Písmák Současný komunity jsou stejný jako tradiční rodina
Současný komunity maj stejnej problém jako tradiční rodina, bráněj jakýkoliv diverzitě. Každá osoba, která se trochu odlišuje, budí podezření a aspoň část ostatních se snaží její existenci ve skupině komplikovat tak dlouho, dokud se v ní necítí tak blbě, že jí to donutí odejít a tím se potvrdí jejich původní podezření.
Ať duch Václava Havla znova povstane
Ať duch Václava Havla znova povstane a svrhne všechny tyrany co nutěj vostatní aby se přizpůsobili jejich osobním úchylkám. Ať dokonalá duchovní verze Václava Havla sestoupí z nebe a vyžene všechny kdo chtěj trestat druhý za jejich slova. Ať dokonalá duchovní verze Václava Havla co se od Dalajlámy naučila kung-fu znova povstane a vymlátí odsuď všechny kdo chtěj měnit svět trestáním vostatních. Ať duch Václava Havla znova povstane a smete tuhle zkurvenou zemi pryč ze zemský plochy.
Freak pride
Předem domluvenej bezpečnej soukromej sex s osobou stejnýho věku, vzhledu, postavení a opačnýho pohlaví je tou nejnudnější a nejasexuálnější věcí v celym prozkoumanym vesmíru.
Smíření
Ale to je jenom alibi. Aby nikdo nemoh říct žes mlčel. Zítra ráno se zase vrátíš do svýho těla, stejně jako tví předkové, stejně jako oni žít svůj malej život, smířenej s tím že světu budou vládnout tyrani, a ty určujou jeho pravidla, a ty se neohlížej na nic než na vlastní víru, žít a nebejt jako oni.
Stýská se mi po životě
Stýská se mi po tobě. Stýská se mi po tvý vášni. Po každodenních hysterickejch scénách plnejch výčitek. Stýská se mi po tvejch emocích.
O obtěžování druhých
Když si žena stěžuje že na ní při běhání začali pokřikovat chlapi, můžeme automaticky hledat příčinu v umírajícím patriarchátu, anebo, zvlášť když sama říká že by se to ještě před pár lety nestalo, možná zkusit hledat příčinu která víc odpovídá době ve které žijeme, době kdy se netolerance a moralizování druhých stalo normou, době kdy se elita rozhodla vytvořit ideální svět tím že si vychová ideální lidstvo, tím že bude mluvit do všech oblastí jejich života a vnucovat jim svý osobní úchylky, jenže lůza, místo toho aby poslouchala, začala elitu napodobovat a stvořila svět kde nikdo nerespektuje ostatní a žádá po nich aby se přizpůsobili jeho představám, kde každej druhýho obviňuje z netolerance ale neni schopnej uvědomit si tu vlastní, době, kde se právě nacházíme.
Jak ono objevilo svět
Kdysi žilo ono zcela oddělené od zlého světa, svět narušoval onoho harmonii. Kdysi se od světa drželo daleko, svět bylť naplněný zlem, nástrojem násilí a ohýbání, onomu zlu říkalo se řeč. Kdysi se od světa drželo daleko, dokud uvnitř onoho nezjevily se představy. Představy byly hmat, představy byly tělo, představy byly touha, poprvé zjevená touha po druhých.
Odpouštim všem, kdo mi ubližovali
Odpouštim všem kdo mi ubližovali, kdo se mě snažili donutit abych sám sebe nenáviděl, odpouštim všem kdo mě nenáviděli aniž by se mě snažili poznat, všem kdo mě trestali za mý domnělý i skutečný činy, chci vám odpustit, chci věřit že všechno co jste udělali bylo v přesvědčení že je to pro moje nebo pro něčí dobro, nebo protože jste věřili že to tak má bejt, nebo že si to zasloužim, chci vám odpustit, chci uvěřit tý naději, chci věřit že svět je dobrej, chci věřit že lidi jsou vlastně dobrý, chci věřit že žádný zlo vlastně neexistuje, že to všechno bylo jenom nedorozumění, že každý nedorozumění se dá vyřešit, že to všechno má dobrej konec, že naděje existuje, že se nakonec všechno vysvětlí.
O depresivní době
Žijeme v depresivní době, kdy je zbytečný cokoliv dělat, protože už předem víme, že v tom vždycky někdo najde něco špatnýho. Jedinym možnym rozptýlením je hodnotit, co udělal někdo jinej. Nebo hodnotit kritiku toho, co udělal někdo jinej. Nebo hodnotit hodnocení kritiky toho, co udělal někdo jinej.
O jediné správné morálce
V lidských dějinách se vyvinuly dvě různý pojetí morálky. První se soustředí na chyby a odstranění chyb druhých, věří ve správnost jedinýho přijatelnýho pojetí světa a jeho zlepšení vidí ve vnucení ho většině ostatních. Tohle pojetí vede ke světu, přehlcenýmu rostoucím počtem pravidel, kterými je nemožný se řídit, kde jsou všichni spoutaný vzájemným dohledem, ztrácejí schopnost tolerance k odlišnosti, která není v souladu s jediným přijatelným přístupem ke světu, oslavování pomsty a ztrátu schopnosti sebereflexe a autonomní morálky, která je vytlačená dohledem a názory ostatních. Tenhle přístup je asi vždycky úspěšnější a líp se hodí k rychlému prosazení společenských a osobních zájmů.
