I takové chvíle v životě nastanou. Co dělat, když zmizí cesta?

Lído, takové požáry jsou hrozné pro lidi, ale málokdo si při nich uvědomí, že je spousta tvorů, kteří mají mnohem menší, ne-li vůbec žádnou šanci na únik a čeká je hrozná smrt.

Lili, jsem ráda, že se dokážeš při mých vyprávěních aspoň na chvíli vzdálit od starostí všedních dnů. 

Kočkodánku, samozřejmě pochopení mám. Nepochybuji, že bys dokázal zveršovat i tuto část, ale myslím, že takto je to i lepší. Té hrůzy a bolesti je tam hodně. Slibuji, že potřesu s ploutvičkou každému, koho pod hladinou potkám a pozdrav vyřídím. I Ty se měj hezky a za nějakou dobu zase ahoj. Pokud tedy moře dovolí, protože člověk nikdy neví, jaké s ním má úmysly.

Lili, někdy je lepší se podobným zážitkům vyhnout a určitě je nevyhledávat.

Lili, máš pravdu. Nechápu, proč lidé v hadech vidí zlo, a když je zahlédnou, často je chtějí zabít jen proto, že jsou jiní. Stačí je respektovat a had má dost rozumu, aby si nás nevšímal. 

Kočkodánku, výborně. Tvé veršování  je naprosto úžasné a vždy pobaví.

Tak toto téma jde mimo mě. 

Romane, tady o trpělivost nejde. Co si myslíš, že dělám třeba při nočních službách na můstku nebo při přesunech, když loď pluje na autopilota? Datluji. Mám z čeho vycházet, protože pokud je čas, jsem zvyklá denně dopisovat deník, kam zapisuji vše, co se událo. Takže vytáhnu některý zážitek, pokusím se zapojit mozek pro doplnění detailů a všechno zabalím do spousty slov a vět.

Maruško, udělala jsi mi radost. Proto jsemkdysi začala psát, abych ukázala, že i ti opovrhovaní nebo nenávidění tvorové si to vůbec nezaslouží.

Ireno, děkuji, za přístup ke vzpomínce na Taipiho, já to mám také tak. Doslov jsem připojila, abych mohla tuto kapitolu života uzavřít. Za druhý odstavec komentáře moc děkuji, i když si takové ocenění nezasloužím. Zážitky nepublikuji kvůli sobě, ale abych ukázala, co se děje přírodě. 

Aničko, děkuji za přání, a protože jsem již vše napsala, tak jen, že se moc těším na další setkání na přelomu pololetí.

Romane, nevím, jak to vypadá v kriminálech na Novém Zeelandu ani v Austrálii, ale pro jistý druh vězňů uznávám jen takové zařízení, kde dostávají k snídani krajíc chleba, litr vody a k obědu pár ran bičem.

Romane, když pominu harpunu nebo prak, tak ostatní střelní zbraně nenávidím a bojím se jich.

Stana.lebloch, tak to já jsem na cestách již 22 let. Krátce před devatenáctými narozeninami jsem se upsala moři a život potápěče a námořníka, je neustálé přemísťování po zemském glóbu. Takže desetiměsíční pobyt v Bostonu s neteří a sestrou byl jediný čas, kdy jsem se na nějakou dobu zastavila.

Stanislave, však si to také zasloužil.

Mozaika ze střípků vzpomínek, co se mísí do mnohdy absurdních propojení. Rajský plyn dokáže pořádně zmást smysly. Hezky jsi to zachytila. 

Přeji, ať jsi brzo v pořádku a víš, co je zajímavé? Párkrát jsem již také měla to potěšení usínat pod dávkou z dýcháku, ale nikdy jsem si nepamatovala, co se mi zdálo.

Lído, já si myslím, že šerifovo přání svědčilo o tom, že moc rozumu nepobral. Ale legrace s ním občas byla, to zas jo. Nicméně jsem se s ním již nikdy nesetkala.

Kočkodánku, tohle se událo v časech, kdy jsem ještě v sobě měla špetku úcty vůči druhu, co sám sebe namyšleně a mylně nazývá homo sapiens sapiens. Takový nesmysl. Dneska již vím, že tvorů, co by zasloužili přízvisko sapiens mnohem víc než člověk je dost. 

