Písmák Chtěla bych se za oblaky prodírat jako zářící slunce
Chtěla bych se za oblaky prodírat jako zářící slunce
Chtěla bych psát o něčem veselém, kde nebude znát chlad. O metaforách spojené s rozkvetlou loukou, poletující beruškou. Žasla bych tak nad každým slovem zvlášť. Měla bych alespoň štipku chvilky hezčí.
„A dej o sobě vědět!"
„A dej o sobě vědět. "
Bude to už téměř měsíc. Popřáli jsme si mnoho štěstí do života, zamávali si a prchali do šalin, aby neujely. Protože kdyby ujely, museli bychom stát na městské výhni a dívat se, jak se od sebe navzájem vzdalujeme.
ON A ONA aneb MÍSTO ŠÍPKU
ON A ONA aneb MÍSTO ŠÍPKU
Je květen, krásné jarní počasí. Svítí slunce a květy rostlin už rozkvétají. Není zima. Vítr pohupuje listy ze strany na stranu.
ŤAPŠLAP JDE DO SVĚTA... díl patnáctý
Viděl, jak jdou směrem k noře, kam se Vendula stěhuje. „Je to jen kousíček, támhle. ” ukázala ježčice na prohlubeň. Oba se ale táhli jakoby měli za sebou otěže.
ŤAPŠLAP JDE DO SVĚTA... díl devátý
Elfínce ale vůbec nevadilo, že má na sobě prosvítající vousošaty, ba právě naopak… Pořád se po Ťapšlapovi tak zvláštně plazila až mu to bylo hodně nepříjemné. „Co to pořád dělá. ” říkal si a ustavičně se přitom díval na Kozíbrádka, který mu ale samozřejmě také nic nepověděl, jelikož byl ještě více na mol jako ona. „No nic, někam s nimi odletím a uvidíme, jak to s nimi bude vypadat, až se vzbudí.
Tematický den: ŠEŘÍK JAKO KOUZELNÉ SLOVO
ŠEŘÍK JAKO KOUZELNÉ SLOVO
Slovo šeřík je naprosto ohromující. Zkuste si ho teď říci nahlas a posuďte sami. Mě naprosto fascinuje. Ne, jen proto, že kvete v květnu.
Mňaukí... díl šestý
Ťapšlap se nemohl přestat dívat do jejich očí. Ta blyštící se jiskra v nich byla tak silná, že se jen obával, aby ho nezačala honit. Ale to se asi nestane, protože byl sám omámený, nebo možná i trošku vypadá, jako kdyby se právě bouchl do hlavy. Přesně tak se i cítil.
Dračí výprava... díl třináctý
„Pojďte rychleji, co se tak táhnete, jako Förinë po segedínu. Je naší ctěnou povinností je najít. Přece je v tom nenecháme. ” hádá se Velký Pidi sám se sebou a ustavičně se přitom dívá na kuchařku.
Tematický den: LOUŽE PRO VŠECHNO
LOUŽE PRO VŠECHNO
Úzkou Končící ulicí na okraji středu města chodí den co den každý. Do práce, školy, do kavárny, restaurace anebo je to pěkná procházka i na seznamování. Všichni kdo touto ulicí prochází, ji nemohou přehlédnout. Je obrovská a plná kalné vody, že to prostě nejde.
JAK NA SVIŇU!
JAK NA SVIŇU.
Odbila dvanáctá hodina. „Mosím do sklípku. ” řekl.
Tematický den: JSEM JINÁ VESMÍRNÁ
JSEM JINÁ VESMÍRNÁ
Jako mrak jsem selhala. A tak to je. Žádný z nás nevydrží věčně. Nijak mi to nevadí, protože už konečně nejsem složená ze sloučenin vody “bílé” barvy, která se čas od času změní na úplně jiný tvar.
PAMATUJI SI...
PAMATUJI SI.
Každý by chtěl, aby si ho někdo pamatoval. Možná, aby se o něm také i psalo. Ale co když si po celý život myslíte, že nejste ničím zvláštní.
DVĚ DĚVČICE 21. STOLETÍ - jedna jest Boží dar má
Lucoušku, prepáč, ale budeme mít zpožďo. Chlebík kynul moc dlouho :)
Říkám si: Kde jest Boží dar. Zde kručet v břiše, tak dojdi tiše a sama jest uslyšíš ten randál. Budiž chlebíček tu býti, mámu musím zbíti, sůl chystati.
UDĚLALO BÁC
UDĚLALO BÁC
Žila byla jedna krásná pestrobarevná slepice. Už od svého narození bydlela vesvémkurníku v chovu KUŘICE s. r. o.