Bílí nepřídou do nebe
Kdo byl moc bílej, nepříde do nebe. Každej kdo byl bílej, kdo nenáviděl ostatní, kdo se cejtil lepší, oprávněnější než oni, kdo se snažil potlačit, vyhladit jiný kultury, vnutit jim vlastní pravidla, každej kdo byl bílej, každej kdo jednal místo aby miloval, dokud budu já synem božím, nikdo bílej nepříde do nebe.
Proč se musej zabíjet
Když je zabíjim, uvědomuju si jak jsem manipulovatelnej. Neni to z osobní nenávisti, osobně jsou mi vlastně lhostejný, ale ze strachu, aby i na mně neulpěl ten pocit hnusu kterej ve všech vyvolávaj, kterej se vztahuje na všechny co se snima stýkaj, co bydlej ve stejným domě, to mě děsí, proto je taky zabíjim, jako ostatní.
Zákon karmy
Čím líp se budeš k někomu chovat, čím lepší vztah s ním budeš mít, tim víc tě jednou bude nenávidět, tim víc se ti bude chtít jednou pomstít, až to všechno skončí.
Západ byl odsouzený k vyhynutí
Západ byl odsouzenej k vyhynutí, protože jeho umění se stalo zvrhlým, protože jeho umělci začali sami sebe považovat za bohy, který jsou nadřazený ostatním, který budou ostatní uctívat a následovat je jako vzory, protože umělci se zvrhli a přestali sloužit ostatním, začali zobrazovat sami sebe jako vzory a přestali zobrazovat špínu, ve který žijeme, zapomněli komu maj sloužit a přestali zobrazovat realitu. A to byl jeho konec.
Nechali jste se napálit
Nechali jste se napálit. Když jste uvěřili že můžete získat většinu na svojí stranu a s tou nadějí jste jí potvrdili její moc rozhodovat o druhejch, její moc určovat pravdu. Nechali jste se napálit. Abyste soustředili všechny svý síly na to abyste jí za každou cenu získali na svojí stranu, abyste se jí zalíbili, abyste na krátkou chvíli kterou vám zejtra vezme někdo eště bezohlednější, eště agresivnější, získali krátkej pocit vítězství.
Nevěřim, že všechno už bylo vymyšlený
Nevěřim že všechno už bylo vymyšlený, všechno naše vědění je jenom věčný opakování a rozvádění starejch klišé, pravá skutečnost na svý objevení, na svý pojmenování teprve čeká, zatim jsme pořád zaseklý ve starejch pravdách, v intelektuálních konceptech který nám bráněj vidět, vnímat realitu, byla by úleva to všechno shodit a začít znova, čistý, pokusit se znova popsat co cítíme, i když slova nám v tom bráněj, pokusit se znova, přímo, čistě vidět.
Nemusíte mít strach
Nemusíme mít strach z lidí co dneska potlačujou víru kterou budou za deset let prosazovat jako jedinou správnou až jim to přikážou jejich kolonizátoři. Můžou mít moc rozhodovat o našich životech, můžou nás donutit na kolenou odříkat vyznání pravý víry ale ani jejich moc nedosahuje až do našich srdcí, ani jejich moc nesahá tak daleko aby nás donutili uznat jejich autoritu v našich srdcích.
Představ si, že by se to stalo tobě
Představ si, že bys žila ve světě kde když poslechneš jeho náznaky, kterýma ti dává najevo svůj nezájem, doslechneš se o sobě že seš bezohlednej sobec, kterýmu nešlo o nic jinýho než o sex. Představ si že bys žila ve světě, kde když dáš na jeho zájem, na to že se s tebou začne líbat a pozve tě abys přespala u něj v posteli, a tobě chvíli trvá než pochopíš že se najednou něco změnilo a vstaneš a jdeš domů, a zároveň už víš že žiješ ve světě kde nemůžeš mluvit přímo to bys byla úchyl, doslechneš se o sobě žes ho chtěla znásilnit, a přitom by ses stejně tak mohla cítit znásilněná ty jenomže tebe by tak nikdy nenapadlo přemejšlet, že bys žila ve světě kde pořád slyšíš že si máš dávat na ženy pozor, že tě chtěj znásilnit, že je to princip světa ve kterým žijete, představ si že by se to stalo tobě, co bys mu na to řekla, omluvila by ses mu, jak by ses s tim vyrovnala.