Aničko, je fakt, že Taipi byl úžasný a všechnu tu péči si zasloužil, i když to ocenit asi nedokázal. Mně jen utěšuje, že snad dožil v klidu.

Medvídci! Připomněla jsi mi jedno úžasné setkání před šesti roky na Aljašce, kdy mě přišel kodiak pozdravit až ke stanu. Pche! Prý, že jsou nebezpeční. Hezky mi zapózoval před foťákem, abych měla důkaz pro kolegy a vyvalené Amíky a za odměnu jsem se s ním rozdělila o konzervu vepřového k večeři. Slušně svou půlku vylízal, zamručel možná i poděkování a odešel. 

Mirku, nejhorší pro svět jsou ti rozumní, kteří nad vším moc přemýšlí. Většinou jejich zásluhou trpí všichni kolem, protože se snaží vládnout v domění, že se jich bláznoství netýká. 

Maruško, je to tak, nejen místo pod verandou je již pouze v srdci, ale i chata a všechno kolem je jiné.

Ireno, když jsem tuto povídku před roky psala byla tato část tím správným zakončením, jenomže bohužel svět má i tu odvrácenou tvář, proto jsem doplnila krátký doslov.

Aru, díky, a kéž by to tak opravdu bylo.

Jamardi, děkuji i Tobě za přečtení Taipiho příběhu. 

Kočkodánku, opět výstižné a hezké shrnutí děje. Díky, ukládám k povídce.

Ireno, ten obdiv si zasloužil hlavně Taipi, že to byl rozumný had. Zasáhl, když bylo potřeba, ale potom již asi věděl, že mu nikdo ublížit nechce. Sama tomu nerozumím, v plazech se moc nevyznám, ale kdo jim opravdu rozumí?

Kdysi jeden můj kolega kolega řekl o kytovcích: "Dali jsme jim jména, rozdělili je do kmenů, tříd, řádů, čeledí a rodů, ale co o nich opravdu víme? Kdo z nás jim opravdu rozumí?" Mám dar vnímat jejich emoce a občas jsem měla pocit, že je znám, ale oni mě zase znova a znova překvapují. Někdy mám pocit, že o vesmíru víme mnohem víc, než o tvorech, které s námi sdílejí naši planetu.

Maruško, a tak je to správné. Děkuji.

Stanislave, jedovatý kousanec v pravou chvíli dokáže zázraky a nemusí být ani od hada.

Evžo, to je taková pomoc se zaťatými zuby, kdy hodně přemýšlíš, jestli si to ten člověk zaslouží. Asi si teď o mě nebudeš myslet nic hezkého, ale kdybych musea volit, zda pomoct Taipimu nebo tomu muži, byla by volba jasná.

Aru, kdepak divoška, ale pokud Tě zajímá, jaký všechny možný přízviska jsem po světě dostala, tak třeba kahuna, leprikónka, sahira, atd. podle oblasti. Ve skutečnosti všechny lze shrnout do jednoh českého výrazu - čarodějnice.

Aničko, pochybuji, že byl ke mně Taipi tak tolerantní pro nějakou příchylnost. Spíš si myslím, že ho rána bolela a byl rád, že se nemusí moc hýbat.

Lído, obdiv zasloužil Taipi, zasáhl a tím mě pravděpodobně zachránil život. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby tam nebyl a toho muže jsem tam překvapila. 

Kočkodánku, tohle jsou obzvlášť povedené veršíky a vyloudily bezděčně šťastný úsměv na mé tváři ožahlé sluncem.

Maruško, opět se ukázalo, jak rozumným tvorem had může být, a nikdy jsem nepochopila, proč ho lidé někdy dávají do spolku s ďáblem. Vždyť jediný z živých tvorů na světě, kdo má k ďáblovi blízko je právě člověk.

Romane, žádný klokan sám o sobě dobrovolně s člověkem neboxoval. To jen lidé si vymysleli tak ujetou zábavu. Pro klokana je přirozené jednoduše protivníka nakopnout, a tím to má vyřešené.

Mirku, již jsem Ti několikrát sdělovala, že YouTube nemám a v žádné podobě na NB neotvírám jeho obsah. Takže díky za odkazy, ale obsah je pro mne zamčený.

