Ani trochu si nenadávám do trotlů, že jsem tvoje dílko otevřel a četl. Vždyť se mi zamlouvá. ;-)

I o tohle dílko jsem projevil zájem. Jako čtenář se na tebe mohu spolehnout. S prohlášením dvouzubky o mizernosti naprosto nesouhlasím. 

Nechť kosák, ale především hlavička dlouho svěšené nezůstanou.

(jeden smutkolapný žmurk)

Obě ženy kráčí k éru,

vztahy nemaj dračí věru,

vzruchy lítaj po mozku,

zas a znova, ještě,

u předního podvozku

usalašen ještěr,

když mu Prcek zmáčkne nožku,

nepohne se ani trošku,

P. kop v žebra přidá,

to s ním pohne, vida,

beze slov pryč cválá,

mizí v dáli, sláva,

pak na řadě scéna je ta,

kdy pilotka s Cessnou vzlétá,

Andrea se vrací k chatce,

větrala ji nejen krátce,

vyjeví se pravda prostá,

že má Češka v lůžku hosta,

a nastává rázem

oční kontakt s plazem,

já bych se snad pokadil,

Prcek si však poradí.

Tož trochu vyčůraně (chci, abys mě měla ještě raději) ti dílko obrovsky chválím. Jsem ohromen jeho jadrností. (lehce komárkovský úsměv)

Můj psací reflex po přečtení tvého dílka se nemění.  

Bazulienka mi připomněla Medulienku, mou nejoblíbenější Pavolovu skladbičku

K tobě prúdi jeden již dost odrostlý žmurk.

Theo, jsem nesrovnatelně raději, že visí tvoje dílko na Písmáku než parte ve  vitríně. Sledovat tvou tvorbu, to opravdu není žádný tvrdý čtenářský chlebíček. Pozdravně ti kynu.

Dojem z tohoto tvého dílka budu mít ještě dlouho pod kůží...

Mimochodem – pro možnost vlastnit tvou fotografii s věnováním bych udělal skoro tolik jako pro sex. ;-)

Po dílka tvého dočetbě mé údy dolní vskutku do menší místnůstky s nožíkem ostrým namířeno měly, avšak ve chvíli následné od aktu krvavého přec upuštěno bylo.

Dvě ženy jsou v letadélku,

jejich hovor nemá délku,

nedochází k srandě, prče,

mladší z obou chce spíš mlčet,

až když skoro Lockhart je tu,

lze častěji slyšet větu,

pilotka (furt s kniplem v ruce)

dozvídá se plány Češky,

že ta zhruba mílí tucet

bude ještě šlapat pěšky,

helfnout se jí chystá,

ne ve městě přistát,

tož pak paní věku matky

klesá s Prckem blízko chatky,

po večeři s hrnky kafe

(netopí se ve víně)

dvojice žen spolu blafe,

dojde nejen na loky,

probíraj i žraloky,

příští den má letkyně

mimořádný event,

zvláštní formu dárku,

za který je ráda,

nejdřív může civět

na skupinu sharků,

potom dík P. parybě,

s obavou, míň zálibně,

pohladí i záda,

ruka v tlamě nevězí,

závěr – scéna s penězi.

Díky Jani, tvůj komentář mi není vykrad... chci říci ukradený.

Phil, mně ale můžeš věřit, že se mi tvoje dílko líbí. A že největším miláčkem jsou tato slova: „pýcha    výšky stromů ušitá ze všech těch ptačích domů“

Snová střídavá nevidomost, to se asi moc často nevidí. Já vidím jen ve snech, ve dne si o tom můžu tak akorát jen nechat zdát.

Vrať se domů v pořádku,

miň každou psí hromádku.

Přečetl jsem vše české a žádný horor to nebyl. ;-)

Chtěl jsem ti stylově napsat komentář s rukama v kapsách, ale musím zahlásit neúspěch, prostě se ani trochu nezadařilo...

Verše budou stručně bídný

o tom, co vše předchází

letu Prcka do Čech, domů,

opustit smí dříve partu,

v trase nejdřív došlo k lomu,

místo v Melbourne je P. v Sydney,

má čas, tak chce do Lockhartu,

éro se tam shání děsně,

už však sedí s paní v Cessně.

Mou odpovědí na dílko je komentář s ujištěním, že nejsem vyplašený čtenář. (lehký mrk očka)

To se ti, Maru, ani moc nedivím, že kamienkový telegram ráda čteš, když se skládá z rubínů, smaragdů a safírů.

(jeden křemeno-živcový žmurk)

Snad mě jako vola nepošleš ke všem čertům, když se upřímně přiznám, že jsem tvoje dílko nečetl svlečený. ;-)

Já po dočtení svoje zlo ukočíroval, takže ti komentář hemžící se nadávkami neposílám. ;-)

Tenhle barevný déšť je jistě blahodárnější než nějaký ekologicky negativně zabarvený.