AHÓJ, ČUSÍK, SERVUS A ČUS
AHÓJ, ČUSÍK, SERVUS A ČUS
Nechte se unášet fantazií… Přála bych si, aby si každý našel nějaké pěkné místečko. Vzal si deku, něco dobrého k snědku. Vsadila bychse, že já a Julča bychom si vzaly esíčka a byly bychom naprosto spokojené. Nechte právě teďsvépředstavivosti dveře otevřené.
2018
2018
Psal se rok 2018. Mohl to být rok převratů, a to jakýchkoliv. Nebo taky ne, a byl bytopouze obyčejný rok s tím, že každý zase zestárl. Vsadila bychse,žebylpro všechny naprosto odlišný iproto, žesemožná někdo chystal navelkou změnu.
Tematický den: PŘÁL BYCH SI TO LEDOVÉ TEPLO
PŘÁL BYCH SI TO LEDOVÉ TEPLO
Jsem voda. Jsem zmrzlá kra vody. Jsem jen obyčejná kostka chemické sloučeniny vodíku a kyslíku. Jsem led.
JE TO JAKO KDYBY SE TI CHTĚLO NA ZÁCHOD, POTŘEBUJEŠ TO ZE SEBE DOSTAT VEN
JE TO JAKO KDYBY SE TI CHTĚLO NA ZÁCHOD,
POTŘEBUJEŠ TO ZE SEBE DOSTAT VEN
Dívám se do prázdna. Připadám si, jako když v hlavě nemám naprosto nic. Jenpustoa prázdno. Ale i tak sama uvnitř vím,žetotam někde vzadu je.
DOUFÁM, ŽE NE NAPOSLED
DOUFÁM, ŽE NE NAPOSLED
Už je to víc jak dva roky. Ale když se mě na to někdo zeptal dřív, bylo to jako bychměla z očí potok. Julča říkala, že to bylo vidět hnednaprvní pohled. Atímtobylo horší… Samozřejmě jsem nebyla jediná, komu to bylo líto.
KRÁVA NA KRÁVU - ZE SELSKÉHO ROZUMU AŽ DO ANOMENU
KRÁVA NA KRÁVU - ZE SELSKÉHO ROZUMU AŽ DO ANOMENU
Jakmile jsem se nadechla tak moc, že jsem v nose pocítila vzduch, začala jsem číst: „Byla jednou jedna kráva. Jmenovala se Lola. Tavám byla tak strakatá, žebyjikaždý poznal mezi všemi ostatními. Bydlela tam kde všichni.
TO JE TAK KDYŽ…
TO JE TAK KDYŽ…
Sedím za mým bílým psacím stolem, piju horké sojové mléko posypané skořicí, už jsem ani nedoufala, že toto někdy vůbec uvidím. Vedle sebe mám hromadu učení, které bych měla dělat. Mám za sebou kopec věcí, které bych měla, podle mámy, uklidit, alene, já mám před sebou notebook a píšu, protožetoto se vidí jen doopravdy zřídka. Možná vámtonedochází, alejá se na to vážně dívám.
TO MUSÍTE VIDĚT...
TO MUSÍTE VIDĚT.
Znáte ten pocit, když jste viděli nějaký film a vám se tak líbil, že máte chuť si ho pustit ještě jednou. Tak to právě teď, prožívám já. Včera jsem viděla právě jeden takový.
RUM, PIVO A CIGARETY
RUM, PIVO A CIGARETY
Bylo strašné horko a my stály na naprosto rozpařené zastávce Horní Heršpice. „Poslední, co bych si teď dala, by byl teplý čajsmedem acitronem. ” řekla jsem poté, co jsem vytáhla zmého batohu mobil. Zmáčkla jsem boční tlačítko mého telefonu ačerná obrazovka serázem změnila na moji oblíbenou fotku s hodinami.
PADÁ TO Z NEBE
PADÁ TO Z NEBE
Takové úterní odpoledne jsem nezažila už dlouho. Ano. Sněží mi doslova před očima. Co vám.
„NE” a „NESMÍŠ”
„NE” a „NESMÍŠ”
„Ne. ” řekla rázně už potřetí vychovatelka ve velké hale, které se říkalo jídelna. „Nech to. Ten oběd ti nic neudělal.
VEČERNÍ JEDNOHUBKA
VEČERNÍ JEDNOHUBKA
18:02 a já.
Sedím na mém modrém zaprášeném mini koberečku v pokoji. Vedle mě leží rozevřený sešit se seznamem brněnských divadel. Celý den čeká, jestli se ho naučím.