Kočkodánku, oni se přece nehádali, to rozumní lidé nechávají hlavám pomazaným v parlamentech. Místo toho si jen sdělují rozdílné názory, a jak mezi rozumnými bývá zvykem - dohodnou se. Opět výborné shrnutí.

Stanislave, zcela správně řečeno - slupni co můžeš, dokud můžeš.

To nemá chybu.

Mirku, pohádku o Sněhurce sice znám, ale v podání, o kterém píšeš nikoliv.

Stanislave, to mě fakt nenapadlo, ale myslím, že je pořád lepší, když klokani vezmou do zaječích než klokaních.

Lído, klokani jsou úžasná stvoření, a i když dávám přednost vodním tvorům, obdivuji je. Přesvědčili mne, že jsou rozumní a hned se nechtějí prát.

Jamardi, naštěstí dokáži vnímat rozpoložení zvířátek a věděla jsem, že táta klonan nemá zlé úmysly.

Lili, to jsem ráda.

Evžo, bylo to krásné. Pro takové zážitky člověk dokáže zapomenout i na špatnost světa.

Lili, i hadi dokáží být zajímavé bytosti a přesto je lidé mnohdy odsuzují k smrti bez soudu.

Svíci neuštří, marná je naděje.

Když půjdeš ulicí někdy, dojdeš k domu nikdy.

(parafráze na Stanislava Lema)

Čas poznamená i lilii, není úniku.

Romane, nevím, jak je na tom Tvá sestra, já třeba peču moc ráda, což kolegové na lodi přivítali, ale živit se tím, to ne. Radši jsem před léty zvolila mnohem zajímavější práci.

Kočkodánku, jen s tou whisky bych nesouhlasila, jinak opět super veršíky. Díky.

Výborně vybrané hlášky a jediné, co bych k nim dodala je, že bohužel dost přesně vystihují dnešní svět a v první části i myšlení mnoha lidí.

Evžo, a znáš lepšího hlídacího psa?

Romane, asi nezbyde, než si na hady zvyknout. Nakonec, vždyť si Evropa zvyká i na jiné migranty, tak proč ne na plazivce. A nemusí to být jen hadi, třeba přijde čas, kdy bude potřeba si dávat pozor i při koupání v rybníce na krokouše nebo piraně. 

Evžo, příště to zase trochu zklidníme. Rozuzlovat budeme později.

Romane, já jsem opustila rodinný krb, když mi ještě nebylo 19 let a nebylo to kvůli touze po dobrodružství. Milovala jsem potápění a všechno, co pod vodou plave. No, a kde najdeš lepší podmínky pro potápění než u Velkého barierového útesu. Kromě toho mě hnala i hrůza, že skončím někde v cukrárně při výrobě dortů, protože jsem krátce před odjezdem do Austrálie složila učňovskou zkoušku z cukrařiny.

Evžo, tak to jsem ráda.

Romane, žádná advokátka, ale za 22 let jsem s nimi strávila již hodně času, tak myslím, že o nich již něco vím. Když máš možnost plavat třeba s šestimetrovým velkým bílým nebo tygrem, dotknout se jich, držet se jich za ploutve, aby Tě povolzili, tak teprve potom si uvědomíš jejich výjimečnost, eleganci a krásu. Je to stejjné jako mazlit se s murénou. Krmit ji z ruky a nechat ji, aby se o Tebe otírala. Takové zážitky jsou nezapomenutelné.

Evžo, ani had v posteli nevadí, když je tam singl. Dělat tam společnost jedovatému bych také nepovažovala za dobrý nápad a asi bych si to rozmyslela i u škrtiče, kdo ví, co by ho mohlo napadnout.

Romane, tak o takovém způsobu lovu krokodýlů jsem nikdy neslyšela, ale je fakt, že černoušci dokáží vymyslet leccos.

Moc ráda bych věděla, kolik dnešních mladých lidí v ČR zná slova o lásce a kolik se jimi řídí. Nemusí znát bibli nazpaměť, dokonce a nemusí být věřící, ale měli by občas zajít do kostela na mši, dávat pozor při čtení evangelií, a potom o obsahu chvíli přemýšlet. 