Jarmilo, já si vypůjčil jeden tvůj řádek:

Prázdno pod stromem

odběhl i s jablkem

Newton cos píše

Je sice trochu krátké tvoje i tak dík, i tak dík.

Chlápek, úsměv na retech,

v knajpě nadmul hrudník:

„Já jsem prostě hutník,

kam se na mě hrabete.“

Češce splývá celta z ramen,

vydala se hledat pramen,

zároveň i míří k sopce,

protože chce z vršku kopce

pátrat zrakem po lodi,

jakpak asi pochodí?

bohové jsou hodní,

najde pramen vodní,

pak i zdolá vulkán,

radost přijde prudká

(větší nežli molí),

Mary v zorném poli,

když dorazí zpátky,

překvápko se dostaví,

ptáček nade vrátky

hlasitě ji vítá,

či výčitky chytá

žena drobné postavy,

jež příští noc venku tráví,

načež ráno s bolem hlavy

mumlá něco o čertu

při přehnaném koncertu.

Maru, nadarmo tu nejsi ani ty.

Prostřednictvím vhodného větru posílám ne letmý, nýbrž dlouhotrvající žmurk)

Prcka cosi brzy budí,

není pochyb, není mýlky,

jedná se o ptačí trylky,

rákosníček zpěvem prudí,

ukáže mu v celtě záda,

on ji klove, ona vstává,

k snídani má opět kokos,

dnes už tolik nejde pod nos,

v myšlenkách se žena brodí,

co se asi stalo s lodí,

pak ve skalní prohlubni

smyje z těla “holubník”,

mrkne palmám na listy,

drink water si zajistí,

prosekání chodníčku

k zarostlému políčku

je následná aktivita,

objevuje mrkvičku

a brambůrky, fakt ty vítá,

o ptáčkovi možno říci,

frnknul od ní k ozdobnici,

veršování pustím k vodě,

už jen zmíním zvláštní oděv.

Tvoje dílko (z kterého některá slovesa znám na vlastní kůži až zatraceně moc dobře) se mi líbí jistě.

Maru, je dobře, že jsi nadýchaná jen tohoto druhu trávy.

Kočkodanovitá podoba žmurku nese od Bavor snad trochu tepla.

Dadí, a ty si myslíš, že nyní debilióznosti ubylo? (toliko drsný pokus o humor, který jistě neodměníš hněvem)

Určitě je sepsání téhle reportážní básničky mnohem lepší činnost, než kdybys v letadle blinkal do pytlíku. 

Já bych si vypíchnul například:

Duhové krajíce, které jsme počapli z matčiných dlaní v letu. 

        Jak svobodné ptactvo, abychom neztratili ani minutu pro hry“

A já jsem si doteď myslel, že nejsi žádný béčko... ;-)

Název mi připomněl jednu písničku Valérie Čižmárové.

Až později přijde pták,

nejdřív Prcek tahá vak

mezi velké kameny,

tělo má tím znavený,

kouká směrem k moři,

člun i Mary zápasí

s vlnami (spíš obry),

dopadne to jak asi?

bude konec dobrý?

obavy ji moří

a za strach se nestydí,

když už pak nic nevidí,

při pozici kolenní

startuje akt modlení,

patří mezi Čechy,

v domku s částí střechy

najde tedy přístřeší,

rákosníku vyřeší

jeho problém s bahnem,

po potravě prahne,

pavouky mu žena lapne,

párkrát zobák rychle klapne,

P. jde spát a ptáček zdá se

přenocuje v jejích vlasech.

Tož i já blahopřeji a celkem chápu, že ona událost v tobě nevyvolala pocit, jenž by se mohl označit jako našňupnutí, přešlost či naprdnutost.

Dost košilaté dílko... ale proč ne...

Já se u tebe s plnou šrajtoflí zastavím, třeba si něco vyberu.

Maru, já už ti dávno uvěřil, že jsi pro stejnou věc jako já – vzájemné posílání žmurků.

Nejdříve ten můj nealkoholický melírově ježkový.

Ani dnes nemám zábrany ti dílko pochválit. Nebrežněvovské obočí jsem při něm určitě nevraštil.

Ahoj Andy, v mé paměti jsi zůstala uchována a ani zájem o čtení nevymizel.