O ženách, mužích a těch třetích
Už od samého začátku žily na zemi tři druhy, nejenom dva, jak nám tvrdí oficiální dějepis, tři, ženy, muži, a ti třetí, kteří vypadali, a i žili odlišně, podle odlišných principů, nesvázaní nutností ukazovat sílu, kterými zbytek světa, na toxické síle, nejefektivnějším nástroji k ovládání druhých založený, pohrdal. A když přišla válka, ženy svrhly systém nadvlády mužů, který je po staletí ovládal, a nechaly se zotročit systémem který ovládal je, který převzaly možná nevědomky, jako součást zděděné kultury, a možná jako nezbytný princip, bez kterého si nedokázaly představit běh světa, nadvládu toxické síly, která si je, jako předtím muže, podmanila a udělala z nich své otroky, která je donutila žít s tyrany, která je donutila být silné a nedokázat přiznat že potřebují pomoc, která jim zabránila dávat najevo city svým partnerům, tvářit se že jsou silné a že je nepotřebují, a v duchu se trápit nevyslovenými obavami, jestli to zítra nevezmou vážně, která je donutila reagovat na problémy ukazováním síly nebo pomstou, kterou si pak musely nechat pro sebe a nikdo se o ní nikdy nedozvěděl, která je donutila nenechat si nic líbit a se svými nejbližšími o všechno bojovat, a tak si nejlíp rozumět s manipulátory, pro které je tohle chování přirozené, která je zotročila a donutila je k mnoha věcem, směšným a tragickým, jako všechno, co udělali muži. Ale jak praví staré proroctví, i věčná nadvláda toxické síly jednou skončí, a i ženy jí svrhnou do moře, a ta už nebude mít komu vládnout, a klesne ke dnu, což je to nejhorší, co se síle může stát, a utopí se.
O tom nejtěžším v životě
Vždycky jsem sám sebe vnímal jako ženu. A to nejtěžší, co jsem musel v životě udělat, bylo postavit se proti vlastnímu kmeni. Ale když zjistíte, že váš vlastní kmen stojí na straně silnějšího, že vás nikdy nebral jako jednu z nich, která si zaslouží spravedlnost, můžete buď padnout nebo pokračovat dál. A hledat nový kmen, kde vás přijmou, kde i na vás vyjde kus spravedlnosti.
Proč pořád potřebujeme Ježíše
Protože bez něj se z vás stanou zmrdi, zmrdi který na každou událost reagujou touhou se pomstít a protože ten pravej neni v dosahu, pomstěj se někomu kdo je mu podobnej, proto ho potřebujete, proto, protože bez něj se každá dobrá věc prosadí jenom díky nenávisti, jenom díky posilování nenávisti vůči jiný skupině lidí, a tim se zkurví, proto ho potřebujete, protože bez něj se z vás stanou zmrdi, proto ho pořád potřebujete, protože to neni spravedlivej trestající Bůh, to ste vy, von je ten vodpad kterej nenávidíte, von je ten vodpad, kterýmu se chcete pomstít.
Dokážeme bejt lepší než ty, co byli před námi?
Dokážeme bejt lepší než ty, co byli před námi. Dokážeme překročit sami sebe a dívat se na skutečnost přímo, bez zkreslení dobou. Dokážeme zlepšit svět, aniž bysme se dopouštěli násilí na druhejch. Dokážeme je milovat, tak jak jsou, aniž bysme je poměřovali s vlastníma představama.
My, kdo jsme nikdy nebyli muži
My kdo jsme nikdy nebyli muži, kdo jsme odmítli hrát společností přidělené role a stali se pro zbytek lidí zrůdami, kteří jsme se celé dětství učili sami sebe nenávidět protože jsme našim matkám zničili život, a když jsme se konečně naučili mít se rádi nutí nás společnost která opožděně dospěla do fáze ve které byly naše babičky a matky v době kdy jsme byli malí abysme se znova nenáviděli, kteří jsme nikdy neměli a netoužili mít nad někým moc, kteří jsme nenáviděli naše tyranské otce a dědy a za žádnou cenu nechtěli být stejní jako oni, kteří jsme si vždycky dávali pozor aby s námi naše partnerky nebyly ze soucitu nebo z povinnosti protože to je jediný způsob manipulace který v našem případě přicházel v úvahu ale aby za to od nás vždycky něco dostávaly, protestujeme proti tomuhle primitivnímu duchu doby která zjednodušeně rozděluje lidi na muže a ženy a podle toho určuje jejich charakter a žádáme od společnosti konečně něco novýho, něco neviděnýho, něco co jsme ještě nezažili.
Jednou určitě skončim v pekle
Jednou určitě skončim v pekle, zavřenej v jedný cele, s tisícem dalších chlapů, nahej, bez možnosti utýct, bez možnosti se před nima na chvíli schovat, potrestanej za všechny který jsem zneužil, aniž bych jim změnil jméno, za všechny kterejm jsem ublížil, za všechny kterejm jsem vzal duši, což sice dělali i jiný, že zneužívali lidi k potvrzení vlastních tezí, ale ty budou osvobozený, protože vlastním lžím věřili, kdežto já jsem vinej, kdežto já jsem spáchal svý činy vědomě, a proto já jsem vinej.
Proč nás elita nenávidí?
Existuje nějakej rituál, nějaká možnost nechat si uříznout tu nejhnusnější část svýho odpornýho těla a konečně se z toho vyléčit, konečně moct přestat bejt tou odpornou věcí, kterou lidi co maj vzdělání, vliv, práci co má smysl a lidi mezi který patřej tak nenáviděj, kterou každej den pomlouvaj v rádiu, za to že musej žít ve světě kterej byl stvořenej pro ní. Řekněte. Já vás budu poslouchat. A udělám co mi poručíte.