Ireno, udělala jsi mi velkou radost, že dokážeš odhadnout duševní stav zvířátek. Nezáleží na tom, že jsou to tvorové z prostředí v němž žiješ. Kdybys nějakou dobu pobývala třeba v Africe, zjistila bys, že to funguje i jinde. Pokud člověk takovou schopnost má, je universální.

Romane, a už jsi někdy žraloka potkal? Jestli ne, tak bys po takovém setkání možná změnil názor. Jsou úžasní.

Romane, ale zastavil ses, a za to jsem moc ráda.

Mirku, dělat odbornou práci s lidma z ulice, může být nebezpečné nejen pro ně, ale i parťáka. Nejlepší cesta k pořádnému maléru. Vím, o čem mluvím. Občas děláme doprovod pod hladinou těm, co si to můžou dovolit zaplatit. Většinou o potápění něco vědí, ti poslouchají. Nejhorší jsou čerství majitelé licence. Vědí kulový, ale chytrosti mívají jak parlament. 

Lído, tak už chodí nejen na Australské pevnině, ale i v okolních mořích. Jedovatých potvůek tam žije opravdu požehnaně.

Mirku, jestli je budeš chtít poslat, napiš, ale už mě konečně poslechni a začni používat počítač, kam si je uložíš. Telefon není vhodné úložiště.

Maruško, také se někdy divím. Kdysi jsem si myslela, že jedna polovina mého srdce patří domovu uprostřed Evropy a druhé moři. Postupem času se však začalo drobit mezi další a další strvoření. Dneska už ani pořádně nevím, jestli nějaký kousek zbyl i pro mě. 

Super!!! A nejvíc se mi líbí hned první, protože kromě vtipnosti má v sobě i velkou moudrost. 

Maruško, pokud toužení po životě vypadá vždy takto, měla bys toužit pořád, je to krásné toužení.

Mirku, Taipi jsou s Medvídkem a slůnětem Bimbem moje srdeční a jsem při jejich publikování vždycky dost naměkko. Pokud si počkáš na konec, tak jsem povídku doplnila ještě o Doslov. Jinak pokusy s elektřinou zásadně nedělám. Elektrony jsou potvorové, které nemám ráda, když se mi prohánějí tělem.

Aničko, jak dlouho budu psát nevím, již od loňska mi to moc nejde, ale třeba se zase vyčasí. Ještě k těm darům, co dostáváme od sudiček. Já myslím, že nějaký ten dar, mimořádnou schopnost, má každý. Většina lidí ji však po celý život v sobě neobjeví, protože k tomu prostě nedostane příležitost. Mnoho dalších o ní ví, ale buďto ji nechce z nějakého důvodu rozvíjet, nebo jsou prostě líní to alespoň zlusit. Ono za vše se totiž musíí něčím zaplatit, což se každému nechce.

Mirku, pokud budeš chtít chybějící díly poslat znova, napiš si Evě, ale až někdy v červenci. Podle zpráv od sestry to již teta dlouho nezvládne a potom čeká rodinu 40 dnů, kdybudou držet smutek. To nebudou komunikovat s nikým. Zatím se měj a ahoj, Andrea.

Mirku, děkuji za přivítáné, jsem tu již pár dní. Pokračuji jen ve vkládání, protože s psaním mám již delší dobu problém, a ještě k tomu doma to také není od Vánoc dobré, což asi již víš od Evy.

Maruško, to jsi docela trefila, že na mě lidi občas mlčky zírají. Většinou vyvaleně nebo šokovaně, i když fakt nechápu proč. 

Lili, vše, co sem vkládám, jsou starší povídky, napsané před několika lety a postupuji při jejich vkládání chronologicky. Mám jich napsaných v zásobě ještě dost, ale v současné době nepíši. Loňský rok jsem neměla dobrý a od léta se mi nepodřilo složit do počítadla jedinou stránku. Témat mám v deníčku pořád dost, ale nějak to nejde ven.

Aničko, děkuji za krásný komentář. Udělala jsi mi velkou radost. Před deseti lety jsem chtěla napsat pár příběhů, a  ukázat čtenářům divoké tvory trochu jinak. Vyvrátit mýty, které o nich mnohdy panují, a že ani ti nejnebezpečnější nejsou tak nebezpeční. Že stačí se k nim chovat s respektem. Jenomže se mi to kapku vymklo a dneska je těch příběhů hezká řádka. Za dvaadvacet let mám v deníčku hodně vzpomínek, těch hezkých i ošklivých a občas uvažuji, jestli již není čas skončit.