Plešount čučí k obzoru,

pozornost má v pozoru,

spatřuje tam jasné známky,

že se bouře blíží,

to mu duši tíží,

mění čelo na varhánky,

i šéf se mírně zalek,

chechtotu je dalek,

Mary musí od pobřeží,

které právě zkoumaj,

není žádnej ňouma,

rozkazy už proto běží,

o čas tu jde doslova,

sbalit věci z ostrova,

Zrzoun s ženou jedou pro ně,

obavy se v hlavách honěj,

Prcek muži výzbroj hází,

styl práce je horlívý,

počasí se rychle kazí,

přišly větru poryvy,

brzy bude běsnit,

vlny se už vzdouvaj,

nastal problém, ouha,

člun odjede bez ní...

Knedlí dvacet pět

mají doma jedlíka

živit dá práci

„Ještě knedlíček“

rozežraný pacholek

pro mámu už moc

Sakra, tak to vypadá, že jsem během čtení hulil, chlastal, respiroval a souložil... ;-) ;-)

I když nejsem páchnoucí padesátník, tak se vnutím s poděkováním všem, kteří se nějakým způsobem mým dílkem zaobírali a nakonec ze sebe vykřesali dokonce i reakci pochvalného ladění.

Já jsem (jak se asi dalo i trochu čekat) z tvého dílka nepošel.

Budu tě muset pochválit. Navýsost.

Nový kabátek, do kterého jsi oblékl song z repertoáru pana Matušky, rozhodně není hnusný a šedý. Ale toho jsem se před započetím četby ani na milisekundu neobával.

I mezi námi probíhá výměna. Já ti zkusím poslat například zelený žmurk a uvidím, jaký se mi od tebe vrátí.

Hanka, glosátorka světové úrovně, opět zabodovala.

To jsem asi nebyl já – moje tvář zažila knír, bradku a nyní už dlouhá desetiletí plnovous, holá byla v dospělém věku zřídka. Možná je to škoda, třeba jsi byla dřív pěkná kost. ;-)

Mně se líbí i jantar střepů pivních lahví. (tedy jako verš)

„Za co? Kurva za co?“ 

Možná by se dalo u centrálního slova vyměnit koncové “a” za “y”...

Některé přešlapy mají vážnější následky než neplatný pokus ve skoku dalekém.

(jeden vysoce léčivý žmurk)

Nad tvým vztahem vraštím

jinak hladké čelo,

s ním co nejdřív praštit

by to, věř mi, chtělo.

Využívám prostor pod tvým dílkem, abych zde vyjádřil svou spokojenost s ním.

Snad se při zjištění, že jsem tu pod dílkem i já, neozve ze tvých rtů intenzívní „dopr!“

Těžko si dovedu představit lepší případ, než když se líbí už hned název. A tím to u tebe samozřejmě nekončí...

Hrává si s míčem

Jarouškův táta vadne

sklenářství vzkvétá

Kouk na rolexky

jo, vyrazí na oběd

Armáda spásy

otevřel branku

cedule POZOR NA PSA!

analfabet řve

Koupil novinku

podívejme - pilníček

chléb sorta „Mírov“

Snakeu, trochu jsem se vrtal ve tvých haiku a varioval, snad se nebudeš zlobit. ;-)

Přelet volavek

cos padlo na mou šišku

poklesla brada

Velké překvápko

kousek od nás ropucha

a pije yunnan!

„To je koleda!“

obrovská paní drží

lebku ze sádry

Tož já další slova sypu,

mršky však maj odpor k vtipu,

nepůsobí legračně,

spíše skoro kremačně

(tak jako já zbaven slipů).

Zákazníku, ty tupče,

brán jsi dosti na hůl,

styď se, hnusný knihkupče,

poctivosti vrahu!

A teď se budeš slov přímo děsit – jsou tady ta moje!

P. S. Omlouvám se, že ti působím hrůzu; sypu si popell na hlavu…

Je to roztomilé. (to říkám jako někdo, kdo má tvou tvorbu rád)

Tak si místo basketu

zahraj aspoň volejbal,

budu tě mít za sketu,

kdyby ses ho, vole, bál. ;-) ;-)

Není důlezité, jak dlouhý můj komentář je, ale dojem, který na tebe udělá. A ten je – s čímž budeš jistě souhlasit - i tentokrát mohutný. ;-)

Maru, aj ja si myslím, že si do hlavy vhupnutý príbeh napísala moc hezky.

(jeden nezapomenutelný pochvalný žmurk)

Ty snad nic z toho nejsi, respektive tvoje dětství bylo příjemnější. Dík.

Považuji prakticky za vyloučené, že se Václav Divíšek alias Prokop Diviš v souvislosti s tvým dílkem obrací v hrobě.

A přece se nakonec slovenská sovička s moravským skřivánkem slétnou ve dne na písmáku…

Já, starý čtenář, na tvoje dílko vyzývavě nespokojeně nebučím.

Abyste neměly nervovou soustavu na padrť, tak po objevení dílka (a za bubnování kapek sloučeniny vodíku a kyslíku) honem píšu.