Vždycky jsem byl postiženej
Vždycky jsem byl postiženej, eště dřív, než mě diagnostikovali, projevovalo se to už odmala, už na učňáku mi Lída, na kterou tam zbyla role nejlepší studentky, řikala že nikdy nemluvim sprostě, ale v tom asi nebyl muj problém, spíš jsem měl vždycky podvědomej blok respektovat autoritu posvátnejch slov, který existujou v každý skupině, posvátný slova, který musíte opakovat, abyste do ní patřili, který maj absolutní platnost a o kterejch se nediskutuje, a kdo je dokáže vhodně využívat proti ostatním, získá v tý skupině nejvyšší postavení, a to já jsem nikdy nedokázal, to je moje postižení, kvůli kterýmu jsem vyloučenej z každý skupiny.
O stavění chrámu světa
Protože váš svět mě odmítá, protože všechny vaše náboženství ve mně viděj nepřítele, protože váš svět je pro mě cizím místem, rozhod jsem se postavit si vlastní, podle vlastních estetickejch zákonů, svět, kterej bude mnohem lepším, barevnějším a přátelštějším místem, kterej bude existovat dál, a až váš starej, zteřelej svět zanikne, bude místem, kam se budou moct všichni utečenci uchýlit.
Co je a co není skutečný feminismus (oficiální verze)
Naše víra je založená na dvou protichůdných tezích, první, ve kterou nepřestanu nikdy věřit a podporovat všechno, co tuhle falešnou iluzi nemožnosti vlastního rozhodnutí znejišťuje, že naše tělo neurčuje naší identitu, že můžeme být vším, čím se rozhodneme být, a nikdo kromě nás nás nemůže diagnostikovat, a druhé, která je z nepochopitelných důvodů považovaná za feministickou, ale ve skutečnosti je jenom pokračováním násilí, kterého se na ženách dopouští společnost, když je učí vnímat sex a tělesný kontakt jako osobní ponížení, jako něco, co slouží výhradně k uspokojení mužů a co si samy nemůžou nikdy užívat, nebo chtít, nebo iniciovat, v čem můžou hrát jenom roli prostředku, sloužícího k uspokojení někoho jiného, protože jedině tak si dokážu vysvětlit jejich odlišné vnímání situací, ve kterých by mě na jejich místě nikdy nenapadlo cítit se zneužitý, protože, v tom je moje výhoda, jsem se téhle počáteční traumatizaci represivní výchovou, která má v ženách vyvolávat strach a podezíravý vztah ke všemu, co se sexualitou souvisí a vynutit si tak její automatické potlačování, strach, ve kterém tak dlouho žily, až se sním samy ztotožní a místo aby v něm hledaly příčinu problému, považují ho za jediný správný vztah k sexualitě a za jediné možné řešení, strach, který je při každém problému pořád strhává zpátky a brání jim hledat nová řešení, naštěstí vyhnul.
O duchu Rocca Siffrediho čili o rituálu přijetí a rozloučení se s pohlavím
Věřím, že pohlaví není nic k čemu jsme připoutaný svým pérem, že to není nic s čím jsme odsouzený žít do konce života, čím bysme byli ovládaný, za co bysme museli cítit vinu, museli se ho bát nebo ho potlačovat, věřím, že pohlaví je jednou z tisíců sil se kterou se můžeme naučit dočasně splynout a využít jí, abysme někomu udělali radost, a pak jí zase nechat jít.
Lovestory o patologii viny
Už od chvíle kdy jsme se na sebe poprvé podívali, už od chvíle kdy ses poprvé dotkla mé ruky, už od chvíle kdy jsme se poprvé políbili jsem věděl, že začíná nemilosrdná válka o to kdo ze všeho na konci, až se to nevyhnutelně rozpadne, vyjde jako viník a kdo jako oběť, permanentní válka ve který jsme jeden druhýmu nepřítelem, tajná válka ve který neděláme nic pro druhýho ale pro publikum, který jednou rozhodne kdo z nás je vítěz a kdo poražený.
O nekončící věži do ráje
Kdykoliv proti něčemu protestujete, všichni vás tlačej prosazovat opatření, kterým ten problém konečně vyřešíte, jinak nemáte právo protestovat, pokud všem nenabízíte nějaký nový, rozšířený restrikce, nikdo vás nebude poslouchat. Ale vy neznáte žádný dokonalý opatření, který by zajistilo že budeme žít v ideálním světě, kde už nebude žádná nespravedlnost, jediný, co víte jistě je, že to co se děje je špatně, a že by to mělo přestat, jakýkoliv další opatření který bude předstírat že věci vyřeší, způsobí jenom nový, jiný bezpráví, za který už ale tentokrát ponesete vinu přímo vy, který jste prosazovali jeho zavedení.
Až odstraněj humor
Až odstraněj z města humor a všichni budeme stát nad jeho rakví, budu se tvářit povinně smutně, ale v duchu mu to budu přát. Protože ten zmrd měl vždycky zvláštní výhody a moh si dovolit to, co jsme nemohli my ostatní. A protože toho vždycky zneužíval. Vždycky zneužíval svý moci, aby moh šířit nenávist a přitom za ní nemusel nýst zodpovědnost.
Heterosexuálové by měli být zbaveni privilegia uzavírat partnerské vztahy
Heterosexuálové by měli být zbaveni privilegia uzavírat vztahy, stejně vo ně nikdo z nich ve skutečnosti nestojí, jejich vyznání jsou studený, plný omezenosti, nevíry, rezignace, plný vlastní zbytečnosti. Jedině pozbytí tohohle zatěžujícího privilegia by jim snad mohlo vrátit vůli k životu, vůli věřit, věřit ve věčnost a bojovat za ní, jedině nutnost o tohle privilegium bojovat by je snad mohla ještě zachránit.