Lili, snažila jsem se o trochu napětí, ale teď přijde trocha uklidnění a potom i zábavy, než to nabere grády.

Lili, to je radost i pro mě.

Lili, moc děkuji.

Evžo, trefilas to přesně. Dvě rozumný ženský si dokáží vždycky vyjít vstříc. Ale nesmí jich být zase víc, to může být malér.

Evžo, ahoj. Doufám, že Tě povídka nezklame.

Stanislave, a klokani a spousta dalších podivuhodných stvoření. A na Aboridžince mi prosím nesahat, v roce 2021 mě přijali do klanu a dostala jsem od nich pas (takové pěkně malované dřívko), s kterým mám volný vstup do jejich rezervací, kam je jinak vstup zakázán. Takže k nim vlastně taky patřím.

Lído, ještě nejde do tuhého, mimo jiné chybí ti klokani, bez nichž by Austrálie nebyla Austrálií.

Kočkodánku, pobavil jsi mne. Díky.

Moc hezké a procítěné.  A že jsou věci, jichž se není možné dotknout je myslím dobře, musí být nějaká tajemství, aby měl život smysl.

Jano, děkuji za Tip.

Maruško, pozorovat, co tam ti drobečkové vyvádí je lepší než všechny filmy světa.

Jano, šerif bude trochu nevěřícně kroutit hlavou, ale myslím, že byl zvyklý na ledacos, tak ho háďítko z míry jen tak nevyvede.

Lído, chápu Tvůj postoj k hadům a vím, že se s tím asi nedá nic dělat, ale pokud vydržíš číst dál, třeba přece jen si trochu poopravíš názor. Když se to vezme kolem a kolem, vždyť za to nemohou, že se vyvinuli právě tímto způsobem.

Ireno, pokud trochu žraloky poznáš, většinou lze celkem plus minus odhadnout i stáří, takže v tom není žádná věda. Pravdu máš v tom, že splést se není dobrý nápad.

Aničko, děkuji. Oproti tomu, co jsi již četla jsem jako poslední část zařadila ještě doslov, o osudu chaty.

Krásné, jen se musím přiznat k nevzdělanosti. Musela jsem si pomoct slovníkem, protože "baza" mi neříkalo vůbec nic. Doufám, že mne překladač neoklamal a je to "bez" nebo-li "šeřík".

Maruško, ono to nebude ani tak ukecávání, jako spíš vyjasnění si názorů, aby později nebyly zbytečné komplikace. Nevím, jaké kdo má s domluvami zvířátkům zkušenosti, za sebe mohu říct, že většinou fungují.

Stanislave, kdo přišel na nápad obracet drzé žraloky na záda asi nikdo neví a jde o hodně starý poznatek. Fakt je, že třeba Thor Heyerdahl v knížce "Ve znamení Kon-Tiki" popisuje, jak lovili z voru žraloky holýma rukama. Stačilo je chytit za ocas a chvíli podržet hlavou dolů, také je to téměř připravilo o vědomí. Jinak pokud poznáš, co má dotyčný pan žralok v plánu, není problém ho rukama zmáknout.

Stanislave, a to si představ, že ta chata u Lockkhartu už neexistuje. Trochu jsme pomáhali s evakuacema na východním pobřeží Austrálie při požárech 2020 a stavili jsme se i tam, kde stávala. Nebylo tam nic, všude jen popel a ohořelé zbytky dřeva.

Jo, a je fakt, že jako hlídací pes nemá konkurenci.

Stanislave, kdo dělá takové podivné výzkumy také nevím, protože důležité je vědět poze jedno - když Tě taipan ťafne a nemáš po ruce sérum, tak máš alespoň jistotu té poslední hodinky pro urovnání věcí světských. A jestli rozdováděný plazivec pokračoval ve snižování přelidnění planety dalšímí 99 lidmi je Ti již celkem jedno.

Kočkodánku, taková spousta hezkých veršíků, tentokrát jsi je pořádně natáhnul a popsal dokonale obsah části povídky. Smekám a děkuji.