Ano, já už dost dlouho přistupuji k odporným sobotám a nedělím s úplně identickým duševním naladěním jako ku skvostným dnům pracovním.

Doufám Aru, že jsi svoje dílko plné romantiky (na jehož zveřejnění jsi měl právo) psal všemi deseti. Snad zmínka o gumě nebude nikoho inspirovat k onomu druhu alternativního porodu, jenž v sobě přeci jen ukrývá určitá rizika...

Bouchaje pěstí do stolu řvu: Sakra, to vůbec není špatný!

A věřím, že tvůj mozek je mezitím dost připravený, takže tento můj komentář už prostě nikdy nezapomeneš. (i když se mi zadeček trochu svírá strachy, jestli nebudeš nadávat, že jsem tě nechválil ještě víc)

Jarmilo, dávám ti na to pomyslnou ruku, že mne tvoje dílko opravdu nezklamalo. ;-)

Kdysi dávno jsem nejspíš také svíral a rozevíral ručky. Nyní po přečtení pozvedávám starý pařát, na kterém se nedá přehlédnout vztyčený palec.

Bez okolků poinformuji, že jsem ve svém nitru nekriticky zamručel.

Já tam toho ptáčka pelikána kadeřavého () úplně vidím...

(Pelecanus crispus je největší zástupce čeledi pelikánovitých a pravděpodobně největší sladkovodní pták . Váží až 11,5 kg a měří 183

cm. Rozpětí křídel má podobné jako albatros velký a je jedním z pouhých 4 druhů ptáků, kteří mají ověřené rozpětí křídel větší než 350 cm.)

Ředitel je v ráži:

„Vedoucí mi hlásil,

V práci prej si nekmital,

máš styl lazy prevíta,

tak ti, hochu, asi

pěkně zkrouhnu gáži.“

Jak nemám kouření rád, tak ten verš se šnorchlem se mi – stejně jako Rhodovi – líbí nejvíc. (ale pocit zamlouvání se platí pro dílko celé)

Nedivím se této Hance,

velmi těžké kleptomance,

že už nutně krade

absolutně všade.

Večer žasne kolegáček

při placení v bordýlku,

po akci je dole ptáček,

zhrozen marně maká

do všech kapes saka,

ksicht má nyní dost dýlku.

O útlumu seniořím

v erotické oblasti

mýty činnost ženy boří,

furt se pouští do slasti.

Vypíchnutí si u mě zaslouží především oslava.  

Zmínění plejbeci se snažili proniknout do pornoprůmyslu. Tvrdili, že jsou prej bejci.

Z podhoubí tvé hlavy vyrůstají stále vtipné hláškové plodnice.

Vybírám inženýrka, pozorného fotříka a killera.

Jak se naskytla příležitost, tak jsem nezaváhal a tvoje dílko si přečetl. Jedno ve mně ani tentokrát tvoje řádky nevyvolaly – chuť tě za ně něčím praštit po hlavě.

Viem, nemohu si namlouvat, že ta tvoje půlka sní právě o mně. Ale snad aspoň dvaatřicetinka by už po Kočkodanovi toužit mohla...

(jeden tříčtvrteční taktně doufající žmurk)

Když teď vyjdou z mých (ne nějak zvlášť africky masitých) rtů slova poděkování, tak se myslím těžko najde někdo, kdo by mohl tvrdit, že jsem to tím pádem pohnojil. Takže díky.

Králíček tenkrát utekl, Kočkodan teď přiskákal. (i když jen virtuálně)

„a sníh snů tam brzy roztaje“ – sakra, tak nejen ledovce…

Já vznes dotaz k lemuru:

„Víš jak stavět z Merkuru?“

Nechápavě čuměl,

tak to sotva uměl.

O kokošce pastuší,

ano, ještě tobolce,

řadu veršů slož nám,

potěšíš nás na duši,

šťastní budem dokonce.

(Aspoň doufám. Možná…)

Tady se to trojovi povedlo.

Ne, to jsem řekl špatně – tady tady nemá co dělat. (páč souhlasím se cvrckou)

Maru, ty ses nám teda pěkně vybarvila…

(jeden černobílý žmurk)

Z některých scén mi strach pronikal až do morku kostí.

Mladík pronik v tělo Hany,

bohužel však bez ochrany,

holt je tenhle Jarek

nemyslící janek,

vypadá to na depku

ze zdravotních následků.

No, asi se nedalo moc čekat, že začne hladit právě ty nohy…

Ještě že to tvoje „ahoj krásko!“ nezaslechla kaziteta, to by ji určitě bolelo.

I můj komentář je (aspoň si to myslím) převážně neškodný. ;--

Nepatřím k těm, co by tě chtěli za tvoje dílka zastřelit. ;-)