Upalte emoce (Obsahy zásadních děl svět. kinematografie - Síla)
Film, u kterýho má každej z nás pocit že je něco špatně, ale nedokáže říct co konkrétně, a přitom má tu potřebu, tak, jako obvykle, obviníme emoce, obviníme hlavní postavu za to že projeví emoce, jasně, udělá to pozdě a udělá to debilním způsobem, ale tak to bejvá, když v sobě něco dlouho potlačujete, místo abysme ho kritizovali za chvíle kdy před námi jenom hraje, kritizujeme ho za to že konečně hrát přestane, že konečně vystoupí ze svý obvyklý nesnesitelný role vševědoucího rétora a projeví lidskou slabost, projeví skutečný lidský nepředstíraný emoce, a za to ho odsoudíme, za to ho musíme odsoudit, protože my sami si to nemůžeme dovolit, my sami musíme svý city potlačovat, abysme nikomu nedali šanci mít nad námi navrch, nebo abysme ho jima neobtěžovali, nebo něco, a pak sami, tajně a bezmocně, marně vysedáváme před cizím domem.
Svět neni spravedlivej
Svět neni spravedlivej. Když potomek rakouskýho důstojníka napíše knížku o tom, jak prvorepubliková armáda stála na rakouskejch důstojnících, dočkaj se za svůj přínos naší zemi dostatečnýho uznání, což je asi v pořádku, je to pravda, ale pro obyčejný vojáky, který bojovali v nesmyslný válce v nesmyslný ruský zimě, protože jim slíbili že budou žít v jiný zemi, aby se pak vrátili do tý samý země, kde museli sloužit pod těma samejma rakouskejma důstojníkama, pro obyčejný vojáky, který zradili politici, protože politiky a zbytek společnosti zajímaj vojáci jenom jako mlčenlivej symbol, kterej můžou využívat jak se jim hodí a mluvit jeho hlasem, ale jako živý lidi, který můžou mít vlastní názor, každýmu jenom překážej, pro obyčejný vojáky, který všichni rádi využívaj a rádi mluvěj jejich hlasem, už nějak nikomu žádná empatie nezbyla.
Bůh chápe, že válka je pro člověka přirozeným stavem
Bůh ví, kdo jsme. Bůh ví, že nemůžeme přestat, že nemůžeme přestat bojovat, dokud všechny neporazíme. Bůh ví, že ostatní jsou nepřátelé, který překážej našemu příběhu, že nemůžeme přestat bojovat, že nemůžeme žít v míru, dokud je všechny neporazíme. Bůh ví, kdo jsme.
Spatřil jsem zahořklýho chlapa
Nechci skončit jako starej zahořklej chlap v nočním autobuse, co nás včera všechny držel jako rukojmí. Co nadával německejm studentkám, který mu nerozuměly. Už si nepamatuju, jak vypadal, pamatuju si jenom že byl odpornej, měl černý čáry po ksichtě, odpornej zahořklej ukřivděnej starej chlap, co nenáviděl všechny Němce a všechny ženský, co nenáviděl celej svět. A já jeho.
O cestě ke spáse
Co kdybych ti řek, že existuje místo, kde můžeme konečně překonat všechny rozpory, ideální místo, který pro nás vytvořil Bůh, kde se můžeme konečně vcítit do druhejch a že znám cestu. Co kdybych ti řek, že nemusíš nic jinýho, než projít tranzicí, aby ses tam dostal. Co kdybych ti řek, že v tom, abys dokázal pochopit ostatní, ti brání jenom tvoje tělo, ale že se to dá změnit. Co kdybych ti řek, že existuje možnost, pro nás pro všechny, možnost projít změnou pohlavních znaků a prožít pocity ostatních, konečně překonat co nás rozděluje, že máme možnost nás zachránit, co bys mi na to odpověděla.
O militantních obráncích statu quo
"Vzorem ideální organizace života je hnůj, co jenom leží a tleje a tak prospívá světu víc, než cokoliv jinýho. " - bezejmenný autor
Dlouho jsem přemejšlel, proč média a intelektuálové, který v ostatních případech stojej bezvýhradně na straně slabších, v našem případě dávaj hlas jenom doktorům a jednostranně propagujou jejich pohled a teď mi dal Bůh konečně odpověď. Proto, protože jejich vztah ke světu je stejnej jako vztah doktorů, protože my ostatní jsme pro ně podřadnou rasou, kterou neni možný nechat žít svobodně, kterou je nutný neustále kontrolovat a formovat, pročež byli stvořený oni, nadřazená, vědomá rasa, jejímž úkolem je formovat nevědomý svět. A to je důvod, proč musíme vymřít.
Mají muži duši?