Stanislave, že aspoň trochu závidíš. Žádní otravní turisté, žádné řvoucí dětičky nebo nabízeči suvenýrů. To však neznamená, že jde o konce světa, různých setkání bude ještě dost.

Sebevraždování neuznání jesthodné, uznávání jesthodné pouze krkokroucení jiným.

Jamardi, sérum teprve přijede a potřeba skutečně bude, jen pro někoho jiného. Na počátku své mořské cesty jsem v té chatě stravila sama čtyři měsíce a byly to krásné měsíce. Pokud si chci opravdu něco užít, jsem při tom nejradši sama.

Jano, je to tak. A nejsou to v Austrálii jen hadi, a co nežije na pevnině, plave v moři. Takové množství jedovatých potvor nenajdeš opravdu nikde jinde.

Lído, sdílet s taipanem jednu místnost není až takový problém. Ve většině případů je totiž mnohem rozumnější než člověk.

Na babaďůry je potřeba dávat velký pozor, líčí je na nás všude.

U toho rozhovoru mužů s nadávkami bych měla výhradu - Myslím, že šlo určitě o hlubokomyslnou diskuzi - těžko si totiž představit mezi chlapama jinou (teď jsem zvědavá, co se mnou uděláte).

Když se něco dělá, má se to dělat pořádně, i ta dezertace. Dobře jsi to vystihl.

Ireno, do hadů, zvlášť těch prudce jedovatých, kopat zásadně nedoporučuji a nikdy to nedělám. Místo toho se snažím je ukecat k rozumné koexistenci.

Romane, dobrý, jen u toho sněhu bych měla opravu. V Praze jsem se narodila a žila do necelých devatenácti a pokud vím, tak ke kalamitě stačila mnohem menší vrstva sněhu než 15 cm. Např. autobusy často přestávaly jezdit už kolem 5 centimetrové vrstvy.

Vulkánová Jano, prohloupí ten, kdo neuposlechne a na odkaz neklikne. Já za upozornění děkuji.

Maruško, máš výbornou paměť, trefila jsi první povídku z moře úplně přesně. V této chatě došlo ke změně, co dala mému životu smysl a cíl. Děkuji.

Lili, já děkuji, že máš trpělivost číst.

Kočkodánku, Tvoje verše nejsou nikdy "...stručně bídný", jak píšeš a já za ně moc děkuji. Vždy mě potěší, když zahlédnu Tvé jméno v odkazu na povídku, protože vím, že se pobavím. Díky.

Co je šedokrásnost, o tom bude mít asi každý jinou představu, ale jinak dobrý.

Lili, promiň, ale podle mého by tohle chtělo škrtnout. Může to být však pouze můj názor.

Čekala jsem, co se z toho vyvine, a ono takhle: I ty... ? Ať jsi kdo jsi.

Lili, tentokrát to nějak není moje parketa, jdu dál.

Tak básnické střevo mě nikdy nenarostlo, ale výplody jiných čtu ráda.

Lili, Norskoa neber vážně, oni ti seveřané hůř chápou a ještě těžší je pochopit je.

Lili, ne že bych s komentářem Arua úplně souhlasila, protože autor by měl napsanou myšlenkou něco sdělit ostatním (na psaní pro sebe jsou deníčky), ale jinak se Tě zastal oprávněně. Ty sdělíš myšlenku a ostatní ji pochopí nebo ne. Pokud ne, mouhou sdělit výhradu, ale ne ji hned shodit.

Bohyně ulice - i mne to zaujalo, tihle věčné neřestnice, co opovrhují světem světla.

Jsou to podle mě blázni, co zbytečně riskují. 

Aru, ten český překlad není to pravé. Zůstala bych u frániny, i když výhrady bych měla, ale tčeba je to tím, že znám novější pojetí jazyka. Dobré.

Lído, známost jen ma dva dny, protože zítra letadélko po malých komplikacích odstartuje k domovu.

Maruško, tohle je ten případ, kdy je vítr i užitečný a bude se hodit. 

Stanislave, chyba bude ve výběru, ještě taková místa jsou. Amalagan je příkladem ještě i dnes.

Stanislave, Číňané jsou v tom případě cynici. Nemám je ráda.

Trefa Lili.

Romane, no fuj, grilovací směs na pečené brambory? Čistá sůl s trocha papriky, víc nic!!!