá žít. Ležíš naznak a já též- navzdory společnosti/znaveni rozkoší/.
Světlejší včerejšky V.
Saša asi onemocněl. Už dopoledne jej bolela hlava a tak si po obědě ustlal postel a spořádaně do ní lehnul. Chvilku zíral na nažloutlý strop. V rohu si nějaký velký pavouk dělal svou síť a Saša si vzpomněl na předvčerejší cestu z práce.
Zbloudilá(a)
Ráno hledím do zrcadla/zmatená/rozcuchaná/ztratila jsem gumičku do vlasů//pohádka se rozpadla/na tisíce střípků/lesklých až běda/a v každém se odráží životkterý jsem vlastně nechtěla žítněkdy slzy nestačí.
Světlejší včerejšky IV.
Dnes je tomu rok co se rozešli. Vlastně spolu ani tak docela nechodili. Saša tenkrát žil někde mimo tělo a jeho tělo sedělo tam dole a zběsile psalo jeden dopis za druhým. Každý dopis pečlivě složil a dal do malé dřevěné truhličky, kterou předtím vysypal květinami.
Harder, faster, better, stronger
Moje malá Mýša myje mysku. Má malé mýdlo, myska může machrovat. Moldánky. Má malá Mýša mýsý morbydný makromolekulárný mok.
Světlejší včerejškyIII.
11. 6.
„Neee. “
Bušila mi pěstičkama do hrudníku, jako by tím snad něco měla vyřešit.
Světlejší včerejšky II.
Venku se stmívalo. Bylo to dobře, protože dnes měl být ohňostroj. Saša vstal ze židle, obešel stůl a pomalu přerovnával věci. Čas se musí nějak zabít.
Světlejší včerejšky I.
Saša šel domů. Šel jako vždy - parkem, pak kolem bloku, zadem přes pole a kolem paní Shawové. V parku potkal asi osmiletého kloučka. Byl to cikán.
Muži
Milý muži,postav se zpříma,otevři oči,skloň hlavu- co vidíš. Břicho. - pak jsi tlustý.
Světlejší včerejšky
Elvis seděl za stolem. Za jeho úplně obyčejným dřevěným stolem s rozvrzanou nohou, podloženou poskládaným čtverečkem stránky z románu Bídníci. Nebo možná nějakého jiného. Elvis si už nevzpomínal.
Fatalista
Jsem smolař.
A cokoli se děje,
děje se špatně.
A cokoli se stane,