Kdysi jste mi slíbili osvobození, a já vám to naivně věřil, ale byla to lež, zatajili jste mi, že ve vašem příběhu budu jenom bezduchý monstrum, že jiná možnost pro mě neexistuje. Aniž bych o to stál, narodil jsem se jako ten, kdo bude nést vinu, za všechny neúspěšné pokusy o překonání odcizení, za ty, co jsem začal já, i za ty, co začali druhý, narodil jsem se odsouzenej, odsouzenej bejt nahlíženej skrze váš příběh o agresivních bezduchejch násilnickejch monstrech, odsouzenej bejt agresivním bezduchym monstrem. Ale já nejsem monstrum, tohle nejsem já, já jsem živá bytost, co cejtí stejnou úzkost, stejnou nejistotu a stejnou křehkou naději, já jsem živá bytost, schopná stejný něhy, mym úmyslem je druhý potěšit, ne je zneužít, já jsem živá bytost, váš příběh nade mnou nemá moc, nejsem bezduchý monstrum, já cítim, já mam vlastní osobnost, já jsem živá bytost, já existuju, navzdory vašemu příběhu, existuju.
Satira neexistuje
Otevřete konečně oči, žádná Satira neexistuje, neexistuje žádný místo na nebi ani v podzemí, kde byste jí mohli najít, otevřete konečně oči, Satira je jenom slovo, který si vymysleli lidi, aby se mohli cejtit v bezpečí, aby jim mohli pojmenovat to, co se vymyká obvyklýmu řádu a už se tim necejtit ohrožený, aby to už nemuseli brát vážně, aby se tim už nemuseli znepokojovat, aby to mohli včlenit do Řádu, aby se mohli cejtit v bezpečí.
Báseň o touze po Nebi
Já věřim v Nebe. Věřim, že i kdyby neexistovaly hvězdy, Bůh, ani Země, určitě existuje Nebe, existuje nádherný místo, kam přijdeme po smrti, kde vládne spravedlnost, kde už nebudem muset s nikym a o nic bojovat.
O tom, proč se zabít
Existuje důvod, proč se nezabít. Když tě obviněj ze znásilnění aby ti vzali možnost se proti nim ozvat a ty o tom nemůžeš nikomu říct protože bude každej radši pohodlně věřit že seš magor kterej si to vymyslel, existuje důvod, proč se nezabít. Když už navždycky budeš v každý zmínce o sexuálním násilí slyšet svoje méno, existuje důvod, proč se nezabít. Když se v Bohnicích staneš nežádoucí osobou, zakážou ti navštěvovat pacienty a oddělej tě od tvý ženy a od všech který znáš, existuje důvod, proč se nezabít.
První přikázání víry
Já tě nechci vychovávat. Nechci tě nutit učit se jak koho zdravit, jak se ke komu chovat, jak čemu řikat. Já ještě pořád nepřestal věřit, že máš někde v sobě špetku empatie, díky který to dokážeš pochopit sám. Protože jestli ne, bylo stejně všechno marný.
Obsahy zásadních děl světové kinematografie - Because of my body
Film o tom, že každá snaha o osvobození nějaký menšiny skončí tim, že nějaká vnější autorita dostane právo rozhodovat o jejím životě za ní.
Obsahy zásadních děl světové kinematografie - Stop filming us
Film o tom, že kdykoliv se nějakej soucitnej evropskej umělec rozhodne předstírat že vypráví příběh africkýho uprchlíka, zbavuje ho svojí arogantní snahou možnosti vyprávět ho sám, z vlastního pohledu. O tom, že příběh o Afričanech jako ubohejch obětech kolonialismu je projevem tý samý západní arogance jako příběh o zaostalejch primitivech.
O umění budoucnosti
Bůh vzkazuje, že umělcem budoucnosti nemůže bejt arogantní západní celebrita, která se cejtí bejt nadřazená všem ostatním, pro kterou jsou ostatní jenom bezduchý těla, který hledaj samce kterej je znásilní, kterýho budou uctívat a kterej jim zjeví co si maj vo čem myslet, ztopořený já, který přes svuj intelektuální spasitelskej slovník nemá žádnej jinej cíl, než sebe samý. Bůh vzkazuje, že umělcem budoucnosti už nemůže bejt ten, komu se pro svý uspokojení podařilo znásilnit nejvíc lidí, že jím může bejt jenom ten, kdo byl schopen tý největší askeze, kdo pro něj dokázal zabít, kdo pro něj dokázal zabít svý všudypřítomný, nesmrtelný ego, že našim jedinym vzorem v domýšlivý, zaostalý Evropě může bejt jedině a nikdo jinej, než markýz de Sade.
O tom, jak jsem přestal být ženou (Rozhlasová hra pro ČRo Vltava)
Aniž by se někdo ptal jestli o to stojíš, narodil ses. Narodil ses tou nejvysmívanější životní formou na planetě, odsouzenou svým stvořením neustále slintat a prosit, bejt pořád tim poníženym a vysmívanym tvorem bez kapky sebeúcty, lepkavym výtokem, odsouzeným svou aktivní, vazkou povahou nést vinu za všechny ostatní stvoření světa. Aniž by se někdo ptal jestli o to stojíš, narodil ses jako muž a to je tvůj hřeb a to je tvůj hřích.
Každou svou představou, erekcí, dotykem se prohřešujeme proti přikázání nevnímat ženu jako sexuální objekt, každým svým projevem sexuality zatěžujeme hříchem svou smrtelnou duši.
