|
No jo,zlín zlíneček...Město mého dětství a dospívání.Tak nejen,že jsme ze stejného města, ale dokonce i stejné městské části(jak sem se dočetl z tvých diskuzí).Težko říct jestli se známe nebo ne, ale i Brně zjištuju,že svět je někdy strašně malý.Jinak se rád seznamuju se sympatickými lidmi,takže je to jedno...zdravím do Zlína:-)
|
|
Máš pravdu. My, co tu ještě jsme, většinou nevíme co je to smrt a už vůbec nechápeme její význam. Chtěl jsem zde jen lehce nadhodit představu, a to i na takovém tématu, že není podstatné co si pod věcmi představujeme, jako spíš to co se odehrává v nás, když danou situaci prožíváme. Tuto polobáseň jsem napsal před téměř šesti lety (tj. když mi bylo 15) a uveřenil jsem ji vlastně až nedávno jako svou premiéru na písmákovi. Od té doby se řada věcí v mém životě změnilo, nastoupil jsem dráhu zdravotníka, posléze medika. Se smrtí či umíráním v přímém kontaktu jsem již setkal několikrát jako pozorovatel. Nedávno jsem přečetl knížku od dua Munzarová-Svatošová - ,,Proč NE euthanasii´´. Tahle knížka reagovala na středoškolskou soutěž MF Dnes ,,Studenti píší a čtou noviny´´ z jara 2008, respektive jedno její zadání - ,,Měli by jsme nemocným pomáhat umírat na jejich žádost?´´. Tehdy cca 18tiletí středoškoláci byli většinou pro (stejně jako podstatná část naší neinformované společnosti). Udávali zde málo sofistikované argumenty. O nevyspitatelnosti medicíny, možné roli depresí,či nesmyslu nevyhnutelnosti utrpení většinou neměli ani páru...Žijeme zkrátka v hektické době plné lhostejnosti, kde úspěch zisk a krása se stali zákonem. Kdyby Ti rěkli, že máš měsíc do konce života, vnímal bys to asi určitě jinak něž nějaký buddhistický mnich v Tibetu, jednáme podle určitých vzorců, který nám vtiskla společnost, ale záleží i na naší osobnosti. Významné šťastné okamžiky dávají našemu všednímu životu smysl, takovýto okamžik prožitý v posledních chvílích našeho života muže dát zpětně význam celému našemu životu. Utrpení před smrtí může být relativní v obou protipólech a záleží na situaci, okolnostech, vnímání. Nechtěl jsem tady přehnaně filosofovat. Myslím si však, že lidé potřebují více lásky a soucitu, ne připoutanosti a lítosti jak je to v naší západní společnosti běžné. Smrt může být stejně tak subjektivně vnímána jako naprostý protipól narození, v naprosto nepejorativním smyslu...Snad se mi podařilo dostatečně Ti vyjádřit můj názor
|
Písmák