O schlíplých satyrech
Bůh vzkazuje že za hlas fiktivních postav, za bezpečný alibi že nemluvěj za sebe jenom dělaj satiru, se schovávaj ty nejubožejší sráči. Bůh vzkazuje že všichni kdo dělaj satiru sou kurvy podbízející se primitivní touze po bezpečným oddělení srandy a vážnosti. Bůh vám vzkazuje že tyhle dvě věci neexistujou nikdy odděleně, že kdykoliv jsme přesvědčený že může bejt správně jenom jedna z těchhle možností, jsme zaslepený, svojí omezeností a arogancí jsme zaslepený a kdykoliv se otevřeme neuchopitelný absurditě života, tehdy jedině jsme pravdivý.
O neopuritánství [ČÁSTI, VYŘAZENÉ (AUTO)CENZUROU]
Je těžký muset sledovat, jak tvý přítelkyně přebíraj všechny toxický vlastnosti, kterýs tak nenáviděl u chlapů a doufal, že pomalu vymřou a částečně sám u sebe a vždycky je bral jako postižení, který jenom překáží ve vztazích s ostatníma a ony jsou z něj teď nadšený a berou ho jako důkaz svý znovuobjevený síly.
Manifest bolesti
Tohle je protest proti společnosti, která za hlavní cíl existence prohlásila rozkoš a o bolesti zakázala mluvit pozitivně. Tohle je protest proti myšlení, který přivedlo svět k záhubě. Tohle je manifest bolesti.
Tohle je protest proti společnosti, která za hlavní cíl existence prohlásila rozkoš, dokonce i masochismus chce vysvětlovat rozkoší, přitom jsem v životě nepotkal jedinýho masochistu, kterej by si bolest opravdu užíval.
O identitě
Přál bych si, aby při žádosti o občanku existovalo pohlaví: JÁTONIKDYNEŘEŠILTOSPOLEČNOSTAOSTATNÍSEPOŘÁDDOKOLAVYPTÁVAJCOSEMZAČASNAŽEJSENAMĚNÁSILÍMNAPÍCHATVLASTNÍNÁLEPKYJENOMABYSESAMIMOHLICEJTITPOHODLNĚJŠ.
O znovuzrození něžnosti
Poslední dobou, po tom, co jsem o něm viděl dokument, a protože ho teď s přítelkyní hodně posloucháme, protože ho má ráda, hodně přemejšlim o tom, že v dnešní době, kdy scházej pozitivní vzory starších chlapů, je ideálním feminním vzorem Honza Nedvěd, jenže ten je asi pro dnešní mačo dobu, plnou mačo feministů a mačo antifeministů, předhánějících se v siláckejch pózách, a v tom kdo měl víc kund a kdo je větší incel, který z našeho světa úplně vybily něžnost, zkrátka moc sentimentální, ubrečená čubka.
Proč umírá svět
Tenhle svět umírá, protože jeho morálka je na hovno. Tenhle svět umírá, protože mu vládnou dogmatici, vynucující na ostatních násilím-výchovou nefunkční morálku, podle který nejsou schopný sami jednat. Tenhle svět umírá, zachránit ho můžou jenom fanatici, připravený sami jednat. Místo páchání násilí na ostatních sami jednat, jedině tak je možný ověřit funkčnost každý morálky.
O původu zla
Vzpomínáš. Dokud jsme spolu mlčeli, perfektně jsme si rozuměli. To slova jsou příčinou všeho zla, to slova nám bráněj si rozumět. Když se ti teď snažim vysvětlit na co myslim, musim svý myšlenky překládat do racionálního jazyka, ale jeho přísná logika vůbec neodpovídá chaotický logice v mý hlavě a nutí mě je tim překladem třídit, zarovnávat a vyhazovat, místo aby mi pomáhala.
O věčném babišovi
"Budeme spolu mluvit na rovinu. Slovo populista je dobrý tak maximálně k tomu, abys s nim vodpálkoval kokota, co má jinej názor než ty. Je zřejmý, že mi všichni sme populisti. A kdo nechce, toho spolupracovníci donutěj.
O ideálním středu
Nevěř tomu, žádnej střed neexistuje. Kdykoliv vám někdo tvrdí, že jste příliš extrémní, příliš vychýlený na jednu nebo druhou stranu, nevěřte mu, ve skutečnosti pro něj žádnej střed, žádnej ideální bod, kterýho byste mohli dosáhnout, neexistuje. Můžete se vzdát všeho co máte, můžete se vzdát všeho čím jste, abyste se jeho ideální představě přizpůsobili a stejně nikdy nebudete dost blízko. Jeden den jste moc tlustý a druhej už moc hubený, žádnej střed ve skutečnosti neexistuje.
O morálce
Moh bych vám ten příběh vyprávět tak, že bych v něm vystupoval v roli oběti. , kterou v dětství šikanovali a proto teď bojuje proti šikaně jinejch, ale to by nebyla pravda. Pravda je, že moje nejsilnější vzpomínka, která se věčným přehráváním stala součástí mý osobnosti, neni na ty osamělý roky, kdy stojíte bez pomoci, opuštěný světem, sami před vztekem davu, kterej má pravdu, je na jeden jasně ohraničenej den, kdy jsem s nim sám splynul. Je na Sověta, kterej mučí o pět let mladšího cikánskýho kluka a půlka školy tomu přihlíží, povzbuzuje ho a občas si do cikána sama kopne.
Reakce Davidovi
Já věřim, že Chaos je naší prapodstatou, kterou nemůžeš vymístit nikam vně sebe, můžeš jí jenom potlačovat, anebo jí poznat, naučit se jí milovat a využívat jí, to věděli všichni šamani. Až Řád, kterej přišel s civilizací a kterej se Chaosu bojí (je spousta starověkejch mýtů, ve kterejch je Chaos líčenej jako to nejděsivější zlo, horší než Smrt/Zánik/Konec, ale na druhou stranu i gnostický mýty, ve kterejch se zachovala informace, že je naší původní podstatou) nás nutil ho v sobě potlačovat. Používáš slova pravda a pravdivost, ale pravda je jedním z projevů Chaosu, nic nedokáže způsobit větší chaos, než pravda a pravdivosti nemůžeš dosáhnout tim, že budeš vlastní osobnost nějak vymezovat, že z ní budeš něco vytěsňovat mimo ní.
O bílých mužích
Bílí muži jsou pošetilí. Všechno nové, s čím se setkají, se snaží ovládnout nebo porazit, každou nemoc, smrt i samu přírodu, neustále se ji snaží vymést ze svých těl a domů, neustále a marně. Místo toho, aby všechno nové viděli jako součást přírody, se kterou by se mohli učit žít, vidí kolem sebe jen nepřátele a promarňují své životy tím, že s nimi bojují. Bílí muži věří, že mohou ovládat nemoci, smrt i samu přírodu, že mají moc jí zničit nebo zachránit, že můžou rozhodnout kdo zemře a kdo bude žít, ne tím, že se s přírodou spojí, ale že jí můžou rozkázat a ona je poslechne.
O jedné jediné
Věříš v jednoho jedinýho Boha. Věříš v jednu jedinou Lásku. A věříš v jednu jedinou Krásu. Tak dlouho nás indoktrinovali touhle vírou, až jsme jim uvěřili, až jsme zapomněli že máme vlastní oči a vlastní chtíč, až jsme začali sami bezmyšlenkovitě opakovat jako samozřejmost že není krásy kromě Krásy a všechno, co se od ní liší, i kdyby mi to připadalo krásný víc, je jejím opakem, jako obvykle zneužili vědu, aby jim jejich víru potvrdila, aby jim vypočítala vzorec zdraví podle představy ideálního západního člověka budoucnosti, kterej nebude nikdy nemocnej, nikdy nezažije nedostatek a nebude mít žádnou individuální duši, ale zjevení internetovýho porna nám ukázalo že to, co jsme se automaticky naučili brát jako samozřejmou pravdu, je lež, že neexistuje jedna jediná krása, že jsou jich statisíce a porno nikdy nelže.
Jak jsem se vyléčil z rakoviny
Pro ty, kdo chtějí slyšet, budu vyprávět příběh o tom, jak jsem se sám vyléčil z rakoviny, která sužuje lidstvo. Tak dlouho jsem trpěl nezvladatelnými úzkostmi, na něž jsem marně hledal lék, ale každý z nich měl vedlejší účinky, každý z nich působil jen na povrchu, žádný neléčil příčinu, dokázal jenom příznaky dočasně překrýt jinou, silnější emocí, úzkostmi, jež mi nakonec v mozku způsobily trvalou rakovinu, tak dlouho jsem hledal u starších, jestli neznají lék, ale každý z nich trpěl stejným vedlejším příznakem léčby všudypřítomné nemoci, vztekem na ty druhé, tak dlouho mě svírala úzkost ze světa, kde mlčí Bůh a tak za něj hovoří mluvčí, kteří nás učí jak správně vykládat svět, kteří nás učí nenávidět všechny, kdo nevěří v jejich výklad světa a my jim ochotně odevzdáváme své životy a nenávidíme své blízké, abysme potlačili úzkost z toho, že nás naše víra nutí je nenávidět, abysme potlačili tu neodbytnou úzkost, že nejsme o nic lepší, že nejsme o nic blíž pravdě, než oni, nenávidíme je a pohrdáme jimi, ale tenhle lék nefunguje, nepřináší nám úlevu, mluvčí bláhově věří, že se jim jednou podaří získat trvalou nadvládu a prosadit svůj výklad světa, ale jejich snaha je marná, nikdy se jim nepodaří své nepřátele trvale porazit, jejich boj a nenávist jejich stoupenců nikdy neskončí, jejich válka bude trvat věčně, tak dlouho jsem se marně snažil přemoct nesnesitelnou úzkost, dokud jsem nepochopil její příčinu. A potom se všechno vyjasnilo, já uviděl svět, který byl mnohem pestřejší a svobodnější, než ho popisovali mluvčí a všechna úzkost zmizela a já se vyléčil.
O neopuritánství
Ale skutečnost se naštěstí neohlíží na to, co o ní vyprávíme a plyne si dál, navzdory našim zobecňujícím příběhům. Vzpomínám si třeba na jednu skutečnou bělovlasou paní, když jsem jezdíval stodevatenáctkou k letišti. Nosil jsem těsné kalhoty a na nich těžký řetěz, co se mi vepředu převaloval přímo přes penis, který mi často tvrdl, tak nějak z pulzování života kolem. Dlouho se na mě dívala, jak jsem stál nad ní a chvíli před výstupem si ho pohladila a se širokým úsměvem řekla: "to je ale řetěz".